Koordinační chemie: Porovnání verzí

Odebrány 3 bajty ,  před 6 lety
m
Oprava odkazů dle ŽOPP z 31.1.0.2015; kosmetické úpravy
Bez shrnutí editace
m (Oprava odkazů dle ŽOPP z 31.1.0.2015; kosmetické úpravy)
[[Soubor:Hexagon.trig.prizma,oktaedr.JPG|thumb|400px|right|Základní tvary pro koordinační sloučeniny se 6 ligandy - zleva hexagon, trigonální prizma a oktaedr]]
 
Komplexní sloučeniny jsou známé již od počátků chemie, např. [[pruská modř]]. Jejich struktura byla, ale dlouhou dobu neznámá. Zásadní objevy v této oblasti učinil zakladatel koordinační chemie [[Alfred Werner]], který byl za práci v této oblasti oceněn [[Nobelova cena za chemii|Nobelovou cenou za chemii]] roku ([[1913]]) za návrh [[Osmistěn|oktaedrické]] struktury komplexů [[přechodný kov|přechodných kovů]].
 
Alfred Werner vyvrátil zažitou představu, kterou vytvořili [[organická chemie|organičtí chemici]]. Ti se domnívali, že koordinačně vázané skupiny či atomy, vytváří pevnou [[kovalentní vazba|kovalentní vazbu]]. Vazebné číslo atomu bylo podle nich číslo skupiny, ve které se [[atom]] nacházel. Jako nejznámější příklad se uvádí [[kobalt]]ité komplexy s koordinačně vázaným [[amoniak]]em. Podle organiků se na kobalt vázal amoniak kovalentní vazbou a dokonce několik amoniakových skupin za sebou. Problém spočíval v problematice [[izomerie]]. Některé kobaltité komplexy s amoniakem mají izomery, některé však ne. Organici nedokázali přesvědčivě vysvětlit proč některé sloučeniny izomery nemají, některé mají a proč jich je zrovna takový počet.
 
[[Alfred Werner]] vytvořil svou teorii údajně na základě svého snu a po probuzení ji za jedno dopoledne zpracoval. Založil ji na čistém sdílení elektronových párů. Poté zkoumal možné izomery komplexů s 6 ligandy a na základě svých pokusů zjistil, že jsou [[Osmistěn|oktaedrické]]. Jak se i dnes ukazuje měl Werner ve většině případech pravdu. Jeho teorie je ve své podstatě používána až dodnes. I dnes je pro některé chemiky stále pozoruhodné s jakou vytrvalostí připravoval a zkoumal komplexní sloučeniny a pouze na základě svých poznatků určoval jejich strukturu, a to i bez dnešních moderních analytických metod. Strukturu [[Osmistěn|oktaedrických]] komplexů určil na základě svých pokusů. Při připravování nových komplexních sloučenin totiž zkoumal geometrické izomery komplexů se 6 ligandy. Rovnoměrné rozložení 6 ligandů mohlo být ve tvaru [[hexagon]]u, [[trigonální prizma|trigonálního prizmatu]] nebo [[Osmistěn|oktaedru]]. Werner si spočítal množství izomerů pro tyto možné varianty. Při svých pokusech se mu vždy podařilo získat maximálně 2 izomery dané sloučeniny a jelikož maximálně 2 izomery jsou možné pouze pro strukturu oktaedru, tak na tomto základě usoudil, že všechny koordinační sloučeniny se 6 ligandy jsou oktaedrické. Dnes se již ví, že to není úplná pravda, protože se podařilo připravit několik trigonálně prizmatických komplexů, ale ve své podstatě měl Werner pravdu.
=== [[Koordinační vazba]] ===
 
'''Koordinační vazba''' neboli koordinačně-kovalentní vazba je vazba vznikající v komplexních sloučeninách. V počátcích koordinační chemie bylo předpokládáno, že tato vazba vzniká mezi [[centrální atom|centrálním atomem]] (akceptorem elektronováho páru) a [[ligand]]y (donorem elektronového páru), čili že jde o sdílení elektronových párů a tedy tvorbu kovalentní vazby mezi centrálním atomem a ligandy. V úplných počátcích teorie koordinační vazby se navíc předpokládalo, že ligandy doplňují atomu přechodného kovu tolik [[elektron]]ů, aby dosáhl stabilní konfigurace následujícího [[InertníVzácné plynplyny|vzácného plynu]] - to by znamenalo, že pro každý atom je počet ligandů konstantní. Později byla tato teorie doplněna o možnost hybridizace atomu. Zhruba ve stejné době vytvořili fyzici teorii, která vysvětlovala magnetické a i spektrální vlastnosti (barevnost) komplexů. Pro chemiky bylo ovšem nepřijatelné, že se v této teorii vysvětlovala koordinační vazba pouze čistým elektrostatickým přitahováním mezi centrálním atomem a ligandy. Další teorie sjednotila dvě předchozí a vytvořila nefelauxetickou řadu, v níž byly ligandy seřazeny podle rostoucích schopností tvořit kovalentní charakter vazby. Doposud poslední, avšak nejsložitější teorií, dokonale popisuje všechny vlastnosti [[koordinační sloučenina|koordinačních sloučenin]]. Pro běžné používání je však nepraktická, jelikož je velmi složitá. V dnešní době se ale díky moderním počítačům používá stále častěji.
 
== Související články ==
 
== Literatura ==
* Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 2. díl, 1. vydání 1961
* N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 2. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
* Jursík F.: Anorganická chemie kovů. 1. vyd. 2002. ISBN 80-7080-504-8 ([http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_isbn-80-7080-504-8/pages-img/anotace.html elektronická verze])
 
113 777

editací