Eugène Viollet-le-Duc: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m wikifikace (duplicitní kategorie) |
Doplnění životopisu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 4:
== Život a dílo ==
Narodil se v rodině Emanuela-Louise-Nikolase Viollet-le-Duc (1781–1857), který působil v Tuilerijském paláci a jeho ženy Elizabeth Delecluze Eugenie (1785–1832), dcery architekta Jean-Baptiste Delecluze (1745-v. 1805). Jeho život byl ovlivněn významnými osobnostmi, se kterými se setkal v salonech své matky a strýce Etiénna-Jeana Delécluze (1781–1863) malíře a uměleckého kritika. Tento salon navštěvovaly osobnosti jako byl [[Stendhal|Stendha]]<nowiki/>l (1783–1842), [[Augustin Sainte-Beuve]] (1804–1869), [[Prosper Mérimée]] (1803–1870), Louis Vilet<ref group="p.">První generální inspektor historických památek.</ref> a další. V letech 1826 a 1829 byl v internátní škole v ústavu Morin, ve Fontenay-aux-Roses. V letech 1830–1831 vykonal praxi u architektů Jeana Huvé a Achille Leclèr. V letech 1831–1836 uskutečnil šest studijních cest po architekturách Francie. Dne 3. května 1834 se oženil s Elizabeth Tempier, z tohoto svazku vzešly dvě děti: syn Eugene (Eugene-Louis) (1835–1910) a dcera Marie-Sophie (1838–?). V roce 1837 uskutečnil studijní cestu po Itálii. Už v roce 1834 byl oceněn v [[Pařížský salon|Salonu]] medailí za své akvarely.<ref name=":0">{{Citace periodika|příjmení = Strom|jméno = Vojtěch|titul = Viollet-le-Duc, architekt, teoretik, dokumentátor a restaurátor francouzské gotiky.|periodikum = Zprávy památkové péče|datum = 2014|ročník = 74|číslo = 4|strany = 345|url = }}</ref>
V roce [[1840]] jej [[Prosper Mérimée]] pověřil [[Rekonstrukce (stavebnictví)|rekonstrukcí]] románské baziliky Sainte-Marie-Madeleine<ref name=":0" /> ve [[Vézelay]]. V letech 1838–1845 ilustroval publikaci barona Taylora ''Voyages pittoresques dans l´ancienne France'' 249 kresbami. V roce [[1846]] byl jmenován šéfem úřadu [[Monument historique|historických památek]]. V roce [[1849]] byl jmenován rytířem Čestné legie. V roce [[1850]] s Prosperem Mérimée vykonal studijní cestu do Anglie. V roce [[1853]] byl jmenován generálním inspektorem církevních staveb ve Francii (Inspecteur général des Edifice Diocésains). Roku [[1854]] v rámci studijní cesty po [[Německo|Německu]] navštívil i [[Praha|Prahu]]. V roce [[1860]] byl jmenován členem komise historických památek. Krátce působil na [[École nationale supérieure des beaux-arts|Ècole des Beaux-Arts]] v [[Paříž|Paříži]] jako profesor dějin umění a estetiky ([[1863]]). V roce [[1870]] byl ženijním důstojníkem [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské války]]. V roce [[1876]] se stal čestným členem společnosti Archivu fotografií historických památek.<ref>Strom Vojtěch... c.d., s. 346</ref>
Zemřel 17. srpna 1879 v [[Lausanne]] ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]].
Měl mladšího bratra Adolphe Viollet-le-Duc (1817 - 1878), který byl malíř.
Významné jsou rovněž jeho práce o středověké architektuře. V letech [[1854]]-[[1868]] vydal desetisvazkové dílo ''Dictionnaire raisonné de l'architecture française du XIe au XVIe siècle'' (Slovník francouzské architektury od [[11. století|11.]] do [[16. století]]). K tomuto účelu během svých výprav po Francii zhotovil množství kvalitních kreseb, plánů a další dokumentace a prováděl pokusy s rekonstrukcí středověkých budov.
Řádek 40 ⟶ 46:
== Odkaz ==
Činnost Viollet-le-Duca v oblasti [[Památková péče|památkové péče]] je stále podrobována výzkumu. Některé restaurované stavby skončily ve stavu, jaký původně nikdy neměly. Viollet-le-Ducovi odpůrci proto architekta a jeho žáky nazývají pejorativně jako ''vandalisme restaurateurs'' (restaurátorští vandalové). Jejich představitelem byl známý anglický spisovatel [[John Ruskin]] (1819–1900).
== Poznámky ==
<references group="p." />
== Reference ==
{{Překlad|de|Eugène Viollet-le-Duc|76166571}}{{Překlad|fr|Eugène Viollet-le-Duc|120379508}}
<references />
== Související články ==
| |||