Io (měsíc): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
plazmy -> plazmatu (plyn, ne krev) |
plazma plyn, ne krev |
||
Řádek 224:
Io obíhá uvnitř pásu intenzivního záření elektronů a iontů chycených magnetickým polem Jupitera<ref name="astro"/> známého jako [[plazmový torus]] měsíce Io. Plazma v tomto prstenci ve tvaru pneumatiky obsahující síru, kyslík, sodík a chlor vzniká při ionizaci neutrálních atomů v oblaku obklopujícím Io a je odnášena Jupiterovou magnetosférou.<ref name="IobookChap11"/> Na rozdíl od částic v neutrálním oblaku tyto částice rotují spolu s Jupiterovou magnetosférou. Kolem Jupitera obíhají rychlostí 74 km/s. Podobně jako zbytek Jupiterova magnetického pole je plazmový torus k rovině Jupiterova rovníku a oběžné roviny Io skloněný. To znamená, že Io je někdy pod a jindy nad jádrem plazmového toru. Jak bylo zmíněno výše, vysoké rychlosti a energie iontů jsou z části zodpovědné za odnášení neutrálních atomů a molekul z atmosféry měsíce Io a rozsáhlejšího neutrálního oblaku.
Torus se skládá ze tří částí: vnějšího, „teplého toru“, který leží vně oběžné dráhy Io; dále svisle protažená oblast známá jako „ribbon“ složené z neutrální oblasti a chladnějšího plazmatu, které se nachází ve vzdálenosti od Jupitera odpovídající velikosti měsíce Io. Poslední je vnitřní „chladný torus“ složený z částic, které ve [[spirála|spirálách]] pomalu padají k Jupiteru.<ref name="IobookChap11"/> Po asi 40 dnech strávených v toru částice z teplého toru unikají, což způsobuje netypicky velkou magnetosféru Jupiteru.<ref name="Krimigis2002">{{Citace periodika | příjmení=Krimigis | jméno=S. M. | spoluautoři=''et al.'' | titul=A nebula of gases from Io surrounding Jupiter | periodikum=[[Nature]] | ročník=415 | číslo= | strany=994–996 | rok=2002 | url= | doi=10.1038/415994a}}</ref> Částice z Io detekované jako změny v
Během přiblížení sondy [[Ulysses (sonda)|''Ulysses'']] v roce [[1992]] zaznamenala sonda proudy částic o velikosti [[prach]]u vyvrhovaného mimo soustavu Jupiteru.<ref name="Grun1993">{{Citace periodika | příjmení=Grün | jméno=E. | spoluautoři=''et al.'' | titul=Discovery of Jovian dust streams and interstellar grains by the ULYSSES spacecraft | periodikum=Nature | ročník=362 | číslo= | strany=428–430 | rok=1993 | url= | doi=10.1038/362428a0}}</ref> Prach, který se v těchto proudech pohyboval rychlostí až několik stovek kilometrů za sekundu, měl průměrnou velikost zrna 10 μm a blyl tvořen převážně chloridem sodným.<ref name="Postberg2006" /><ref name="Zook1996">{{Citace periodika | příjmení=Zook | jméno=H. A. | spoluautoři=''et al.'' | titul=Solar Wind Magnetic Field Bending of Jovian Dust Trajectories | periodikum=Science | ročník=274 | číslo=5292 | strany=1501–1503 | rok=1996 | url= | doi=10.1126/science.274.5292.1501}}</ref> Pozdější měření sondy Galileo dokázalo, že tyto prachové proudy pocházejí z Io. V současnosti ale není stále znám mechanismus jejich vzniku.<ref name="Grun1996">{{Citace periodika | příjmení=Grün | jméno=E. | spoluautoři=''et al.'' | titul=Dust Measurements During Galileo's Approach to Jupiter and Io Encounter | periodikum=Science | ročník=274 | číslo= | strany=399–401 | rok=1996 | url= | doi=10.1126/science.274.5286.399}}</ref>
| |||