Afroamerické hnutí za občanská práva: Porovnání verzí

[[FileSoubor:1963 march on washington.jpg|thumb|281x281px|"Pochod na Washington" v srpnu 1963]]

Hnutí za občanská práva, které zaznamenalo svůj začátek v padesátých letech, prosazovalo nenásilné protesty, skrze které požadovalo rovná práva pro všechny černošské Američany. Jedním z největších vůdců tohoto hnutí byl [[Martin Luther King]]. Výsledkem tohoto hnutí bylo formální zrovnoprávnění Afroameričanů s bělochy, ale také počátek jejich [[pozitivní diskriminace]].{{Fakt?Doplňte zdroj}}

Při cestě autobusem v Montgomery v Alabamě 1. prosince 1955 se [[Rosa Parksová]], aktivistka za práva Afroameričanů, odmítla vzdát svého místa v autobusu a uvolnit jej pro bílého pasažéra, čímž porušila právní předpisy o segregaci, které jí nařizovaly přenechat sedadlo v přední části autobusu bílým cestujícím. Rosa Parksová byla zatčena a usvědčena z porušení místních nařízení.

Bojkot se ukázal jako velmi účinný. Černošští občané Montgomery využívali společná auta, aby se dostali do práce, nebo chodili pěšky, čímž vyvinuli silný tlak na provozovatele městské dopravy.

Mužem, který se ujal vedení celého bojkotu, byl kazatel [[Martin Luther King]], jehož filozofie pasivního odporu a nenásilných protestů byla inspirována učením [[Mahátma Gándhí|Mahátma Gándhího]]ho.

V únoru 1960 zorganizovali černošští studenti univerzity v [[Greensboro]] v [[Severní Karolína|Severní Karolíně]] tzv. „stávku v sedě“ (anglicky ''sit-in'') v místím bufetu, který byl segregovaný. Studenti seděli v části pro bílé zákazníky, čímž nenásilně protestovali proti segregaci sedadel v restauracích. V následujících měsících se tento způsob pasivního protestu rozšířil do dalších měst jihu Spojených států, a přinutil tak mnoho vlastníků restaurací a bufetů k integraci jejich zařízení.<ref>Brinkley, Alan (2003). American History: A Survey (11th ed.). McGraw-Hill.</ref>

V roce 1961 černošští i bělošští studenti pracující pro ''Congress of Racial Equality'' (CORE) začali svůj způsob protestů, který nazývali "Jezdci svobody" (anglicky ''Freedom Riders'').<ref>Brinkley, Alan (2003). American History: A Survey (11th ed.). McGraw-Hill.</ref> Cestovali autobusem po jihu Spojených států a pokoušeli se o zrušení rasové segregace na autobusových zastávkách. Na některých místech byly často tak brutálně napadáni ze strany bělošských občanů, že prezident Kennedy musel na místo poslat federální jednotky, aby zajistili pořádek, a nakonec vydal nařízení, které ukončilo segregaci na všech autobusových a vlakových zastávkách a ve vozech veřejné dopravy. Nápisy vylučující černošské obyvatelstvo z využívání veřejných zařízení musely být sundány, segregace na toaletách, v čekárnách a restauracích byla zrušena. V březnu [[1961]] prezident Kennedy podepsal ''výkonný rozkaz 10925'', kterým nařídil počátek [[afirmativní akce]].<ref>[http://www.thecre.com/fedlaw/legal6/eo10925.htm Executive Order 10925]</ref>

[[FileSoubor:USMC-09611.jpg|left|thumb|312x312px|Martin Luther King na demonstraci "Pochod na Washington"]]

Demonstrace za rovná práva Afroameričanů dosáhly svého vrcholu v srpnu 1963. Více než 200 000 demonstrantů se zúčastnilo akce "[[Pochod na Washington za práci a svobodu]]", jedné z největších demonstrací za občanská práva v celé národní historii. Protestující se shromáždili před Lincolnovým památníkem, aby byli svědky slavného proslovu Martina Luthera Kinga "[[I Have a Dream]]". Prezident Kennedy, který byl nejprve proti pochodu, nakonec vyjádřil svou otevřenou podporu.<ref>"March on Wahington". ''Encyclopædia Britannica''. 8-2-2013. [http://www.britannica.com/EBchecked/topic/636444/March-on-Washington Dostupné online] Retrieved on May 23 2014</ref>