Písmolijectví: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
m Úprava drobných chyb a rozšíření textu. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Lettergieterij van Johan Enschede te Haarlem.png|thumb|Ruční výroba písmen v [[Haarlem]]u 18. století]]
'''Písmolijectví''' (angl. ''type founding'', fr. ''métier de fondeur en caractѐres'', něm. ''Schriftguβ'') je obor lidské činnosti zabývající se [[odlévání]]m písmen pro tisk (typů neboli liter), různých ozdob, linek, znaků, výplní a dalších součástí používaných k [[Sazba|sazbě]] ze speciální slitiny olova, antimonu a cínu zvané [[liteřina]]. Písmolijectví vzniklo spolu s knihtiskem a písmena si odléval každý knihtiskař sám, později vznikly dílny dodávající písmena tiskařům. K samotnému odlévání se používá buď ruční nástroj ([[slévadlo]]), nebo kompletní stroj ([[kompletka]]). Rozměry písmen jsou
== Historie ==
[[Soubor:Schriftgiesser-1568.png|thumb|left|Písmolijec při práci na ilustraci z roku 1568]]
Písmolijectví vzniklo již za dob [[Johannes Gutenberg|Johanna Gutenberga]] v souvislosti se vznikem [[knihtisk]]u. Zprvu si musel každý tiskař lít sazbu sám, nicméně už v 16. století se
Přesto, že písmařství prošlo díky společenské objednávce nových písmových řezů mnoha proměnami, technologie písmolijectví se bez výraznějších inovací udržela až do počátku 19. století, kdy se v písmolijectví prosadila strojová výroba (což způsobilo zánik drobnějších písmolijen). Vysoká pořizovací cena písmové sady či písmové rodiny byla důsledkem materiálové a manuální náročnosti výroby. Důležitou roli v tvorbě ceny hrála také hlediska původnosti a estetické kvality a později i umělecká prestiž písmaře. K tradičně nejdražším patřila i výroba doprava skloněných tiskových písem (polokurzívy a kurzívy), jejichž lití a následné opracování vyžadovalo nezměrnou trpělivost a dovednost (převislé tahy písmen nebyly totiž kvůli jednotě písmového stupně zajištěny masou kovového hranolku, a často se lámaly). Pracnost a nákladnost provázely též výroby nejmenších písmových stupňů (briliant, diamant a perl). Drobní a střední tiskaři byli proto odkázáni na koupené písmo šetřit po celý život. Bylo-li zapotřebí, opatřovali jen profesionálně připravené matrice a lití prováděli svépomocí.
== Výrobní postup ==
[[Soubor:Komplettgießmaschine (1883) 01.jpg|thumb|Kompletka z roku 1883]]
Původně, před vlastním litím znaků z liteřiny, vznikaly obvykle dvě formy pro každý znak. Nejprve byla vyřezána a vytlučena
Liteřina pro odlévání mohla být rozehřívána, díky vysokému obsahu olova, pouze v malé pícce. Při odlévání pomocí ručního slévadla se produkce pohybovala okolo 6000 kusů [[garmond]]ového písma (10 b.). V roce 1853 byla vynalezena kompletka (kompletní licí stroj) J. R. Johnsnem. Po řadě zlepšení mohla být produkce ve 20. století okolo 60 000 kusů. Vedle strojů se slévadla používala hlavně na speciální písma a velká písmena, která příliš pomalu chladla. Po odlití musela být písmena ještě jemně dobrušována a konečně obrážena, kdy byla jedna hrana šikmo seříznuta.
Řádek 17:
* ''Nový velký ilustrovaný slovník naučný''. Praha : Gutenberg, 1931. sv. XV, s. 29.
* ''Ottův slovník naučný''. Praha : J. Otto, 1902. sv. 19, s. 794–795.
* ''Encyklopedie knihy: Starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století.'' Praha : Petr Voit, 2006. s. 687–690.
{{Pahýl}}
|