Důl Michal: Porovnání verzí

V roce [[1843]] byly na území Michálkovic hloubeny první dvě jámy pro těžbu černého uhlí. Jedna z těchto jam, do té doby nazývaná Michálkovická jáma č. 3, byla v roce [[1850]] nazvána Michael podle významného báňského odborníka, guberniálního rady Michaela Layera<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení = Matěj|jméno = Miloš|příjmení2 = Klát|jméno2 = Jaroslav|titul = Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru|vydání = 1.|vydavatel = NPÚ ú. o. p. v Ostravě|místo = Ostrava|rok = 2009|počet stran = 223|strany = 111|isbn = ISBN 978-80-85034-52-3|příjmení3 = Korbelářová|jméno3 = Irena}}</ref>. V roce [[1856]] koupila důl Michael [[Severní dráha císaře Ferdinanda]] a ve vlastnictví této společnosti zůstal důl až do [[znárodnění]] v roce [[1945]]. Ta také postavila a v roce [[1863|1862]]<ref name=":0" /> z [[Přívoz (Ostrava)|Přívozu]] do Michálkovic zprovoznila tzv. [[Báňská dráha|Báňskou dráhu]], která umožnila expedici uhlí po železnici.

 

 

V roce 1874 byl do strojovny osazen parní dvouválcový ležatý těžní stroj s kónickými bubny o výkonu 120 HP (z roku 1873). Parní stroj dodaly Strojírny knížete Salma v Blansku. Těžní jáma byla rozdělena cihlovou příčkou do hloubky 128 m na dvě části. První sloužila jako těžní a druhá jako větrní, vodotěžní a lézní. Pro odvod větrů byl instalován ventilátor Guibal (1874) o průměru 7 m, šířce 2 m, výkon 500 m³/ minutu, poháněný parním strojem o výkonu 25 HP<ref>{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Stavebně-historický průzkum areálu Dolu Michal v Ostravě-Michálkovicích|vydání = |vydavatel = NPÚ, ú. o. p. v Ostravě|místo = Ostrava|rok = 2004|počet stran = 45|strany = 10|isbn = }}</ref>. Pro čerpání vody sloužilo parní tahadlové přímo účinné čerpadlo s katarovým rozvodem o výkonu 100 HP z roku 1874 (Salmovy strojírny v Blansku).