Ornát: Porovnání verzí

'''Ornát''' je svrchní [[liturgie|liturgické]] [[Mše|mešní]] roucho užívané u [[kněz|kněží]] v [[římskokatolická církev|římskokatolické církvi]] (ale také v [[Anglikánská církev|anglikánské]] a v některých [[Luteránství|luteránských]] církvích). [[Celebrant]] si jej klade na [[Alba (oděv)|albu]] a může být doplněno [[Štóla|štólou]]. Ekvivalentem u [[řeckokatolická církev|řeckokatolické]] a [[pravoslaví|pravoslavné církve]] je tzv. [[Felon|felón]] (felonion), což je liturgický oděv střihem připomínající pláštěnku, a má stejný původ jako západní ornát.

Původ ornátu není zcela znám. Patrně se vyvinul z tzv. [[Paenula|paenuly]], což byl pozděpozdně římský vlněný plášť. Protože je paenula kónického (zvonového) tvaru, byly i první ornáty kónické. Tento střih však příliš nevyhovoval časté gestikulaci při bohoslužbě, a tak se na západě začal po bocích těla ornát zkracovat, aby byla manipulace usnadněna. Tak se ve [[Středověk|středověku]] (v době [[Gotika|gotiky]]) vyvinul typ ornátu, který je po bocích zkrácen asi na polovinu původní délky a končí někde pod lokty. Nazýváme jej „'''gotický ornát'''“ nebo "ornát gotického střihu". Dalším zkracováním vzniká postupně v době [[Baroko|baroka]] tzv. „'''barokní ornát'''“ nebo "ornát barokního střihu" (na bocích zkrácen tak, že končí někde mezi lokty a rameny), jehož vrcholnou fází je tzv. „římský ornát“, lidově nazývaný „basička“ nebo „housličky“.<ref>{{Citace monografie|příjmení = BERGER|jméno = Rupert|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Liturgický slovník|vydání = |vydavatel = Vyšehrad|místo = Praha|rok = 2008|počet stran = |strany = 430-433|isbn = 978-80-7021-965-2}}</ref> Přední část měla vystřiženou látku, aby byl prostor na sepnutí rukou, aniž by došlo k ohnutí látky. Dorzální (zadní) stranu zdobil kříž, který býval vyšitý na celou výšku i šířku ornátu. Tento typ se odborně nazývá kasule [kázule] a bývá hojně zdoben vyšíváním.

Před [[Druhý vatikánský koncil|II. vatikánským koncilem]] (1962-1965) se více používaly ornáty tzv. barokního střihu, ale mohl se nosit i gotický střih. Záleželo na knězi, jaký střih ornátu si vezme. Po [[Druhý vatikánský koncil|II. vatikánském koncilu]] došlo ke zjednodušení liturgie a s tím souviselo i zjednodušení liturgického oděvu, takže se tato situace spíše otočila a více se začaly používat tzv. gotické střihy. Ovšem je opět na knězi, jaký střih si zvolí. Navíc přinesla liturgická reforma i zrušení povinnosti nosit k ornátu [[Štóla|štólu]] a [[Manipul (oděv)|manipul]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Tres Abhonc Annos|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = 1967|počet stran = |strany = |isbn = |dostupnost = |url kapitoly = dostupné online na http://www.adoremus.org/TresAbhinc.html}}</ref>

File:Alloni-bianca-02.jpg|Ornát Gotickéhogotického střihu ve tvaru zvonu (moderní, inspirován stylem 12. století)

<references />{{Pahýl}}