Slavatové z Chlumu a Košumberka: Porovnání verzí

Poslední bratr [[Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka|Vilém]] ([[1572]]-[[1652]]) konvertoval od jednoty bratrské ke katolické církvi, oženil se s [[Lucie Otýlie z Hradce|Lucií Otilií]], která zdědila majetek pánů z Hradce. Před vzbouřením stavů vykonával post královského místodržícího, v květnu [[1618]] jej spolu s [[Jaroslav Bořita z Martinic|Bořitou z Martinic]] vyhodili čeští šlechtici z oken [[Pražský hrad|Pražského hradu]]. Zranění léčil nejprve v [[Praha|pražském]] [[Lobkovický palác|Lobkovickém paláci]], později v [[Teplice|Teplicích]], po vyléčení odjel za císařem [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinandem II.]] [[Pražská defenestrace (1618)|Druhá pražská defenestrace]] přispěla k jeho počínajícímu militantnímu katolicismu, během pobytu na císařském dvoře vypracovával krutý plán pomsty českým stavům. Po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] se stal říšským [[hrabě]]tem, nejvyšším komorníkem a od roku [[1628]] nejvyšším kancléřem. Získal výsady [[rožmberkové|Rožmberků]] a hradeckých pánů, to byl vladařský titul, možnost zasedat na sněmu jako první hned po knížatech či titul [[palatin]]a. Na konfiskacích se neobohatil až tolik jako druzí. Sepsal rozsáhlé paměti.

 

 

Počátkem 18. století rod vymřel.