Atlantický val: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Radiosaltbird (diskuse | příspěvky)
m commons do eo
m typo, wikiodkazy
Řádek 23:
 
== Důvody výstavby opevnění ==
Po odvolání operace [[Operace Seelöwe|Lvoun]] dne 10. ledna 1941 se západní fronta definitivně ustálila na pobřeží [[Atlantský oceán|Atlantiku]] a [[Severní moře|Severního moře]]. Z původního útočného plánu se stal plán obranný. Pro zabezpečení [[Nacistické Německo|Třetí říše]] z této světové strany bylo nutné pobřeží zabezpečit proti případnému anglickémubritskému útoku. Výstavbou stálého opevnění mělo dojít k uvolnění vojenských sil potřebných na jiné plánované operace (většina uvolněných sil byla využita v útoku na [[Sovětský svaz]]).
Vzhledem ke vzdálenosti Británie od evropské pevniny se počítalo s největším zabezpečením na západním pobřeží Francie. Opevnění však mělo být vystavenovystavěno i v Belgii, Nizozemí, severním Německu, Dánsku a Norsku. Při rozhodování bylo plánováno se silnou obrannou linií, která měla zadržet útočníka v nejchoulostivějším okamžiku vylodění, tj. při vstupu na samotnou pevninu. K obranné koncepci zastavení vylodění již na [[pláž]]i se stavěl i budoucí velitel opevňovacích prací (od 5. listopadu 1943) [[Erwin Rommel]]. Poté co získal od Hitlera za úkol vzít si na starost atlantické obranné postavení, vrhá se jako první do revize celého opevnění. Domů své ženě poté píše: „Do tohoto nového úkolu vložím vše. Dohlédnu na to, aby jeho splnění bylo úspěšné. Naší jedinou nadějí jsou pláže, tam je nepřítel nejzranitelnější.“
 
Tímto vzniklo různorodé opevnění, sestavené jak z pobřežních dělostřeleckých baterií, tak z pěchotních objektů se silnou pěchotní a dělostřeleckou výzbrojí. Plánováno bylo rovněž s vybudováním druhé a někde i třetí linie opevnění. Podle důležitosti bylo rozhodnuto také o odolnosti objektu. Budovány byly tedy objekty polního původu až po objekty železobetonové.
Řádek 42:
[[Soubor:Velení.jpg|thumb|left|Struktura velení na Západní frontě v den vylodění]]
Na organizaci výstavby a jejím plánování se podílely všechny organizační složky branné moci (pozemní vojsko - OKH, námořnictvo - OKM a
letectva - OKL). Teoreticky měly být kompetence rozděleny, prakticky však docházelo ke sporům, které trvaly až do konce války.Dne 14.12.1941 rozhodlo [[Oberkommando der Wehrmacht|OKW]] (Oberkommando der Wehrmacht - Vrchní velení ozbrojených sil o výstavbě stálého opevnění podél pobřeží Norska, Dánska, Nizozemska, Belgie a France. Stávají opevnění mělo být dále posilováno.Pro norské pobřeží byl řízením stavby pověřen vrchní velitel wehrmachtu tohotov tomto prostoru generálplukovník Nikolus[[Nikolaus von Falkenhorst]], v Dánsku velitel wehrmachtu
(do října 1942) generál [[Erich Lűdke]], poté generál [[Hermann von Hanneken]] (až do února 1945).
Řízení stavby na pobřeží Francie, Belgie a Nizozemí bylo svěřeno vrchnímu velitelství "Západ", kterému velel převážnou část války polní maršál [[Gerd von Rundstedt]]. Jednotná záštita výstavby opevnění však neexistovala. Jediným opatřením pro centralizaci vedení opevňovacích prací bylo rozhodnutí Hitlera svěřit technické vedení ana Západězápadě [[Organizace Todt|Todtově organizaci]]. Poprvé byla chaotičnost upravena Hitlerovým rozkazem č. 40 z 23.3.1942. Zároveň byl stanoven cíl vybudovat přibližně 15 000 objektů.
 
== Typy objektů a jejich výzbroj ==
Řádek 65:
Je vcelku jasné, že unifikované objekty nemohly splnit všechny požadavky tří složek branné moci, vyskytovaly se tedy i speciální konstrukce.
 
U všech objektů byla dodržována předepsaná síla stropstropu, zdí a pancéřových prvků. Objekty byly koncipovány podle tabulky odolnosti:
{| class= "wikitable"
! Odolnost
Řádek 87:
Nejnižší předepsaná odolnost objektů Atlantického valu byla B1.
 
Vyzbrojením a zásobením Atlantického valu byl pověřen velitel ženijního vojska při OKW. Dále pak položením minových polí a zátarasů. Do dělostřeleckých postavení, [[kasematy|kasemat]] a věží byly instalovány nejrůznější druhy výzbroje. Šlo o výzbroj nejen německého původu, ale také ukořistěnou. Objevila se zde výzbroj francouzská, anglická, belgická, československá, jugoslávská, nizozemská, norská, polská, rakouská či sovětská. Díky takto různorodé výzbroji docházelo ke komplikacikomplikacím s dodávkami munice i výcvikem posádek.
Námořnictvo osazovalo „své“ objekty zejména lodními děly uzpůsobenými pro použití na pevnině. Byla to děla různých ráží, typů, země původu i roku výroby.