Brukvovité: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Zapracovány další připomínky |
m typos značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 55:
=== Plody brukvovitých ===
Plody mají zásadní význam v taxonomii brukvovitých. Jsou důležité pro správné zařazení rostliny do rodu a většinou se bez nich nelze obejít při určování podle určovacího klíče. V zásadě jsou rozlišovány 2 typy plodů: [[šešule]] a [[šešulka]]. Jejich skladba je shodná, liší se pouze poměrem délky a šířky. Plody více než 3× delší než široké se označují jako šešule, plody kratší jako šešulky. Šešule i šešulky pukají 2 chlopněmi a odhalují blanitou přepážku, k níž jsou připojena semena. Klasické šešule podlouhlého tvaru má např. [[huseník]] (''Arabis''), [[brukev]] (''Brassica''), [[hořčice]] (''Sinapis''), [[hulevník]] (''Sisymbrium''), [[česnáček]] (''Alliaria'') a jiné. Šešulky má například [[penízek]] (''Thlaspi''), [[osívka]] (''Erophila''), [[měsíčnice]] (''Lunaria'') či [[kokoška]] (''Capsella''). Na rozhraní obou typů stojí rod [[rukev]] (''Rorippa''), který má šešule i šešulky. [[Dvojštítek]] (''Biscutella'') má poltivý plod charakteristického brýlovitého tvaru, rozpadající se na 2 nepukavé plůdky. Nepukavé plody má např. [[boryt]] (''Isatis''), [[řepinka latnatá|řepinka]] (''Neslia'') nebo [[rukevník]] (''Bunias''). [[Ředkev ohnice]] (''Raphanus raphanistrum'') má poltivý podlouhlý zaškrcovaný plod, nazývaný [[struk]].<ref name="kv3"/>
<gallery>
Řádek 93 ⟶ 90:
| strany =
| jazyk = en
}}</ref> Brukvovité jsou rozšířené po celém světě, nejvíce druhů se vyskytuje v mírných oblastech severní i jižní polokoule. Hlavní centra druhové diverzity jsou v [[Asie|Asii]] od [[Turecko|Turecka]] po [[Himálaj]], na západě [[Severní Amerika|Severní Ameriky]] a ve [[Středomoří]]. Další druhotná centra jsou podél Himalájí, v [[Jižní Amerika|jihoamerických]] [[Andy|Andách]] až na jih po [[Patagonie|Patagonii]] a v jižní [[Afrika|Africe]]. Rody [[řeřišnice]] (''Cardamine''), [[řeřicha]] (''Lepidium'') a [[rukev]] (''Rorippa'') jsou zastoupeny na všech [[kontinent]]ech s výjimkou [[Antarktida|Antarktidy]]. Brukvovité rostou v nejrůznějších [[biotop]]ech, nejvíce druhů se vyskytuje v [[aridní podnebí|aridních]] a poloaridních oblastech mírného pásu. Mnoho druhů roste v alpínských a subalpínských oblastech, kde nezřídka patří mezi dominující rostliny (zvláště rod [[chudina (rod)|chudina]] – ''Draba''), podobně jako v [[Arktida|arktických]] oblastech. Některé druhy rodů ''Draba'' a ''Lepidostemon'' vystupují v Himalájích až do [[nadmořská výška|nadmořské výšky]] nad 6000 metrů. V [[tropický podnebný pás|tropech]] jsou brukvovité zastoupeny málo a jsou vesměs vázány na vyšší polohy.<ref name="neoflo">{{Citace monografie▼
▲Brukvovité jsou rozšířené po celém světě, nejvíce druhů se vyskytuje v mírných oblastech severní i jižní polokoule. Hlavní centra druhové diverzity jsou v [[Asie|Asii]] od [[Turecko|Turecka]] po [[Himálaj]], na západě [[Severní Amerika|Severní Ameriky]] a ve [[Středomoří]]. Další druhotná centra jsou podél Himalájí, v [[Jižní Amerika|jihoamerických]] [[Andy|Andách]] až na jih po [[Patagonie|Patagonii]] a v jižní [[Afrika|Africe]]. Rody [[řeřišnice]] (''Cardamine''), [[řeřicha]] (''Lepidium'') a [[rukev]] (''Rorippa'') jsou zastoupeny na všech [[kontinent]]ech s výjimkou [[Antarktida|Antarktidy]]. Brukvovité rostou v nejrůznějších [[biotop]]ech, nejvíce druhů se vyskytuje v [[aridní podnebí|aridních]] a poloaridních oblastech mírného pásu. Mnoho druhů roste v alpínských a subalpínských oblastech, kde nezřídka patří mezi dominující rostliny (zvláště rod [[chudina (rod)|chudina]] – ''Draba''), podobně jako v [[Arktida|arktických]] oblastech. Některé druhy rodů ''Draba'' a ''Lepidostemon'' vystupují v Himalájích až do [[nadmořská výška|nadmořské výšky]] nad 6000 metrů. V [[tropický podnebný pás|tropech]] jsou brukvovité zastoupeny málo a jsou vesměs vázány na vyšší polohy.<ref name="neoflo">{{Citace monografie
| příjmení = Smith
| jméno = Nantan et al
Řádek 217 ⟶ 213:
== Taxonomie ==
Čeleď brukvovité byla popsána [[Gilbert Thomas Burnett|GIlbertem Thomasem Burnettem]] v roce 1835. Množství rodů a druhů brukvovitých bylo popsáno již v základním [[Carl Linné|Linného]] díle ''[[Species Plantarum]]'' z roku 1753.
V tradičních [[seznam systémů taxonomie rostlin|botanických systémech]] ([[Cronquistův systém|Cronquist]], [[Dahlgrenův systém|Dahlgren]], [[Tachtadžjanův systém|Tachtadžjan]]) byly brukvovité řazeny spolu s [[kaparovité|kaparovitými]], [[rýtovité|rýtovitými]] a některými drobnějšími exotickými čeleděmi do řádu kaparotvaré (''Capparales''). S nástupem [[molekulární biologie|molekulárních metod]] došlo k přesunům v rámci příbuzných čeledí brukvovité a kaparovité, neboť bylo zjištěno, že čeleď kaparovité je v tradičním pojetí [[parafyletismus|parafyletická]]. V systému [[systém APG|APG]] z roku 1998 byly obě čeledi sloučeny do čeledi brukvovité. Počet rodů v čeledi brukvovitých se tak rozrostl o 46 a počet druhů asi o 700. V roce 2009 v [[systém APG III|systému APG III]] pak byly rody rozděleny do celkem 3 [[monofyletismus|monofyletických]] čeledí: brukvovité (''Brassicaceae''), [[kaparovité]] (''Capparaceae'') a [[luštěnicovité]] (''Cleomaceae'').<ref name="apgiii">{{Citace monografie
| příjmení = Bremer
| jméno = B. et al.
Řádek 251 ⟶ 246:
Květy brukvovitých rostlin jsou nejčastěji bílé, žluté nebo purpurové a bývají [[opylení|opylovány]] [[hmyz]]em sbírajícím [[pyl]] a [[nektar]], zejména [[včela]]mi, [[dvoukřídlí|mouchami]], [[motýli|motýly]], [[motýli|můrami]] a [[brouci|brouky]]. [[Samosprašnost|Samosprášení]] bývá bráněno [[protogynie|protogynií]], mnohé zejména plevelné druhy jsou však [[samosprašnost|samosprašné]], stejně jako druhy s [[samosprašnost|kleistogamickými]] květy. Pouze výjimečně byla zaznamenána [[anemogamie|větrosprašnost]].<ref name="neoflo"/><ref name="judd"/>
Semena jsou u většiny druhů s pukavými plody šířena větrem a druhotně i dešťovou vodou poté, co se otevřou chlopně tobolek. K usnadnění šíření mívají semena různá křídla či měchýřky nebo jsou velmi drobná. Nepukavé plody mohou být šířeny větrem, vodou nebo zvířaty. Semena z těchto plodů buď vypadávají po rozrušení stěny plodu, nebo klíčí přímo v nich. U [[řeřišnice]] (''Cardamine'') a některých dalších rodů se tobolky otevírají explozivně a rozstřelují semena do okolí.<ref name="neoflo"/><ref name="judd"/>
Na brukvovitých se živí housenky řady druhů [[motýli|motýlů]], zejména [[běláskovití|bělásků]] a některých [[můry|můr]]. V polních kulturách platí za škůdce [[bělásek zelný]] (''Pieris brassicae''), [[bělásek řepový]] (''Pieris rapae'') a [[bělásek řepkový]] (''Pieris napi''), na divoce rostoucích brukvovitých se vyvíjejí housenky [[bělásek řeřichový|běláska řeřichového]] (''Anthocharis cardamines''), [[bělásek rezedkový|běláska rezedkového]] (''Pontia daplidicea'') v ČR velmi vzácného [[bělásek horský|běláska horského]] (''Pieris bryoniae'')
| příjmení =
| jméno =
Řádek 450 ⟶ 445:
[[Soubor:Ornamental kale - Stierch.jpg|thumb|Okrasný kultivar [[brukev zelná|brukve zelné]]]]
Některé druhy brukvovitých mají význam v [[fytoterapie|bylinném léčení]]. Patří mezi ně zejména [[lžičník lékařský]] (''Cochlearia officinalis''), [[kokoška pastuší tobolka]] (''Capsella bursa-pastoris''), [[měsíčnice vytrvalá]] (''Lunaria rediviva''), [[řeřicha rumní]] (''Lepidium ruderale''), [[ředkev setá]] (''Raphanus sativus'') a [[hořčice setá]] (''Sinapis alba'').<ref name="janca2">{{Citace monografie
| příjmení = Janča
| jméno = Jiří
| |||