Salmonelózy drůbeže: Porovnání verzí

Rod ''Salmonella'' zahrnuje [[gramnegativní]], tyčkovité, [[laktóza]] a [[ureáza]] negativní a většinou pohyblivé (peritricha) střevní bakterie z čeledě ''[[Enterobacteriaceae]]'' a obsahuje pouze jeden druh – ''[[S. enterica]]'' se 7 poddruhy (subsp. ''enterica'', ''salamae'', ''arizonae'', ''diarizonae'', ''houtenae'', ''indica'', ''bongori'').<ref>Le Minor, L. a M. Y. Popoff (1987). Designation of ''Salmonella enterica'' sp. nov., nom. rev., as the type and only species of the genus ''Salmonella''. Int. J. syst. Bacteriol., 37: 465–468</ref> Na základě somatických [[O-antigen]]ů se salmonely rozdělují do séroskupin (více než 67), v rámci kterých se dále diferencují na [[sérovary]] podle bičíkových [[H-antigen]]ů. Sérovary mohou být monofazické (1 bičík), difazické (2 bičíky), polyfazické a afazické (nepohyblivé). V současnosti je známo více než 2500 sérovarů salmonel. Další typizaci salmonel umožňují [[fagotypizace]] (více než 50), [[lysotypie]], [[bakteriocinotypie]], analýza [[plasmid]]ové [[DNA]] aj. Většina salmonel je podmíněně patogenních pro teplokrevné živočichy; vyvolávají salmonelózy s různou manifestací (intracelulární parazitismus). V patogenitě salmonel se uplatňují tři toxiny – [[endotoxin]], [[enterotoxin]] a [[cytotoxin]]. Většina salmonel vykazuje optimální růstovou aktivitu při [[Kyseliny|pH]] v rozmezí 6,8–7,2 a při teplotě kolem 37&nbsp;°C (7–44,5&nbsp;°C). Biochemicky jsou salmonely velmi aktivní – zkvašují [[glukóza|glukózu]] (většinou za tvorby plynu), [[mannitol]], [[maltóza|maltózu]], [[dextran]] aj. Fermentovány nejsou [[sacharóza]], [[salicin]], [[inozitol]], [[amygdalin]] a laktóza (s výjimkou některých kmenů ''[[S. arizonae]]''). Atypické vlastnosti fermentace cukrů jsou kódovány metabolickými plasmidy. Využívají citrátový uhlík, produkují [[sulfan|sirovodík]] (černé středy kolonií), dekarboxylují [[lyzin]] a [[ornithin]] (mimo ''S. gallinarum''). Netvoří [[ureáza|ureázu]] a [[fenylalaanindesamináza|fenylalanindesaminázy]]. Salmonely byly pojmenovány podle [[Daniel Elmer Salmon|Daniela Elmera Salmona]] (1850–1914), amerického veterinárního patologa a profesora v uruguayském [[Montevideo|Montevideu]]. V letech 1884–1886 jako první izoloval z prasat uhynulých na klasický mor bakterii ''S. choleraesuis'', kterou původně považoval za příčinu tohoto virového onemocnění.