Bostonské pití čaje: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
přesunutí šablony Upravit část |
Další úpravy a rozšíření; odkazy na zdroje ještě doplním. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 20:
Guvernér Hutchinson odmítl udělit povolení k odplutí lodě bez zaplacení cla. Mezitím připluly do bostonského přístavu další dvě lodě s čajem, ''Beaver'' a ''Eleanor''; čtvrtá loď ''William'' nedorazila, protože se stala obětí bouře. 16. prosince – posledního dne, kdy mohl Dartmouth zaplatit clo – se kolem Old South Meeting House shromáždilo asi sedm tisíc lidí. Když odrazila zpráva, že guvernér Hutchinson opět odmítl povolit lodém odjezd, prohlásil Adams, že „tato schůze nemůže již nic učinit pro záchranu vlasti“. Podle populární verze událostí byla tato formulace smluveným signálem k zahájení „čajového dýchánku“. Toto tvrzení se však v tisku objevilo až téměř po sto letech od samotné události, a to v Adamsově životopise sepsaném jeho pravnukem, který si zřejmě chybně vyložil dostupné záznamy. Podle líčení svědků lidé schůzi opustili až deset či patnáct minut po údajném Adamsově „signálu“ a Adams se je naopak pokoušel zastavit, protože schůze ještě nebyla u konce.
Zatímco se [[Samuel Adams]] snažil opět ovládnout schůzi, její účastníci už ji opouštěli a připravovali se k akci. Někteří si jen zahalili tvář
{{Upravit část}}▼
▲Zatímco se [[Samuel Adams]] snažil opět ovládnout schůzi, její účastníci už ji opouštěli a připravovali se k akci. Někteří si jen zahalili tvář, což bylo nezbytné, protože protestní akce byla nezákonná, jiní se však oblékli do předem připravených kostýmů příslušníků indiánského kmene [[Mohawkové|Mohawků]]. To mělo podle některých výkladů symbolický význam: aktéři vzpoury tak upřednostňovali identifikaci s Amerikou před svým oficiálním statusem poddaných britské koruny.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Mohawk was Emerging as a Symbol of Liberty in the New Land|url = http://www.boston-tea-party.org/mohawks.html|vydavatel = Boston Tea Party Historical Society|místo = |datum vydání = |datum přístupu = 2015-11-20}}</ref>
Skupina 30 až 150 mužů, někteří v uvedeném indiánském přestrojení, vnikla téhož večera na palubu všech tří lodí zakotvených u [[Griffinského přístaviště]]
Tento čin byl zopakován v mnoha dalších přístavních městech a vedl k rozdělení v šířících se hádkách. Vlastenci a loyalisté se stali ještě horlivějšími v jejich postoji. Parlament i král se rozčiloval nad zkázou osobního majetku a toho úmyslného opovrhování nad královskou autoritou.▼
== Reakce ==
Guvernér Thomas Hutchinson byl událostí znechucen. ''„To je nejdrzejší krok, který se kdy v Americe odehrál,“'' mínil. Zejména si povšiml toho, že se události zúčastnilo tolik řádných obyvatel Bostonu. Se samotným zničením čaje však nesouhlasili ani mnozí američtí představitelé, například [[Benjamin Franklin]] i George Wahington zastávali názor, že zničený čaj by měl být společnosti East India Company nahrazen. Nešlo přitom o symbolickou částku: cena byla v té době zhruba 9000 liber, v přepočtu na ceny roku 2014 asi 1,02 mil. GBP. Newyorský obchodník Robert Murray dokonce oslovil lorda Northa a nabídl, že spolu s třemi dalšími obchodníky ztráty uhradí, nabídka však byla odmítnuta.
Není zcela jasné, zda se Samuel Adams účastnil plánování protestu, v každém případě však ihned vystoupil na jeho obranu. Zastával názor, že dýchánek nebyl činem chátry nerespektující zákon, ale zásadním protestem a jediným zbývajícím způsobem, jak mohl lid hájit svá ústavní práva. Pojmem „ústavní“ se odvolával k myšlence, že každá vláda se řídí ústavou, ať má psanou formu či ne, a dále že ústavu Velké Británie lze vyložit tak, že zapovídá ukládat někomu daně, aniž by měl v tomto procesu zastoupení. Například [[Bill of Rights (1689)|Listina práv]] z roku 1689 ustanovovala, že trvalé daně nelze uvalit bez parlamentu, a jiná precedenční ustanovení zase říkala, že aby byl parlament legitimní, musí skutečně reprezentovat lid, jemuž vládne. Jeho argumentace odpovídá tomu, že Bostonský čajový dýchánek nebyl protestem proti výši daně – tu Čajový zákon ve skutečnosti nezvýšil – ale proti způsobu, jakým Británie o obhodu v amerických koloniích rozhodla.
V Británii byli událostí zděšeni i politici, kteří byli dosud americkým koloniím nakloněni, a akce tak proti koloniím sjednotila všechny strany. Vláda premiéra [[Frederick North|lorda Northa]] odpověděla uzavřením bostonského přístavu – jeho funkci převzal nedaleký Salem – a přijetím dalších zákonů, označovaných v Británii souhrnným názvem Donucovací zákony (Coercive Acts). V amerických koloniích však ihned dostaly dnes známější název Nepřijatelné zákony (Intolerable Acts). Vedle uzavření přístavu v Bostonu se zákony týkaly úpravy vlády v Massachusetts, možnosti přesunutí soudních sporů do Británie a také pravidel ubytovávání britského vojska v Americe.
▲{{Upravit část}}
Nicméně mnoho kolonistů bylo tím inspirováno k provedení podobných činů. [[7. březen|7. března]] [[1774]] při druhém Bostonském pití čaje bylo do vody vyhozeno 15 beden čaje.
Bostonské pití čaje bylo jedním z případů, které vedly k [[Americká revoluce|Americké revoluci]] za nezávislost.
▲Tento čin byl zopakován v mnoha dalších přístavních městech a vedl k rozdělení v šířících se hádkách. Vlastenci a loyalisté se stali ještě horlivějšími v jejich postoji. Parlament i král se rozčiloval nad zkázou osobního majetku a toho úmyslného opovrhování nad královskou autoritou.
== Odkazy ==
| |||