Stíhací letoun: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Noční: + rozšíření a zobecnění - noční stíhání skutečně nevzniklo za druhé světové války |
→Noční: fix odkaz |
||
Řádek 106:
===Noční===
Noční stíhání vzniklo již za [[První světová válka|první světové války]], s nutností bránit se proti nočním náletům protivníka, ovšem většinou k němu byly užívány jen minimálně upravené běžné stroje (například britské [[Royal Aircraft Factory B.E.2|B.E.2c]] či modifikovaný [[Sopwith Camel]] nazvaný [[Sopwith Camel
Situace na tomto poli zůstala v principu nezměněna až do počátečních let druhé světové války, kdy vznik a zdokonalování [[Radar|radiolokátorů]] vedl posléze k vývoji takových jejich typů, které bylo možno nést na palubě letadla. Vzhledem k rozměrům a hmotnosti těchto prvních typů palubních radarů, a složitosti jejich obsluhy, vyžadující pozornost specializovaného člena posádky, se většinou jednalo o dvoumotorové vícemístné stroje; zástupci jsou např. [[Bristol Beaufighter]] nebo [[Messerschmitt Bf 110]] (v obou předchozích případech se ale jedná o stroje upravené pro noční stíháni dodatečně. Existovaly ale i konstrukce navržené od počátku k nočnímu stíhání: [[Northrop P-61 Black Widow]], [[Heinkel He 219|Heinkel He-219 Uhu]], či [[Focke-Wulf Ta 154|Focke-Wulf Ta 154 Moskito]]). Po skončení druhé světové války dochází v padesátých letech 20. století souvislosti s vývojem pokročilých elektronických navigačních, detekčních a zaměřovacích systémů k rozšíření úkolů těchto strojů i pro roli protivzdušné obrany ve dne za ztížených povětrnostních podmínek (mlha, nízká oblačnost apod.), za nichž do té doby nebyly ani ofenzívní ani defenzívní letecké operace možné, a většinou i přejmenování této kategorie na '''stíhací letouny pro každé počasí''' (angl. ''all-weather fighter'').<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Němeček
| |||