Smrčina: Porovnání verzí

'''Smrčina''' je rostlinné společenstvo s dominancí [[smrk]]u (''Picea''). Ve střední [[Evropa|Evropě]] se jedná zpravidla o [[smrk ztepilý|smrkusmrk ztepiléhoztepilý]] (''Picea abies'')., Jindejinde, např. v Asii nebo Severní Americe, tvoří dominantu stromového patra přirozených smrčin jiné druhy smrků.

Přirozená smrčina je ve středoevropských podmínkách většinou lesem vyšších poloh až hor, řidčeji (v případě podmáčených smrčin) i středních poloh. Přirozené smrčiny střední evropyEvropy můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin:

* [[Horská smrčina]]: Jedná se o lesní společenstvo středoevropských hor, které často i tvoří horní hranici lesa. vyskytujeVyskytuje se v hercynských pohořích, v [[Alpy|Alpách]] a vyšších [[Karpaty|Karpatech]]. Dominantní dřevinou je [[smrk ztepilý]] (''Picea abies''), pravidelnou příměsí je [[jeřáb ptačí]] (''Sorbus aucuparia''). V Alpách a Karpatech může být jako příměs i [[modřín opadavý]] (''Larix decidua'') nebo [[borovice limba]] (''Pinus cembra''). Někdy, hlavně na plynulém přechodu společenstva smrčiny k horským [[bučina|bučinám,]] mohou být jako příměs i další dřeviny, jako [[buk lesní]] (''Fagus sylvatica''), [[jedle bělokorá]] (''Abies alba'') či [[javor klen]] (''Acer pseudoplatanus'').

* [[Podmáčená smrčina]]: Jedná se o smrčinu na stanovištích se stagnující vodou. Může se vyskytovat jak v oblasti horských smrčin, tak i v nižších polohách v rámci bučin, kdy výskyt buku a jedle je omezen z důvodu silného podmáčení. Dominantním prvkem stromového patra bývá smrk ztepilý (''Picea abies''), přimýšenýmipřimíšenými dřevinami mohou být např. [[olše lepkavá]] (''Alnus glutinosa''), [[bříza bělokorá]] (''Betula pendula''), [[bříza pýřitá]] (Betula pubescens) aj. Někdy se rozlišuje podmáčená smrčina a smrčina rašelinná. Rašelinné smrčiny se nacházejí na [[rašeliniště|rašeliništi]], kdykde mocnost rašeliny není tak velká a dovoluje existenci stromového patra. Dominantní složkou mechového patra jsou [[rašeliník]]y (''Sphagnum'' sp.). Pokud je mocnost rašeliny větší, rašelinná smrčina se stává extrémní a zakrslá,zakrslou; pokud je ještě větší, vzniká nelesní rašeliniště.

Z hlediska původu můžeme středoevropské smrčiny rozdělit na '''přirozené smrčiny,''' neboli primární smrčiny a '''kulturní smrčiny,''' neboli sekundární smrčiny.

* '''Přirozená smrčina''' je smrčina, která se vyskytuje na stanovišti smrčin. Může být pralesního charakteru nebo všelijak člověkem ovlivněná. Přirozený výskyt smrku zteplilého je však mnohem širší než rozšíření přirozených smrčin. Smrk jakobývá významnáv ažrůzném naprosto minoritní složka jepoměru součástí i jiných společenstev. Především to jsou horské [[bučina|bučiny]], kde smrk někdy tvoří významnou složku stromového patra. Společenstva horských smrčin a horských bučin do sebe často plynule přecházejí, bez ostré a jasné hranice. Smrk ztepilý může být složkou i v dalších typech společenstev, např. některých typů lužních lesů, např. tzv. smrkových olšin aj.

* '''Sekundární smrčina''' je smrčina podmíněná činností člověka v minulosti a jevesměs nazaujímá stanovištistanoviště jiných společenstev. Nejčastěji bučin, méně často i dubohabřin, luhů, doubrav atd. Sekundární smrčiny můžeme najít na stanovištích horských bučin, kde můžemohou plynule přecházet do přirozených smrčin. MůžeMohou se ale nacházet i v nižších polohách, kde je smrk původní jen jako vlmivelmi minoritní dřevina na některých stanovištích. Někdy najdeme sekundární smrčiny i mimo přirozený areál smrku.