Pitva: Porovnání verzí

Na prvních evropských univerzitách ve 12. a 13. století se upouštělo od pitev k vědeckým účelům. Církev deklarovala lidskou mrtvolu jako nedotknutelnou. Hlavními pracemi do té doby byly díla [[Galén]]ova, který pitval jen zvířata, i když pitvy nebyly v jeho době výslovně zakázány. Také Arabové s největší pravděpodobností neprováděli pitvy, přestože je [[Korán]] nezakazoval.

První tzv. anatomické divadlo ve formě amfiteátru založil v roce 1594 basilejský profesor [[Felix Platter]]. V něm předvedl okolo 300 veřejných pitev. První taková veřejná pitva v Čechách byla provedena 8. až 12. června 1600 v Rejčkově koleji profesorem [[Ján Jesenský|Jánem Jesenským]]. Vydal o ní spis s názvem ''Johannis Jessenii á Jessen, Anatomiae Pragae, Anno MDC ab se solemniter administratatae historia'' (Jana Jesenského z Jeseného historie o pitvě provedené v Praze roku 1600), dílo bylo vydáno ve [[Lutherstadt Wittenberg|WittenbergWittenbergu]]u.<ref>Biermann, K. – Hanus, F. et al.: ''Kronika medicíny.'' Praha: Fortuna Print, 1994. ISBN 80-85873-16-8.</ref>

Účelem pitvy je provést systematickou pitvu těla zemřelého pro výuku studentů zdravotnických oborů. Pitva se provádí na anatomických ústavech lékařských fakult. Pitvu provádějí studenti pod dozorem vyučujících a samotní vyučující. Náklady spojené s pitvou hradí lékařská fakulta, lékařská fakulta hradí i náklady spojené s pohřbem. Anatomická pitva smí být provedena jen pokud při úmrtí nenastaly okolnosti, které by vyžadovaly provedení patologicko-anatomické, zdravotní nebo soudní pitvy. S provedením anatomické pitvy musel zemřelý ještě před smrtí projevit výslovný souhlas. Souhlas se obvykle projevuje tak, že dotyčný uzavře s vybraným anatomickým ústavem smlouvu o darování.

V některých zemích, nikoliv však v České republice, se připouští ještě možnost pitvy privátní. Za podmínek stanovených příslušným zákonem, tedy zejména není nařízena jiná forma pitvy, může pitvu provádět i klinický lékař příslušného oboru. Důvod je především pátrání po příčině smrti u pacienta s neznámou chorobou, kde se předpokládá, že ošetřující lékař si nejlépe spojí anatomický nález s klinickým obrazem. Tento druh pitvy lze pokládat za historický relikt. V zemích, kde není tento druh pitvy povolen, je více než plnohodnotně nahrazen patologicko anatomickou pitvou prováděnou patologem za přítomnosti ošetřujícího lékaře, čímž je zaručen nejen náhled ošetřujícího lékaře, ale i technická zručnost pitvajícího.{{Fakt?Doplňte zdroj}}