Písmolijectví: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Historie. značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 4:
== Historie ==
[[Soubor:Schriftgiesser-1568.png|thumb|left|Písmolijec při práci na ilustraci z roku 1568]]
Písmolijectví vzniklo již za dob [[Johannes Gutenberg|Johanna Gutenberga]] v souvislosti se vznikem [[knihtisk]]u. Zprvu si musel každý tiskař lít sazbu sám, nicméně už v 16. století se začaly objevovat významné písmolijny (např. v německém [[Norimberk]]u a Frankfurtu nad Mohanem). V Itálii získal dobrou pověst písmolijec [[Nicolas Jenson]], ve Francii [[Claude Garamond]] a rodina Didotů, v Anglii [[John Baskerville]] a [[William Caslon]]. Na Slovensku je jako jeden z nejstarších slévačů písma doložen Salomon Sultzer (1564–1604?), spolupracovník bardějovského tiskaře Davida Gutgesela. O domácím
Přesto, že písmařství prošlo díky společenské objednávce nových písmových řezů mnoha proměnami, technologie písmolijectví se bez výraznějších inovací udržela až do počátku 19. století, kdy se v písmolijectví prosadila strojová výroba (což způsobilo zánik drobnějších písmolijen). Vysoká pořizovací cena písmové sady či písmové rodiny byla důsledkem materiálové a manuální náročnosti výroby. Důležitou roli v tvorbě ceny hrála také hlediska původnosti a estetické kvality a později i umělecká prestiž písmaře. K tradičně nejdražším patřila i výroba doprava skloněných tiskových písem (polokurzívy a kurzívy), jejichž lití a následné opracování vyžadovalo nezměrnou trpělivost a dovednost (převislé tahy písmen nebyly totiž kvůli jednotě písmového stupně zajištěny masou kovového hranolku, a často se lámaly). Pracnost a nákladnost provázely též výroby nejmenších písmových stupňů (briliant, diamant a perl). Drobní a střední tiskaři byli proto odkázáni na koupené písmo šetřit po celý život. Bylo-li zapotřebí, opatřovali jen profesionálně připravené matrice a lití prováděli svépomocí.
|