Jmelí bílé: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Taxonomie: Přidán obsah, opraven výskyt na hostitelích.
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Odstranění parametru barva z taxoboxu dle ŽOPP z 21.11.2015, konsensus na změně dostupný na Diskuse_k_šabloně:Taxobox#Odstranit_parametr_barva; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Taxobox
| barva = lightgreen
| jméno = Jmelí bílé
| obrázek = Viscum album - Köhler–s Medizinal-Pflanzen-281.jpg
Řádek 34 ⟶ 33:
== Parazitace ==
[[Soubor:Viscum-album-germination.JPG|thumb|left|Mladá rostlinka jmelí v prvním roce růstu]][[Soubor:Haustorium Mistel Sachs.jpg|thumb|right|Primární pohružovák a haustoria prorůstající do dřevní hmoty]]
Přilnutí semene ke kůře stromu, které je základním předpokladem k jeho úspěšnému vyklíčení, umožní lepkavé oplodí s vicsinovou vrstvou. Semeno samotné obsahuje živné pletivo s nejčastěji dvěma zárodky se zelení listovou. Pletivo je bohaté na škrob, který klíčící rostlince usnadňuje přežít do chvíle, než zakotví v hostiteli. Zárodky mají dvě dělohy, mezi nimi pak vzrostlý vrchol stonku a proti němu stonkový článek podděložní ([[hypokotyl]]).<ref name="Černohorský, 688" /> Klíčení začíná v březnu nebo dubnu při teplotě 8-10&nbsp;°C, vzdušné vlhkosti 50-60 % a plném osvětlení (důležitá je především modrá složka záření).<ref name="Dušek, 154">{{Citace periodika | příjmení = Dušek | jméno = Jindřich | titul = Jmelí - stále otevřené téma | periodikum = Živa | odkaz na periodikum = http://ziva.avcr.cz// | rok = 1993 | měsíc = | ročník = 41 | číslo = 4 | strany = 154 | url = | issn = 0044-4812}}</ref> Po celý první rok je rostlina bez kořenů, proto je toto období nejchoulostivější a dochází k odumírání velkého počtu semenáčků. V této fázi je nejpravděpodobnější příjem vody přes kůru hostitelské dřeviny za pomocí papil na spodní straně hypokotylního terčíku.<ref name="Dušek, 154" /> Na jaře příštího roku na spodní straně přichycovacího terčíku<ref name="Dušek, 154" /> vyroste kuželovitá přísavka (primární pohružovák), jež vrůstá radiálně do větve hostitele a proniká buněčnými vrstvami druhotné kůry tvořené [[Korek|korkem]], dokud nenarazí na dělivé pletivo ([[felogen]]), které svou dělivou činností korek produkuje.<ref name="Černohorský, 688" /> Horní strana hypokotylního článku se osvobodí ze semene, hypokotyl se napřímí a mezi děložními lístky vyrůstá výhonek s prvním párem listů.<ref name="Dušek, 154" /> Mezitím buňky felogenu a další buňky hostitele syntetizují [[polyfenol]]y, které se v bohatém množství nahromadí kolem primárního pohružováku.<ref name="Černohorský, 688" /> Pokud se v této fázi vývoje rostlince podaří odolat obranným mechanismům hostitele, primární pohružovák rychle nabere maximum objemu a ve třetím roce začnou do kůry napadeného stromu podélně vrůstat korové provazce. Z nich posléze radiálně vyrážejí modifikované kořínky druhotných pohružováků (haustoria), které pronikají lýkem až k dělivému pletivu ([[kambium]]). Zde se cévy pohružováků připojí k [[xylém|cévním svazkům]] nejmladšího letokruhu na povrchu dřeva, odkud posléze odebírají vodu s nerostnými látkami.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Jako poloparazit je jmelí schopno další organické látky asimilovat [[Fotosyntéza|fotosyntézou]].<ref>Castleman, s. 227.</ref> Zajímavostí je, že pokusy pěstovat jmelí v umělé kultuře ([[in vitro]]) jsou prozatím neúspěšné.<ref name="Černohorský, 688" />
 
=== Ochrana rostlin ===
Řádek 41 ⟶ 40:
== Taxonomie ==
V Evropě a Asii je rozlišováno několik poddruhů, v pojetí některých<ref name="Fischer">{{Citace monografie | příjmení = Fischer | jméno = Manfred A. | titul = Exkursionsflora von Österreich | vydavatel = Verlag Eugen Ulmer | místo = Stuttgart et Wien | rok = 1994 | isbn = | strany = | jazyk = německy}}</ref> botaniků samostatných druhů:
* '''''Viscum album'' subsp. ''album''''' (jmelí bílé pravé) – vyskytuje se na dvouděložních dřevinách. Semeno po vymáčknutí ze zralého plodu zůstává spojeno s [[exokarp]]em lepkavým mezokarpem, který se nitkovitě vytahuje. Semeno je bílé, srdcovité, o málo delší než široké.<ref name="Kubáb, 485 a 486" />
* '''''Viscum album'' subsp. ''austriacum''''' (jmelí bílé borovicové) – vyskytuje se na borovicích a ojediněle zřejmě i na smrku.. Nazelenalé, elipsoidní, znatelně delší než širší semeno lze za zralosti snadlno vymáčknout a oddělit od exokarpu. Na borovici a na smrku listy úzce kopinaté, na čerstvých semenech je zřetelná bílá síťovitá kresba.<ref name="Kubáb, 485 a 486" />
* '''''Viscum album'' subsp. ''abietis''''' (jmelí bílé jedlové) – roste pouze na jedlích . Listy jsou podlouhle obvejčité až kopinaté, nanejvýš 3x delší než široké. Bílá kresba je zřetelná jen na suchých semenech.<ref name="Kubáb, 485 a 486" />
* '''''Viscum album'' subsp. ''coloratum''''' – čepel listu eliptická nebo podlouhle kopinatá, plody jsou nažloutlé, načervenalé, oranžové nebo červené, 6 – 8 mm v průměru. Výskyt [[Čína]], [[Japonsko]], [[Tchaj-wan]], [[Rusko]] a [[Korea]].<ref name="efloras1" />
Řádek 56 ⟶ 55:
== Použití ve farmacii a léčitelství ==
[[Soubor:Visci herba 040329.jpg|thumb|right|Nasušená droga (''herba&nbsp;visci'')]]
Léčebné účinky jmelí jsou známy již od [[starověk]]u. Zakladatel lékárnické literatury Řek Dioskoridés spolu s římským lékařem [[Galén]]em jej doporučovali užívat pouze zevně a [[Hippokratés]] bylinu předepisoval na podrážděnou [[Slezina|Slezinu]]. Anglický botanik a bylinář Nicholas Culpeper (18.&nbsp;října&nbsp;1616 – 10.&nbsp;ledna&nbsp;1654) doporučoval jmelí ke ''zjemnění tvrdnoucí sleziny a k vyléčení starých oparů''. Současně jej radil užívat při epilepsii a mrtvici.<ref>Castleman, s. 224.</ref>
 
Pro zajištění drogy ze jmelí se využívá mladých větévek s listy slabšími než 5 mm, které se sbírají zpravidla od prosince do února. Suší se ve slabých vrstvách nebo ve svazečcích zavěšených na šňůrkách při teplotě do 40&nbsp;°C.<ref name="Rubcov, 108" /> Bylina schne poměrně pomalu, po usušení je žlutavě zelená, chutná slizovitě hořce a nažlukle páchne.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Pro domácí účely se usušená nať uchovává vcelku nebo nařezaná, chráněná před světlem a v dobře uzavřené nádobě.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Thurzová | jméno = Ľudmila | překladatelé = | titul = Malý atlas léčivých rostlin | vydavatel = Osveta | místo = Martin | rok = 1975 | strany = 170 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka =}}</ref> Droga skladovaná déle než tři roky neobsahuje téměř žádný viskotoxin.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Korbelář | jméno = Jaroslav | příjmení2 = Endris | jméno2 = Zdeněk | titul = Naše rostliny v lékařství | vydavatel = Avicentrum | místo = Praha | rok = 1974 | strany = 182 | isbn = 80-201-009-1}}</ref> Nejdůležitějšími látkami, jež droga ([[Latina|latinsky]] ''herba visci'') obsahuje, je soubor toxických [[polypeptid]]ů (viskotoxiny), sestavených z 46 [[Aminokyselina|aminokyselin]] (tzv. jmelové živice). Dále to jsou [[lektiny]] (lektin I, II a III),<ref name="Spohn, 165">{{Citace monografie | příjmení = Spohn | jméno = Albert Mullen | překladatelé = Miroslav Volf | titul = Léčivé stromy a keře | vydavatel = Beta-Dobrovský | místo = Praha | rok = 1975 | strany = 165 | isbn = 80-7306-230-5 | poznámka = [Dále jen: ''Spohn'']}}</ref> u nichž jde vesměs o [[glykoproteiny]] schopné [[Aglutinace|aglutinovat]], tedy reagovat, s izolovanými nádorovými buňkami. Tyto látky při injekčním podání prokazatelně zvyšují imunitní reakci těla proti některým druhům rakoviny a zpomalují růst nebo dokonce způsobují zmenšení nádoru.<ref name="Castleman, 225">Castleman, s. 225.</ref> Ve jmelí byly též nalezeny cholínové deriváty ([[cholín]], [[acetylcholin]]), [[triterpenické kyseliny]] a další glykosidicky vázané látky.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Tyto účinné sloučeniny obsahují některé hromadně vyráběné léčivé přípravky. Často jsou používané k léčení zánětů nervů a kloubů a nezánětlivých degenerativních onemocnění kloubů ([[Artróza|artróz]]).<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Bylina bývá součástí čajových směsí používaných při zvápenatění tepen, [[Diuretikum|diuretických]] obtížích a vysokém krevním tlaku. Mezi další účinky jmelí patří schopnost zpomalit pulz, vyvolat děložní stahy a podpořit [[Peristaltika|peristaltiku]] střev. Jeho podání zlepšuje i imunitní reakci u lidí postižených [[AIDS]].<ref name="Castleman, 225" /> Má též příznivé účinky při příznacích stáří a je schopno uklidnit srdeční činnost. V lidovém léčitelství se používá buď ve formě prášku nebo jako nálev (macerát). Nedoporučuje se připravovat odvar, neboť účinné látky se varem rozkládají. Choroby, při nichž je jmelí doporučováno, však vyžadují bezpodmínečně odborné lékařské vyšetření, a proto je použití drogy možné pouze po poradě s lékařem.<ref name="Rubcov, 108" />
 
== Jedovatost ==
Navzdory častým tvrzením není jedovatost jmelí jednoznačně prokázaná.<ref name="Castleman, 227">Castleman, s. 227.</ref> Jedovaté viskotoxiny a lektiny nejsou tělem přijímány z čaje nebo plodů. Požití několika bobulí většinou nemá na organismus žádný účinek, ale při vyšší dávce může dojít k dráždění střeva, bolestem břicha a k silnému průjmu, který je spojen s krví ve stolici.<ref>Spohn, s. 164.</ref> Nicméně existují zprávy [[Eklekticismus|eklektiků]] informující o kómatu, škubání a smrti po požití velkých dávek listí a plodů. Naproti tomu při požití maximálně dvaceti bobulí bylo nejhorší reakcí podráždění žaludku. Výjimku tvoří kojenci, u nichž může mít otrava vážnější průběh. Kvůli tyraminu, jenž je schopen vyvolat děložní stahy, by drogu z byliny neměly užívat těhotné ženy.<ref>Castleman, s. 226 a 227.</ref>
 
<center><gallery perrow="5" widths="100" heights="120">