Hlubočepy: Porovnání verzí

|kód katastru =

|úz.tech.jed =

|zsj =

'''Hlubočepy''' ({{Vjazyce2|de|Kohlfelden}}) jsou městská čtvrť a [[katastrální území]] na jihu [[Praha|pražské]] městské části [[Praha 5]].

Zástavba vlastní čtvrtě Hlubočepy se nachází v [[údolí (geomorfologie)|údolí]] [[Dalejský potok|Dalejského potoka]]. Podél hlavní ulice, Hlubočepské, zvedající se na západ na Barrandov a vedoucí na severovýchod na Zlíchov se nachází většina domů. Jsou to hlavně rodinné domky, přesto se v údolí nachází několik patrových staveb. Součástí historické obce a katastrálního území Hlubočepy je i širší okolí, do kterého patří čtvrti Starý a Nový [[Barrandov]], [[Klukovice]], [[Zlíchov]] a [[Žvahov]] (o nich podrobněji v samostatných článcích).

Z tabulky lze vyčíst, že území je silně poznamenáno lidskou činností, čemuž nasvědčuje vysoké procento zastavěné a ostatní plochy. Ani zemědělská půda zde není zastoupena málo.

Reliéf katastrálního území má stejnou charakteristiku jako reliéf celé Prahy. Jsou zde vysoko položené plošiny se zarovnanými povrchy (Barrandov, Sídliště Barrandov a Děvín) a hluboce zaříznutá údolí vodních toků (Prokopské údolí). Světoznámý odkryv Barrandovských skal je složen ze zvrásněného vápence. Disharmonické zvrásnění vzniklo za variské orogenese. Nachází se zde mnoho sedimentů. Na bázi Zlíchovského souvrství je vidět názorný odkryv submarinní skluzové textury. Barrandovské skály jsou součástí Českého masivu.

Krajina na katastrálním území Hlubočepy je velmi členitá. Celým územím prochází údolí, které začíná na [[Zlíchov]]ě a postupuje k obci Hlubočepy. Poté údolí jako „[[Prokopské a Dalejské údolí]]“ pokračuje k Nové vsi, [[Jinonice|Jinonicím]] a dále až k [[Řeporyje|Řeporyjím]]. Údolím protékají Prokopský a [[Dalejský potok]]. Oba svahy údolí jsou mimo skalnatá a zastavěná území zalesněna.

Oblast je částečně zalesněna a mimo lesy jsou zde i louky a pole. Velkou část území však tvoří zastavěné plochy. Mimo Prokopské údolí a jiná chráněná území je nízká biodiverzita a biota je silně ovlivněna lidskou činností.

Nejvyšší biodiverzita v oblasti je v Prokopském údolí. Lze zde najít skalní stepi, travnaté a keřnaté stepi a fragmenty šípákových doubrav. Stepní lokality zaznamenávají šíření porostů teplomilných křovin. Dřeviny zde zastoupené jsou borovice lesní a černá, modřín opadavý, smrk ztepilý a akát. Mimo tyto druhy se zde vyskytují i dále uvedené dřeviny. Opuštěné lomy byly uměle zalesněny topolem, akátem a jasanem. Na mnoho místech, která jsou zalesněna, převažují pro tuto lokalitu nezvyklé dřeviny, a to borovice černá a trnovník akát. Bylinný porost pod těmito nepůvodními dřevinami je druhotně velice chudý. Další zde vyskytující se dřeviny jsou lípa srdčitá, dub letní a zimní a borovice lesní.

O Hlubočepích máme první zmínku z roku 1257. V té době byla tato osada majetkem z části Vyšehradské kapitoly a z části strahovského kláštera. Jejich původní název byl Hlubočepy, a to z důvodu, že se tam musela čerpat voda z veliké hloubky. O dalších sto letech v historii Hlubočep nejsou žádné informace. Je však jasné, že v roce 1388 byly Hlubočepy již ve vlastnictví kláštera kartuziánů, který ležel na území dnešního Smíchova. V tomto období zde byly zakládány vinice a chmelnice. V roce 1419 byly Hlubočepy zabrány Husity z důvodu toho, že byly církevním majetkem. Po husitských válkách se ocitly Hlubočepy ve vlastnictví Starého Města a soukromníků, od kterých byla později jejich část vykoupena Starým Městem. Roku 1547 proběhla konfiskace osady do rukou Ferdinanda II., který tak zabavoval majetek vzbouřeným městům. V 16. století byl základem hospodářství v Hlubočepích a na Zlíchově poplužní dvůr. Vysívalo se tu ročně 375 strychů obilí. Pěstoval se oves, ječmen a pšenice. Byl zde i ovčín s téměř 1200 ovcemi, 4 vinice, mlýn na Dalejském potoce, zahrady, štěpnice, chmelnice a dubové a habrové háje. V osadě byla i krčma. Po mnohém střídání vlastníků přešla osada s pouhými 2 staveními a 5 zbořeništi roku 1717 do majetku jezuitského řádu a patřily mu až do roku 1773, kdy byl řád zrušen. Osada pak přešla do vlastnictví náboženského fondu a místní dvory postupně přecházely do soukromých rukou.

V roce 1843 měly Hlubočepy společně se Zlíchovem 63 domů s 365 obyvateli. Druhá polovina 19. století byla doba, kdy se zde začaly usazovat průmyslové podniky. Vznikly zde vápencové lomy, vápenky, sklárna, továrna na šamotové zboží, lihovar a další. Příliv podniků přilákal i nové obyvatele, v roce 1890 zde již stálo 162 domů s více jak 3000 obyvateli. Problém byl, že domy byly na tak velký počet obyvatel malé, a tak se stávaly přelidněné. Tento problém se postupně zvětšoval, což se dá doložit tím, že v roce 1910 byl počet domů 180 a počet obyvatel už byl více jak 4000. Situaci se podařilo časem zlepšit. V roce 1922 se staly Hlubočepy součástí Velké Prahy. V té době zde bylo 211 domů se stejným počtem obyvatel jako dříve (v roce 1910).

V druhé polovině 19. století byla v okolí Hlubočep postavena důležitá železniční trať, tzv. [[Buštěhradská dráha]]. Stavba začala roku 1870 a do dvou let po ní jel první vlak. Trať ozdobila údolí [[Hlubočepské viadukty|2 viadukty]], které jsou dnes technickou památkou oblasti. Dráha propojila Prahu s Žatcem, Chomutovem, Karlovými Varami a Chebem. Přivážela uhlí a lázeňské hosty. Trať se nazývá „[[Železniční trať Praha-Smíchov - Hostivice - Rudná u Prahy|Pražský Semmering]]“a je v provozu dodnes. Druhá dráha údolím je trať Praha-Slaný-Louny-Duchcov, byla zprovozněna roku 1873 a je taktéž funkční dodnes.

* {{Citace monografie|jméno=František Adolf|příjmení=Šubert|odkaz na autora=František Adolf Šubert|ilustrátoři=[[Karel Liebscher]]|titul=Čechy|url=http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/81261|vydavatel=Otto|místo=Praha|rok=[po r. 1880]|kapitola = Hlubočepy|svazek=3 |url kapitoly=http://kramerius.mlp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=95133&mcp=&s=jpg&author= | stránky=432-433}}