Josef Václav Radecký z Radče: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
článek přesunut |
lf, bez px, portály |
||
Řádek 60:
'''Josef Václav Radecký z Radče''' ([[2. listopad]]u [[1766]], zámek [[Třebnice (Sedlčany)|Třebnice]]<ref name="matrika">[http://ebadatelna.soapraha.cz/d/5365/73 Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[5. leden|5. ledna]] [[1858]], [[Milán]]), celým jménem ''Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče'', někdy uváděn též se jménem ''Jan'', byl [[Češi|český]] [[Šlechta|šlechtic]] z rodu [[Radečtí z Radče|Radeckých z Radče]], významný rakouský vojenský velitel, stratég, politik a vojenský reformátor, jenž je považován za jednoho z nejlepších vojevůdců [[Evropa|Evropy]] [[19. století]].
Během své vojenské kariéry se aktivně podílel na porážce [[První Francouzské císařství|napoleonské Francie]] a reformě rakouské armády. Později byl za své zásluhy jmenován velitelem rakouských sil v [[Itálie|Itálii]] a roku [[1836]] [[Rakušané|rakouským]] [[maršál|polním maršálem]]. Ve věku 82 let následně jednoznačně zvítězil v [[První italská válka za nezávislost|První italské válce za nezávislost]] nad spojenými armádami piemontského krále [[Karel Albert Sardinský|Karla Alberta]] a zajistil reinstalaci rakouské moci v severní Itálii.
V roce [[1849]] byl jmenován generálním guvernérem [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] pro [[Království lombardsko-benátské|Království lombardsko-benátské]], jímž zůstal až do roku [[1857]], kdy se stáhl z veřejného života.
Řádek 106:
=== Pomník malostranský ===
Nejstarší z pomníků Radeckého byl iniciován krátce po vítězství u Novarry roku 1849. Nejprve byl naskicován na zeď Akademie malířem prof. [[Christian Ruben|Christianem Rubenem]]. Sochařskou podobu mu vtiskli sochaři bratři [[Josef Max]] (sochy vojáků) a [[Emanuel Max]] (socha maršálka). Z kovu ukořistěných děl italské armády na Sardinii jej odlili Jakob Daniel Burgschmiet a Christoph Lenz v Norimberku. Pomník byl odhalen až po maršálkově smrti v listopadu roku 1858. Stál v letech [[1858]]–[[1919]] na dolním [[Malostranské náměstí|Malostranském náměstí]] v [[Praha|Praze]] v místech dnešního tramvajového ostrůvku proti tehdejší kavárně [[Caffé Radetzky]]; po zboření brány v Karmelitské ulici a zavedení koňské dráhy se musel asi o pět metrů přesunout.
[[Soubor:Prag Radetzky Denkmal 1900.jpg|thumb Po osamostatnění Československa se v roce 1924 Italské velvyslanectví v Praze usídlilo v nedalekém [[Kolovratský palác (Praha, Nerudova)|Thunovském (Kolovratském) paláci]] v Nerudově ulici a protestovalo proti Radeckému jako nepříteli [[Risorgimento|sjednocení Itálie]]. Proto{{Doplňte zdroj}} byl pomník v letech [[1919]]–[[1920]] rozebrán. Kamenný podstavec z leštěné žuly se čtyřmi [[bronz]]ovými tabulkami se jmény bitev (Verona, Vicenza, Custozza, Novara) byl zničen, bronzová [[sochař]]ská část o výšce 676 centimetrů a váze přes 10 tun byla rozebrána a přenesena do [[Lapidárium Národního muzea|Lapidária Národního muzea]] v Praze 7 na [[Výstaviště Praha|Pražském výstavišti]], kde je vystavena dodnes společně s modelem ze dřeva a z papírmašé. [[Pomník]] představuje prostovlasého [[vojevůdce]], rozkročeného jako vítěze na kruhovém vypuklém štítu, s maršálskou holí v pravici a s vítězným praporem z válek o Lombardii. Kruhový štít po způsobu vojáků antického Říma nese sedm představitelů vojsk rakouské monarchie: myslivec, dělostřelec (ztotožňovaný s Čechem), dobrovolník z Tyrol, husar, námořník, hulán a jihoslovanský serežan.
Řádek 114 ⟶ 116:
=== Ostatní pomníky ===
[[Soubor:Regierungsgebäude Vienna June 2006 017.jpg|thumb
Další Radeckého jezdecký pomník byl vztyčen ve Vídni roku 1891 před císařským dvorním kostelem na [[náměstí Am Hof]], od rakouského dvorního sochaře [[Caspar von Zumbusch|Caspara von Zumbusch]], od roku [[1912]] stojí na vídeňské Okružní třídě (Ringstrasse). Jeho model ve stříbře jako čestný dar provedla vídeňská firma J. C. Klinkosch a je rovněž ve sbírce vídeňského Arsenalu. Pomník stojící pěší figury z bílého mramoru se dochoval v galerii slavných vojevůdců ve vídeňském Arsenalu, týž v bronzovém odlitku stál do roku 1919 na hlavním náměstí v Lublani, tamže v sadech stávala Radeckého portrétní busta. Také v Miláně býval pomník.
Řádek 205 ⟶ 207:
{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé|Rakousko|Válka}}
{{DEFAULTSORT:Radecký z Radče, Jan}}
[[Kategorie:Čeští maršálové]]
[[Kategorie:Rakouští maršálové]]
| |||