Camille Corot: Porovnání verzí

 

== Biografie ==

Camille Corot se narodil v [[Paříž]]i roku [[1796]], v nyní již zbouraném domě, na nábřeží poblíž rue du Bac. Jeho rodina patřila k buržoazii a tak na rozdíl od svých uměleckých kolegů, nikdy neměl nouzi o peníze. Poté co získal vzdělání v [[Rouen]]u byl dán do učení k obchodníku se suknem. Nesnášel však komerční způsob života a pohrdal tím čemu říkal “obchodní triky”. Přesto zde poctivě setrval do svých 26 let, kdy otec svolil k přestupu na uměleckou dráhu. Corot se něco málo naučil od svých učitelů. Navštívil třikráte [[Itálie|Itálii]], dvě z jeho [[Řím]]ských studií jsou vystaveny v [[Louvre|Louvru]]. Byl řádným přispěvatelem Salonu, a díky tomu byl francouzskou vládou v r. [[1846]] vyznamenán [[Řád čestné legie|Řádem čestné legie]] a v r. [[1867]] povýšen na důstojníka. Přesto si řada Corotových přátel myslela, že nebyl formálně doceněný. Proto mu v r. [[1874]], krátce před smrtí, darovali zlatou medaili. Zemřel v [[Paříž]]i a je pohřben na slavném pařížském hřbitově [[Hřbitov Père-Lachaise|Père Lachaise]].

 

V r. [[1871]] při obležení Paříže Prusy při [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]], daroval velkou čásku peněz na chudé. Během tehdy probíhajících nepokojů při Pařížské komuně byl v [[Arras]]u s Alfredem Robaultem. V r. [[1872]] koupil dům v [[Auvers]] jako dar pro [[Honore Daumier|Honoré Daumiera]], který byl slepý, bez prostředků a domova. V r. [[1875]] daroval 10 000 franků vdově Milletové na podporu jejích dětí. Jeho [[dobročinnost]] byla téměř pověstná. Podporoval také provoz dětského centra v rue Vandrezanne v Paříži.

Práce Corota jsou umístěny v muzeích ve Francii i celém světě.

== Corot a umění ==

Corot byl vedoucí uměleckou osobností [[Barbizonská škola|barbizonské malířské školy]] ve Francii v polovině [[19. století]]. Byl ústřední postavou krajinářského [[malířství]]. Pro jeho práce je typické současné propojení [[neoklasicismus|neoklasicismu]] a počínajícího plenérového [[impresionismus|impresionismu]]. Právě jemu patřilo zvolání [[Claude Monet]]a: „Je zde pouze jediný umělec - Corot. My nejsme nic ve srovnání s ním, nic.“ Neméně významný je Corotův příspěvek k figurálnímu malířství: [[Edgar Degas|Degas]] dokonce upřednostňoval Corotovy postavy před krajinami a figurální motivy malované [[Pablo Picasso|Picassem]] v klasickém stylu jsou považované za Picassovu poctu Corotovu stylu. Historici volně dělí jeho práci do jednotlivých období, ale hranice nejsou přesně dané, k čemuž také přispíval Corotův zvyk dokončit obraz někdy až léta poté, co ho začal malovat.

 

V časném období maloval tradičním stylem a akademicky – s detailní přesností, jasnými obrysy a kompozicí. Poté co dosáhl 50 let se jeho rukopis změnil – větším výběrem odstínů a vyzařuje více poetiky. O 20 let později (přibližně od r. [[1865]]) jeho styl přechází zcela k mysterii a poezii. Tyto známky vývoje jeho projevu jsou zřetelné v přechodu od tradičního plenérového malování v mládí, přes teplé přírodní odstíny, k ateliérové malbě krajin zahalených do uniformních tónů stříbrné barvy v pozdějším věku. Ve svých posledních 10 letech se v pařížských uměleckých kruzích stává „Père (otec) Corot“,- je zde srdečně vítán a obecně uznán za jednoho z pěti světově největších krajinářů všech dob – na úrovni takových jako [[Meindert Hobbema|Hobbema]], [[Claude Lorrain]], [[William Turner|Turner]] a [[John Constable|Constable]].

Corotův přístup ke krajinomalbě je daleko tradičnější než by se mohlo zdát. Porovnáme-li dokonce jeho malbu stromů v pozdějším období s některými kompozicemi Clauda Lorraina, např. takovou jaká vystavena v Bridgewaterské galerii, pak podobnost techniky je nápadná.

 

* Biblis (1875)

* Souvenir de Mortefontaine (1864) nyní v Louvru

 

== Odkazy ==