'''Cháridža''' je název [[islám]]ské [[sekta|sekty]]. Vznikla v roce [[657]] v době mocenského zápasu mezi [[Alí]]m, [[Mohamed]]ovým bratrancem a zetěm, a [[Mu‘áwija|Mu‘áwijou]], bratrancem 3. [[chalífa|chalífy]] [[Uthmán]]a. Vojska obou mužů se střetla nedaleko [[Siffín]]u. Když začal mít Alí převahu, vyzval ho Mu‘áwija k dohodě na základě rozsudku podle [[korán]]u, na což Alí přistoupil. Několik tisíc rozčarovaných příslušníků Alího armády vzápětí opustilo tábor, jelikož byli přesvědčeni, že v tomto případě patří rozsudek jedině [[Bůh|Bohu]]. Tato skupina se uchýlila do [[Harúra|Harúry]], kde prohlásili Alího konání za nepřístupné a v roce [[661]] jeden z příslušníku cháridži Abd ar-Rahmán Ibn Muldžim zavraždil Alího.
Při volbě dalších kandidátů na post chalífy cháridža zdůrazňovala etické kvality kandidáta bez ohledu na jeho původ. Chalífou se tak podle nich může stát každý, kdo žije v souladu s islámem. Na základě striktních interpretací islámského učení prohlásili ostatní muslimy za bezvěrce a sami přísně trestali vše, co podle nich nebylo v souladu s islámem. Od 7. století se cháridža začala dále štěpit. Umírnění členové založili skupinu [[ibádíja]], která je dodnes činná především v [[Omán]]u, [[Libye|Libyi]] ([[Džabal Nafúsa]]) a v [[Tunisko|Tunisku]] ([[Džerba]]).
