Brno-město: Porovnání verzí

Historický střed města Brna (jako u většiny měst) má specifický a neopakovatelný charakter nesrovnatelný s jinými čtvrtěmi a částmi města. Spočívá jednak v mimořádné hustotě bydlících obyvatel ale stejně tak v jinde nepřítomné pestrosti sídelních funkcí a aktivit včetně aktivit výjimečných a vrcholných. Jsou zde soustředěny v mimořádné mnohotvárnosti. Hlavně to jsou špičkové funkce [[Veřejná správa|veřejné správy]], kultury, hospodářství, dopravy, výuky, vědy a výzkumu. Také duchovní poslání. V historickém jádru města, které je totožné s územím uvnitř někdejších hradeb sídlí nejvyšší [[Justice|justiční orgány]] státu i běžné justiční subjekty v celkovém počtu 6 budov a lokalit, sídlí zde 3 subjekty samosprávy v celkem 7 budovách a mnoho orgánů státní správy. Střed města je místem 12 [[Kostel|kostelů]] (katolických, pravoslavného a protestantského) a jedné kaple. Je také místem přítomnosti nejméně 3 klášterů a řádů, je i sídlem [[Biskupství brněnské|římskokatolického biskupství]]. Je v něm lokalizovány 3 – 4 muzea a galerie v celkem 8 objektech. Dále 3 vysoké školy, 3 školy základní a dvě střední. Většího množství bank, (včetně pobočky [[Česká národní banka|ČNB]]) a [[Peněžní ústav|peněžních ústavů]], [[Český rozhlas Brno|redakcí rozhlasu]], [[Česká televize|televize]] i několika velkých a menších hotelů. Některé z funkcí mají vrcholný celostátní význam, některé celoměstský ale většinou jde o nadměstské poslání. Střed města ve skladbě jeho funkcí neslouží pouze vnitřnímu provozu města Brna ale zčásti poskytuje služby i bližšímu nebo širšímu okolí. V malé míře jsou přítomny i mezinárodní instituce. Kumulace a koncentrace funkcí je výsledkem dlouhodobého vývoje a jejich postupného vrstvení, reprodukce a metamorfózy. Vysoká hustota rezidentů je dána i přes jejich úbytek v posledních desetiletí dána hustou zástavbou, vysokou podlažností (provázeným omezeným hygienickým standardem-osvětlení). V historickém jádru není přítomna funkce výrobní a jen v nepatrné míře jsou přítomna [[Sportoviště|sportovní zařízení]]. V areálu je také zvlášť pestrá obchodní nabídka.

Roku [[1420]] nechalo Brno spálit některé domy v předměstských čtvrtích, protože se obávalo, že by je mohli využít [[husitství|husité]] při případném obléhání města. V [[květen|květnu]] [[1428]] a pak roku [[1430]] neúspěšně obléhali Brno [[husité]]. Brno zůstalo po celou dobu pevnou baštou katolictví, k čemuž přispěl jeho převážně německý charakter. [[Husitství|Husité]] město nedobyli, těžce však utrpělo [[Staré Brno]] a další blízké vsi a předměstí. Roku [[1454]] vypověděl [[židé|židy]] z Brna král [[Ladislav Pohrobek]]. V letech [[1467]]-[[1468]] bylo město ostřelováno špilberskou posádkou. Roku [[1603]] byli do města uvedeni [[Řád menších bratří kapucínů|kapucíni]], kterým městská rada prozatímně přidělila [[Kostel svaté Máří Magdalény (Brno)|kostel Sv. Máří Magdalény]]. Roku [[1619]] se město přidalo ke [[České stavovské povstání|stavovskému povstání]], za což bylo po svojí [[kapitulace|kapitulaci]] roku [[1621]] potrestáno a přišlo o Špilberk. V letech 1619, [[1622]], [[1625]], [[1643]], [[1646]] a [[1648]] řádil ve městě [[mor]].

V&nbsp;roce [[1641]] po dobytí [[Olomouc]]e [[Švédsko|švédskými]] vojsky se Brno stalo faktickým hlavním městem [[Morava|Moravy]] mj. proto, že sem byly z&nbsp;Olomouce narychlo přemístěny [[Zemské desky]]. Konec sporu obou měst učinil však až roku [[1782]] markrabě a císař [[Josef II.]], který přiznal nárok na označení hlavního města definitivně Brnu. V letech [[obléhání Brna (1643)|1643]] a [[obléhání Brna (1645)|1645]] bylo [[obléhání Brna|Brno neúspěšně obléháno]] osmnáctitisícovým švédským vojskem [[generál]]a [[Lennart Torstenson|Torstensona]], který chtěl Brno použít jako základnu pro finální útok na [[Vídeň]]. Při prvním švédském obléhání Brna zapálili jeho obránci klášter františkánů pod Petrovem, aby zabránily Švédům v jeho případném využití při obléhání Brna. Požár se ale rozšířil i na [[klášter františkánek sv. Josefa]] a nakonec i zasáhl i [[katedrála sv. Petra a Pavla|katedrálu sv. Petra a Pavla]], kde zničil mimojinémimo jiné i knihovnu a archiv. Sami Švédové tehdy velké škody nenapáchali. Později se k&nbsp;Torstensonovu vojsku přidalo ještě desetitisícové vojsko [[Sedmihradsko|sedmihradského]] [[kníže]]te [[Jiří II. Rákóczi|Jiřího II. Rákócziho]], jehož část ale byla zanedlouho odvolána k&nbsp;[[Lednice (okres Břeclav)|Lednici]]. Během [[Obléhání Brna (1645)|tohoto obléhání]] město bránilo pouze 1476 obyvatel, přičemž vojáci tvořili necelou polovinu.<ref name="englund">ENGLUND, P. ''Nepokojná léta''. Nakladatelství Lidové noviny. Praha 2000</ref> Díky tvrdosti a nasazení obránců a geniální organizaci obrany [[Louis Raduit de Souches|Raduitem de Souches]]<ref name="englund" /> však Švédové neuspěli a s&nbsp;osmitisícovými ztrátami byli donuceni obléhání ukončit. V letech 1643 a 1645 zanikla téměř celá zástavba středověkých předměstských čtvrtí, které nechalo město také preventivně zlikvidovat. Po [[třicetiletá válka|třicetileté válce]] bylo město přeměněno v [[baroko|barokní]] [[pevnost]] s řadou [[bastion]]ů. Roku [[1742]] město neúspěšně obléhali [[Prusko|Prusové]]. Roku [[1777]] se město stalo centrem nově založeného [[diecéze brněnská|biskupství]], podléhajícího však Olomouckému arcibiskupství. V letech [[1805]] a [[1809]] město obsadil [[Francouzské císařství|francouzský]] [[císař]] [[Napoleon Bonaparte]], za jehož druhého pobytu započala likvidace bastionů. V&nbsp;roce [[1817]] bylo císařským dekretem Františka I. založeno Františkovo muzeum, dnešní [[Moravské zemské muzeum]], druhé největší a zároveň druhé nejstarší (po muzeu v&nbsp;[[Opava|Opavě]]) [[muzeum]] v&nbsp;ČR. Rok [[1839]] bylo město spojeno s&nbsp;[[Vídeň|Vídní]] železnicí. Roku [[1846]] bylo zavedeno veřejné osvětlení plynovými lampami, roku [[1847]] byl do Brna zaveden [[Telegrafie|telegraf]]. [[6. červenec|6. července]] [[1850]] bylo území Brna rozšířeno o 19 dalších katastrálních území a jeho [[rozloha]] se zvětšila na 1 732 [[hektar]]ů; jeho rozšířené území (tzv. [[vnitřní Brno]]) se pak zhruba krylo s&nbsp;moderní městskou částí [[Brno-střed]]. Samotné původní město se spolu se sousedním katastrálním územím [[Špilberk (katastrální území)|Špilberku]] stalo I. ze 4 nově zřízených samosprávných okresů, v&nbsp;jejichž čele stály okresní výbory v&nbsp;čele s&nbsp;představeným a náměstkem.<ref name="nazvoslovi">[http://www.brno.cz/download/ovv/ulice/top2.htm Vývoj názvosloví brněnských ulic a náměstí]</ref> Na území současného katastru čtvrti dále zasahovaly části II. a III. okresu. V&nbsp;letech [[1859]] - [[1864]] bylo postupně zbořeno téměř celé [[Brněnské hradby|městské opevnění Brna]], z&nbsp;něhož se do dnešní doby zachovaly spolu s&nbsp;přestavěnou [[Měnínská brána|Měnínskou bránou]] jen krátké úseky, přiléhající k&nbsp;ulicím Husova, Bašty a k&nbsp;Denisovým Sadům. Po zboření městského opevnění započala roku 1864 na jeho místě výstavba nové zástavby a kromě ní vzniklo na severovýchodě čtvrti několik parků. Dále došlo k prudkému průmyslovému rozvoji Brna. V&nbsp;srpnu [[1869]] zahájila provoz [[koněspřežná dráha]]. Rok [[1873]] přinesl první vysokou školu v&nbsp;Brně, technický institut. V&nbsp;letech [[1881]] a [[1882]] bylo nově vybudované městské divadlo osvětleno jako první evropské divadlo elektrickými [[žárovka]]mi [[Thomas Alva Edison|T. A. Edisona]], hned další rok bylo založeno první české knihkupectví [[Barvič a Novotný|Joži Barviče]]. Roku [[1899]] bylo založeno [[Vysoké učení technické v Brně]]. V letech [[1896]]-[[1916]] byla ve čtvrti provedena rozsáhlá [[Brněnská asanace|asanace]] ''(přestavba)'', při níž bylo zbořeno 238 starých domů a jiných budov včetně [[Královská kaple (Brno)|Královské kaple]] ''(zbořena roku [[1908]])'', přičemž původní záměr zahrnoval 429 domů.<ref>{{Citace monografie| příjmení = Kuča