Slovinská literatura: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m náhrada chybné zkratky a pod. za správnou apod. |
m Oprava pravopisu ve slovech: výjimka, výjimečný, schematický, tematický, tematika.; kosmetické úpravy |
||
Řádek 3:
== Středověk ==
Středověká slovinská literatura nabízí jen málo památek, které se dochovaly psané v lidovém jazyce. Mezi ně patří např. [[Frisinské zlomky]], které jsou považovány za nejstarší [[latinka|latinkou]] psaný slovinský text.<ref name="ISK-12">{{Citace monografie
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 12
Řádek 18:
[[Soubor:Primoz-Trubar.jpg|right|thumb|Primož Trubar, klíčová osobnost slovinské reformace.]]
Začátky slovinské literatury spadají do období [[reformace]], kdy byly zásluhou [[Primož Trubar|Primože Trubara]] vytištěny první knihy v lidovém, středověkém [[slovinština|slovinském jazyce]] ([[1550]]). Jednalo se o slovinský slabikář (''[[Abecedarium]]'') a [[katechismus]].<ref name="DJZ-163">{{Citace monografie
| příjmení = Šesták
| jméno = Miroslav a kol
| rok = 2009
| titul = Dějiny Jihoslovanských zemí
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| stránky = 163
| isbn = 978-80-7106-375-9
}}</ref><ref name="ISK-23">{{Citace monografie
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 23
Řádek 39:
}}</ref> Vznikaly i další texty, především překlady z [[němčina|němčiny]] a [[latina|latiny]]. Primož Trubar byl autorem dalších asi dvaceti slovinských knih, a o vydání několika desítek se v té době drtivě protestantských slovinských zemích zasloužil.
Následníkem Primože Trubara se stal [[Jurij Dalmatin]], který přeložil do lidového jazyka [[Starý zákon|Starý]] a [[Nový zákon]].<ref name="DJZ-163"/> Jeho překlad byl - podobně jako v případě Trubara - založen na [[Dolenjské nářečí|dolenjském nářečí]] slovinského lidového jazyka, nicméně Dalmatin byl znalejší jazykovědy a filologie než Trubar, a tak je jeho překlad kvalitnější.<ref name="ISK-44">{{Citace monografie
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 44
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>
[[Adam Bohorič]] ve stejné době ([[1584]]) sepsal první slovinskou gramatiku a stanovil pravidla pravopisu lidového slovinského jazyka. Jeho gramatika nesla název ''Articae horulae'' ([[čeština|česky]] ''Zimní [[hodinka|hodinky]]'') a byla napsána po vzoru dobové gramatiky [[latina|latinské]].<ref name="ISK-45">{{Citace monografie
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 45
Řádek 78:
| strany = 62
| jazyk = čeština
}}</ref><ref name="ISK-52">{{Citace monografie
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 52
Řádek 90:
}}</ref>
Významnou osobností této doby je např. známý katolický kněz [[Tomaž Hren]], který se zasloužil o pálení a likvidaci řady [[protestantismus|protestantských]] knih. Inicioval však vydání i některých knih s církevní
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 54
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>
== Osvícenství ==
Konec [[18. století]] a nástup [[osvícenství]] v [[Evropa|Evropě]] znamenal také i začátek slovinské světské literatury. A to i přesto, že - podobně jako tomu bylo např. v [[Bulharská literatura|bulharském prostředí]] - vyšel hlavní podnět k rozvoji tvorby v domácím jazyce z církevní (katolické) oblasti. Augustinský mnich [[Marko Pohlin]] např. sepsal na dvacet knih, především slovníků a gramatik, které měly sloužit k zvýšení povědomí o místním - jak o sám tvrdil - ''Kraňském'' jazyce.<ref name="DJZ-167">{{Citace monografie
| příjmení = Šesták
| jméno = Miroslav a kol
| rok = 2009
| titul = Dějiny Jihoslovanských zemí
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| stránky = 167
| isbn = 978-80-7106-375-9
}}</ref> V roce [[1765]] dokončil např. slovník (Abecediku) a o tři roky později také Kraňskou gramatiku.<ref name="ISK-73">{{Citace monografie
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 73
Řádek 127:
Osvícenství se projevilo ve slovinském prostředí řadou reforem, mezi které patřily např. zřízení státních soudů, regionálních vlád, vydání [[Toleranční patent|Tolerančního patentu]], uzákonění všeobecné školní docházky a zrušení [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitského řádu]].<ref name="DJZ-167"/> Byly zrušeny také i některé kláštery.{{chybí zdroj}}
Mezi první světské vzdělance a literáty osvícenecké doby ve slovinských zemí patřili např. [[Žiga Zois]], [[Tomaž Anton Linhart]], nebo [[Valentin Vodnik]]. První z uvedených byl vzdělaným baronem a mecenášem, který své značné finanční prostředky využíval k rozvoji své vlasti. Financoval stavby cest, veřejných budov a také na podporu vzdělání a kultury. Brzy shromáždil dobové vzdělance do tzv. [[Zoisův kroužek|Zoisova kroužku]].<ref name="DJZ-165">{{Citace monografie
| příjmení = Šesták
| jméno = Miroslav a kol
| rok = 2009
| titul = Dějiny Jihoslovanských zemí
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| stránky = 165
| isbn = 978-80-7106-375-9
}}</ref> Již zmíněný Tomaž Anton Linhart v něm představoval prvního moderního slovinského dramatika (jehož hry jsou hrány i v dnešní době){{chybí zdroj}}, byl také autorem prvních dějin slovinských zemí, které zahrnovaly období od [[Karel Veliký|Karla Velikého]] až po tehdejší dobu. Valentin Vodnik byl prvním moderním slovinským básníkem. Do skupiny patřili ještě [[Jurij Japel]], [[Jernej Kopitar]]<ref name="ISK-83">{{Citace monografie
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 83
Řádek 148:
}}</ref> a [[Blaž Kumerdej]].
Domácí slovinská literární tvorba neměla za cíl v této době přinést vzletné dobové ideály západní Evropy do malého Slovinska, nýbrž sloužit výhradně k tomu, co sledoval Zois - tedy osvětovým účelům. Jejím cílem bylo zvýšit povědomí o člověku jako jedinci. Vznikaly proto četné gramatiky, slovníky, či naučné knihy.
V roce [[1786]] byla založena [[Společnost přátel divadla]].
Řádek 157:
[[Soubor:Sonetje nesreče at Prešeren's house.jpg|left|thumb|Nešťastné sonety Franceta Prešerena]]
Významnou osobností počátku [[19. století]] byl mezi slovinci [[Jernej Kopitar]], cenzor z [[Vídeň|Vídně]], jazykovědec a autor jedné ze slovinských gramatik (''Grammatik der slavische Sprache in Krain, Kärnten und Steiermark''). Jako jeden z mála se pokoušel překonat roztříštěnost Slovinců do řady údolí, dialektů a regionálních příslušností a stanovit jednu normu slovinského jazyka.<ref name="IJ-244">{{Citace monografie
| příjmení = Božić
| jméno = Ivan
| příjmení2 = Ćirković
Řádek 166:
| příjmení4 = Ekmečić
| jméno4 = Milorad
| rok = 1972
| titul = Istorija Jugoslavije
| vydavatel = Prosveta
| místo = Beograd
| stránky = 244
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref> Rovněž definoval národní program Slovinců, který měl být založen na častém kontaktu vzdělanců s prostými sedláky, aby tak bylo možné získat co nejvíce lidí pro národní věc.<ref name="ISK-111">{{Citace monografie
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 111
Řádek 185:
}}</ref> Jernej Kopitar byl žákem [[Josef Dobrovský|Josefa Dobrovského]] a sám později učitelem mnohých dalších vzdělanců, obrozenců a literátů. Kromě již zmíněného [[Vuk Stefanović Karadžić|Vuka Karadžiće]] se jednalo např. o [[Janez Nepomuk Primic|Janeze Nepomuka Primice]], [[Matija Šnajder|Matiju Šnajdra]], [[Urban Jarnik|Urbana Jarnika]], [[Valentin Stanič|Valentina Staniče]], [[Matevž Ravnikar|Matevže Ravnikara]], [[Franc Metelko|France Metelka]], či [[Peter Danjko|Petera Danjka]]. Dva poslední zmínění autoři zasáhli svými návrhy i do slovinské "abecední války", tedy sporu o budoucí zápis slovinského jazyka, který byl nedílnou součástí slovinského národního obrození.
Slovinské národní obrození bylo chronologicky oproti např. [[ilyrismus|chorvatskému]] o cca. deset let zpožděno. Slovinští tvůrci té doby byli nicméně v dobrém kontaktu se všemi jižními Slovany; [[Stanko Vraz]] úzce spolupracoval s [[Chorvati|chorvatskými]] básníky a [[Jernej Kopitar]] poskytl mentorování budoucímu srbskému lingvistovi a etnologovi, [[Vuk Stefanović Karadžić|Vuku Karadžićovi]]. Myšlenka jihoslovanské vzájemnosti, manifestovaná právě ilyrským hnutím, však ve Slovinsku i přes určité počáteční sympatie nakonec nepadla na úrodnou půdu. Čátečně tomu bylo proto, že za základ ''ilryského jazyka'' si chorvatští vzdělanci vzali [[štokavština|nářečí blízké Dubrovníku]] (a také Srbsku), a nikoliv Slovincům bližší [[Záhřeb|záhřebskou]] [[kajkavština|kajkavštinu]]. Jediné, co přežilo z myšlenky jednotného jihoslovanského jazyka, byla chorvatská (a též i srbská) abeceda - [[gajica|gajice]], která ukončila dlouhodobé spory<ref name="ISK-117">{{Citace monografie
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 117
Řádek 197:
}}</ref>, jestli má být přijata [[Bohoričica|historická]], či [[Metelčica|progresivní]] abeceda.
Romantické období se začalo ve slovinské literatuře projevovat kolem roku [[1830]]. Hlavním iniciátorem romantismu byl [[literární časopis]] (almanach) ''[[Kranjska čbelica]]''<ref name="ISK-100">{{Citace monografie
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 100
| isbn =
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>, jejímiž autory byli [[Matija Čop]] a [[France Prešeren]]. Oba dva spolupracovali ještě s [[Miha Kasteljic|Mihou Kasteljicem]] či [[Andrej Smole|Andrejem Smolem]].<ref name="DJZ-233">{{Citace monografie
| příjmení = Šesták
| jméno = Miroslav a kol
| rok = 2009
| titul = Dějiny Jihoslovanských zemí
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| stránky = 233
| isbn = 978-80-7106-375-9
}}</ref>
Řádek 238:
[[Soubor:Fran levstik.jpg|right|thumb|Fran Levstik]]
V polovině [[19. století]] si Slovinsko procházelo střetem mezi generací tzv. [[staroslovinci|staroslovinců]] a [[mladoslovinci|mladoslovinců]]. První, konzervativněji zaměřená skupina, se ve své literární tvorbě zabývala především velebením vlasti a [[Rakousko-Uhersko|Rakouské monarchie]]. Druhá z nich se naopak soustředila na přejímání evropských vlivů a jejich uplatnění v domácí tvorbě. Obě generace však hledaly něco nového a tvorba romantika Prešerna mezi jejich cíle nepatřla. Jeho dílo tak nebylo prezentováno a namísto něho poukazoval dobový tisk a společnost na jiné autory. Iniciativní byli nejprve [[staroslovinci]] v čele s [[Janez Bleiweis|Janezem Bleiweisem]]. Utvářeli téměř po deset let (v období tzv. [[Bachův absolutismus|Bachova absolutismu]]) podobu aktuální literární tvorby. Oficiálně se drželi osvětových idejí, jejich heslo znělo "Vše za víru, vlast a císaře!"<ref name="ISK-177">{{Citace monografie
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 177
Řádek 261:
| strany = 66
| jazyk = čeština
}}</ref> [[Fran Levstik]]<ref name="ISK-185">{{Citace monografie
| příjmení = Janež
| jméno = Stanko
| rok = 1959
| titul = Istorija slovenačke književnosti
| vydavatel = Stanko Masleša
| místo = Sarajevo
| stránky = 185
Řádek 312:
}}</ref> Slovinská moderna zcela přirozeně sledovala vzory a trendy z [[Vídeň|Vídně]]. Jejím hlavním posláním byla především vzpoura proti dosavadní literární praxi a hledání nového.{{chybí zdroj}}
Hlavní osobností slovinské moderny byl sociálně laděný [[Ivan Cankar]], obhájce jednoty jihoslovanských národů.<ref name="DJZ-368">{{Citace monografie
| příjmení = Šesták
| jméno = Miroslav a kol
| rok = 2009
| titul = Dějiny Jihoslovanských zemí
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| stránky = 368
| isbn = 978-80-7106-375-9
}}</ref> Dalšími významnými tvůrci byli [[Oton Župančič]], [[Josip Morn]], nebo [[Dragotin Kete]].
== Avantgarda ==
Díky vzniku jednotného jihoslovanského státu se kulturní styky mezi jednotlivými národy [[Jugoslávie]] upevnily a kulturní výměna zrychlila. Podobně jako v sousedním Chorvatsku, i ve slovinském prostředí meziválečného období proto dominoval především [[expresionismus]]. Hlavním slovinským expresionistou se stal [[Srečko Kosovel]]. Dalšími expresionistickými autory pak byli [[Alojz Gradnik]], [[Stanko Majcena]], [[Mirana Jarce]], či [[Anton Vodnik|Antona Vodnika]]. Expresionisté ve své tvorbě vyjadřovali pocit strachu, úzkosti, osamění a napětí a každý z nich si našel nakonec cestu k svému vlastnímu směru.
<!--[[Srbská surrealistická literatura|Srbská surrealistická literatura]], která v 30. letech dostala značný sociální rozměr, nalezla ohlas i ve Slovinsku, kde vznikala díla ne nepodobná těm, psaným ve východní části království.{{chybí zdroj}}-->
Řádek 352:
== Postmoderna ==
Postmoderní proudy si našly své místo na přelomu 60. a 70. let 20. století i ve slovinské literatuře. Jednalo se například o [[magický realismus]], [[existencialismus]] apod.
Mezi spisovatele postmoderního období slovinské literatury se řadí [[Boris A. Novak]], [[Marko Kravos]], [[Drago Jančar]], [[Evald Flisar]], [[Tomaž Šalamun]], [[Brina Svit]], [[Janko Ferk]], а [[Cvetka Lipuš]].
| |||