Madame de Maintenon: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+ ibox, adata, typo.
+ šabl Neověř.
Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
 
{{Neověřeno}}
 
'''Madame de Maintenon''', původním jménem '''Françoise d´Aubigné''', provdaná '''paní Scarronová''', '''markýza de Maintenon''' ([[28. listopad]] [[1635]], [[Niort]] – [[15. duben]] [[1719]], [[Saint-Cyr]]), byla vychovatelkou nelegitimních dětí francouzského krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]], které měl s [[Madame de Montespan]]. Později se stala jeho milenkou a po jeho ovdovění s největší pravděpodobností také druhou manželkou. Přísně utajený sňatek se měl uskutečnit někdy v letech [[1683]] nebo [[1684]].
[[Soubor:Francoise Aubigne 1.jpg|thumb|Markýza Françoise de Maintenon|260x260px]]
 
== Dětství ==
Narodila se jako Françoise d´Aubigné uvnitř zdí vězení v Niortu. Její otec [[Constant d´Aubigné]] náležel k drobné šlechtě v [[Poitou]] a byl synem básníka a jednoho z čelných představitelů francouzských [[Hugenoti|hugenot]]ů [[Agrippa d´Aubigné|Agrippy d´Aubigné]]. Constant d´Aubigné vedl dobrodružný život, opakovaně se ocital ve vězení a jeho otec ho nakonec vydědil. V roce [[1627]] se Constant d´Aubigné oženil s dcerou ředitele věznice, v jejíchž zdech si zrovna odpykával další trest, s mladičkou Jeane Cardilhac. Ta svého nezvedeného manžela milovala, měla s ním nejprve dva syny a věrně ho následovala během dalšího vězeňského trestu – tehdy se jim 28. 11. [[1635]] ve vězení v [[Niort]]u narodila dcera Françoise. Stejně jako její dva starší bratři byla i Françoise svěřena do výchovy své [[Protestantismus|protestantsk]]é tety Luisy-Arthémise de Villet a následujících sedm let strávila na jejím zámku [[Mursay]]. V roce [[1642]] si rodiče své děti vyzvedli, odvezli do [[Paříž]]e a odtud v roce [[1645]] na ostrov [[Marie-Galante]] v [[Malé Antily|Malých Antilách]], kde měl Constant d´Aubigné převzít úřad [[guvernér]]a. Po strastiplné cestě přes oceán, při němž malá Françoise málem zemřela, dorazila rodina na ostrov, kde se následně zjistilo, že úřad guvernéra je již obsazený. Rozlícený Constant d´Aubigné se vrátil do [[Francie]], zde zřejmě se stížností nepochodil a vydává se na cestu do [[Turecko|Turecka]], během níž náhle umírá v roce [[1647]] v [[Orange]]. Po dvou tvrdých letech pobytu na Malých Antilách se chudá vdova se třemi dětmi vrací zpět do Francie. Cítí se fyzicky i psychicky vyčerpaná a své dvě děti (syn Constant mezitím zemřel) předává zpět do péče své švagrové na zámek Muray. Françoise je šťastná, že může žít znovu u milované tety a nemusí nadále snášet přísně [[katolík|katolickou]], bezcitnou a nelaskavou výchovu své matky. V té chvíli se ale přihlásila další příbuzná, prateta z matčiny strany, a vznesla nárok na výchovu malé Françoise. Tato příbuzná, paní de Neuillant, dvorní dáma [[regent]]ky [[Anna Rakouská|Anny Rakouské]], nesnesla pomyšlení, že její praneteř je vychovávána v protestantském duchu a nechala ji přemístit do kláštera k [[uršulinky|uršulinkám]] v Niortu. Odmítla ale za její pobyt v klášteře zaplatit a tak Françoise po čase putovala přímo do domu paní de Neuillant v [[Paříž]]i. Zde žila v ponižujícím postavení chudé příbuzné, stala se přesvědčenou [[katolík|katoličkou]] a ve všem na slovo poslouchala paní de Neuillant, na níž byla finančně závislá.
 
[[Soubor:Paul Scarron 2.jpg|thumb|left|Paul Scarron, první manžel Françoise]]
 
== Paní Scarronová ==
[[Soubor:Paul Scarron 2.jpg|thumb|left|Paul Scarron, první manžel Françoise|218x218px]]Ve svých šestnácti letech se Françoise seznámila s proslulým básníkem [[Paul Scarron|Paulem Scarronem]], oblíbencem panstva z nejvyšších společenských kruhů. Tento muž byl v Paříži považován za jakousi kuriozitu - duchaplný, vtipný, úspěšný literát, ale fyzicky postižený, bez možnosti vlastního pohybu, groteskně pokroucený a upoutaný na kolečkové křeslo. Scarronovi se podařilo získat si důvěru mladé, krásné a inteligentní Françoise a mezi ní a básníkem postupně vznikl silný duchovní vztah. V roce [[1652]] si tak šestnáctiletá dívka bere o 25 let staršího, ochrnutého Paula Scarrona. Zda bylo manželství naplněno po tělesné stránce, není tolik důležité, podstatným faktem zůstává, že Scarron tímto sňatkem zachránil Françoise před smutným životem v [[klášter|klášteře]] nebo chudobě. Svou mladou ženu učil španělsky, italsky i latinsky a vzdělával ji i v otázkách všeobecných. V domě jejího manžela se pravidelně setkávali duchaplní hosté ze šlechtických kruhů a Françoise si mezi nimi brzy našla celou řadu přátel a obdivovatelů. Po osmi letech manželství [[Paul Scarron]] umírá a Françoise se znovu ocitá v těžké životní situaci, bez rodiny, bez majetku a s povinností splácet dluhy, které po jejím manželovi zůstaly. Najímá si pokoj v klášteře a odevzdává se osudu. Vlivní přátelé dělají vše pro to, aby se její životní úděl zlepšil a král [[Ludvík XIV.]] tedy uděluje vdově Scarronové [[renta|rentu]]. Françoise opouští [[klášter]], najímá si dům a přijímá komornou. Naváže vztah s [[Louis de Mornay, markýz de Villarceaux|Louisem de Mornay, markýzem de Villarceaux]], s nímž se ale po několika letech, v roce [[1664]], rozchází, když on s ní odmítne uzavřít sňatek, po němž Françoise touží. Přes své přátele, markýze d´Albret a jeho manželku, se Françoise seznamuje s milenkou krále Ludvíka XIV., [[madame de Montespan]]. Françoise udělá na madame de Montespan velký dojem svou skromností, vzděláním a inteligencí, proto jí nabídne možnost stát se vychovatelkou nemanželských dětí, které má madame de Montespan s [[Ludvík XIV.|Ludvíkem XIV.]]
 
== Vychovatelka ==