Deviace (sociologie): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
prokliky značka: editace z Vizuálního editoru |
základ pro relevantnější přepracování teorií sociální deviace - budu na tom pracovat značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 19:
Náhled na deviaci se v průběhu dějin lidstva značně měnil. Dnes rozeznáváme tři hlavní pohledy na existenci deviace.
=== Sociologické teorie sociálních deviací ===
* Původně se zločiny a jiné formy deviace vysvětlovaly '''biologickými teoriemi'''. Taková teorie pochází například od italského kriminologa jménem [[Cesare Lombroso]], který se snažil podle tvaru lebky zjišťovat, kdo má sklon ke spáchání zločinu. Jeho teorie sice nikdy nebyly plně uznávány, avšak potvrdilo se{{Fakt/dne|20150118135713}}, že biologické předpoklady hrají v otázce deviace značnou roli. Francouz [[Paul Broca]], zabývající se [[Fyzická antropologie|fyzickou antropologií]], také zkoumal odlišnosti mezi tvarem lebky a mozku zločinců a řádných občanů. Mezi lety [[1940]] a [[1950]] rozdělil [[William Herbert Sheldon|William H. Sheldon]] lidi na tři základní typy dle biologických předpokladů: endomorfní (tělnatější), ektomorfní (hubení) a mezomorfní (atletičtí). Ve své studii{{kde?}} uvádí, že mezomorfní skupina lidí má více předpokladů k deviaci než zbylé dvě skupiny, což dnes však není převládajícím názorem, Sheldonova metodologie i závěry byly zpochybněny<ref name="Roeckelein1998">{{cite book |last= Roeckelein |first= Jon E. |title= Dictionary of Theories, Laws, and Concepts in Psychology |url= http://books.google.com/books?id=6mu3DLkyGfUC&pg=PA427 |year= 1998 |publisher= [[Greenwood Publishing Group|Greenwood]] |isbn= 9780313304606 |pages= 427–8 |chapter= Sheldon's Type Theory}}</ref>. V průběhu [[20. století]] bylo provedeno množství výzkumů, zda-li mají muži s nadbytečným chromozomem Y větší sklony porušovat společenské normy. Tyto teorie byly později též vyvráceny. Dalšími představiteli byli [[Richard Dugdale]] či [[Sheldon Glueck|Sheldon]] a [[Eleanor Gluecková|Eleanor]] Glueckovi.▼
*'''Psychologické teorie''' se snaží vysvětlit sklon ke zločinu pomocí [[Psychika|psychiky]] jedince. [[Sigmund Freud]] byl zastáncem myšlenky, že frustrace z dětství mohou vyústit v deviantní chování v dospělosti. Tato teorie také tvrdí, že pokud si dítě během svého dospívání nevytvoří základní sebeomezení, nevytvoří si ani [[Morálka|morálku]], a proto je náchylnější k porušování společensky daných norem. ▼
*'''Sociologické teorie''' staví na existenci množství subkultur, které se mohou výrazně lišit svým chováním vůči společnosti. Například lidé s chudšího zázemí mají větší sklony k drobným krádežím a přepadení, kdežto lidé disponující určitým majetkem budou častěji obviněny za daňové úniky, či korupci.
# ''Teorie anomie'' tvrdí, že každá společnost má své hodnoty a většina jedinců se jich snaží dosáhnout (u nás například peníze, majetek, svoboda). Ve společnosti, kde tyto hodnoty nejsou dostatečně vymezovány, může docházet k dezorientaci jedince, což má za následek větší náchylnost k deviacím. ▼
# ''Koncepce diferencovaných asociací'' popisuje, jak na nás působí skupiny, v nichž vyrůstáme. Hlavní protagonista této teorie byl [[Edwin H. Sutherland]], který formuloval hlavní myšlenku, že naše chování, jak pozitivní, či negativní, je velmi ovlivněno prostředím, ve kterém se pohybujeme a vyrůstáme.
# ''Teorie racionálního chování'' - kdo se rozhoduje, zda spáchat nebo nespáchat zločin, jedná racionálně (zkoumá výnosy, pravděpodobnost chycení, případnou délku trestu atd.). Tato teorie je v rozporu se všemi ostatními a říká, že jedinec páchá trestný čin s vědomím potenciálního rizika.
# ''Labeling theory'' - vychází ze třetí perspektivy: jedinec poprvé spáchá delikt a to zda se stane zločincem, závisí na tom, jak na to zareaguje okolí (pokud je potrestán, bude zlo konat dál, protože už má nálepku zločince). Podle [[Edwin Lennert|Edwina Lennerta]] se prvotní zločin nazývá primární deviace. Sekundární deviace pak nastává, když jedinec akceptuje své deviantní postavení ve společnosti a začne tak sám sebe i vnímat.▼
==== Strukturální teorie ====
==== Teorie a anomie ====
▲
==== Funkcionalismus ====
==== Subkulturní teorie ====
==== Teorie konfliktu ====
==== Teorie sociální kontroly ====
==== Interakční teorie ====
==== Etiketizační teorie ====
▲
=== Biologické teorie sociálních deviací ===
▲* Původně se zločiny a jiné formy deviace vysvětlovaly '''biologickými teoriemi'''. Taková teorie pochází například od italského kriminologa jménem [[Cesare Lombroso]], který se snažil podle tvaru lebky zjišťovat, kdo má sklon ke spáchání zločinu. Jeho teorie sice nikdy nebyly plně uznávány, avšak potvrdilo se{{Fakt/dne|20150118135713}}, že biologické předpoklady hrají v otázce deviace značnou roli. Francouz [[Paul Broca]], zabývající se [[Fyzická antropologie|fyzickou antropologií]], také zkoumal odlišnosti mezi tvarem lebky a mozku zločinců a řádných občanů. Mezi lety [[1940]] a [[1950]] rozdělil [[William Herbert Sheldon|William H. Sheldon]] lidi na tři základní typy dle biologických předpokladů: endomorfní (tělnatější), ektomorfní (hubení) a mezomorfní (atletičtí). Ve své studii{{kde?}} uvádí, že mezomorfní skupina lidí má více předpokladů k deviaci než zbylé dvě skupiny, což dnes však není převládajícím názorem, Sheldonova metodologie i závěry byly zpochybněny<ref name="Roeckelein1998">{{cite book |last= Roeckelein |first= Jon E. |title= Dictionary of Theories, Laws, and Concepts in Psychology |url= http://books.google.com/books?id=6mu3DLkyGfUC&pg=PA427 |year= 1998 |publisher= [[Greenwood Publishing Group|Greenwood]] |isbn= 9780313304606 |pages= 427–8 |chapter= Sheldon's Type Theory}}</ref>. V průběhu [[20. století]] bylo provedeno množství výzkumů, zda-li mají muži s nadbytečným chromozomem Y větší sklony porušovat společenské normy. Tyto teorie byly později též vyvráceny. Dalšími představiteli byli [[Richard Dugdale]] či [[Sheldon Glueck|Sheldon]] a [[Eleanor Gluecková|Eleanor]] Glueckovi.
==== Teorie rozeného zločince ====
Taková teorie pochází například od italského kriminologa jménem [[Cesare Lombroso]], který se na základě antropometrických měření (tvar lebky, délka končetin) snažil zjišťovat, kdo má sklon ke spáchání zločinu. Svůj výzkum založil na analýze vzorku vězňů z italských věznic. <ref>Lombroso, C. 1986. in M. Gibson and N. H. Rafter (eds), ''Criminal man,'' Durham, NC: Duke University Press, pp. 39-96.</ref> Jeho výzkumy však byly záhy odmítnuty a vysvětleny.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Procházka|jméno = F., V.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Rozpravy o zločincích jako úvod do kriminální psychologie
a sociologie|vydání = |vydavatel = |místo = Praha|rok = 1925|počet stran = |strany = |isbn = }}</ref><ref>{{Citace periodika|příjmení = Jíchová|jméno = Jana|titul = Výzkum zločinu v Česku z pohledu geografie|periodikum = Historická geografie|datum = 2014|ročník = 40|číslo = 1|strany = |url = }}</ref>
==== Oligofrenie ====
==== Genetické a adopční studie ====
=== Psychologické teorie sociálních deviací ===
▲
==== Teorie sociálního učení ====
==== Teorie charakteru a temperamentu ====
==== Teorie odlišného kognitivního stylu ====
== Model normálního rozložení ==
| |||