Písmolijectví: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Historie.
Bez shrnutí editace
Řádek 4:
== Historie ==
[[Soubor:Schriftgiesser-1568.png|thumb|left|Písmolijec při práci na ilustraci z roku 1568]]
Písmolijectví vzniklo již za dob [[Johannes Gutenberg|Johanna Gutenberga]] v souvislosti se vznikem [[knihtisk]]u. Zprvu si musel každý tiskař lít sazbu sám, nicméně už v 16. století se začaly objevovat významné písmolijny (např. v německém [[Norimberk]]u a Frankfurtu nad Mohanem). V Itálii získal dobrou pověst písmolijec [[Nicolas Jenson]], ve Francii [[Claude Garamond]] a rodina Didotů, v Anglii [[John Baskerville]] a [[William Caslon]]. Na Slovensku je jako jeden z nejstarších slévačů písma doložen Salomon Sultzer (1564–1604?), spolupracovník bardějovského tiskaře Davida Gutgesela. O domácím vývojemvývoji před rokem 1800 máme jen skrovné informace, a sotva kdy se je asi podaří výrazně prohloubit. [[Zikmund Winter]] publikoval z archivních pramenů dvě zprávy. První se týká pražského tiskaře Jana Lovičského, který krátce po polovině 16. století "litery„litery nově slíval"slíval“ a druhá přináší kusé informace o existenci pražského písmolijce Johanna Schwerta (Šverta, před 1578).
 
Přesto, že písmařství prošlo díky společenské objednávce nových písmových řezů mnoha proměnami, technologie písmolijectví se bez výraznějších inovací udržela až do počátku 19. století, kdy se v písmolijectví prosadila strojová výroba (což způsobilo zánik drobnějších písmolijen). Vysoká pořizovací cena písmové sady či písmové rodiny byla důsledkem materiálové a manuální náročnosti výroby. Důležitou roli v tvorbě ceny hrála také hlediska původnosti a estetické kvality a později i umělecká prestiž písmaře. K tradičně nejdražším patřila i výroba doprava skloněných tiskových písem (polokurzívy a kurzívy), jejichž lití a následné opracování vyžadovalo nezměrnou trpělivost a dovednost (převislé tahy písmen nebyly totiž kvůli jednotě písmového stupně zajištěny masou kovového hranolku, a často se lámaly). Pracnost a nákladnost provázely též výroby nejmenších písmových stupňů (briliant, diamant a perl). Drobní a střední tiskaři byli proto odkázáni na koupené písmo šetřit po celý život. Bylo-li zapotřebí, opatřovali jen profesionálně připravené matrice a lití prováděli svépomocí.