Karel Vladislav Zap: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
→‎Životopis: wikifikace
Řádek 41:
 
== Životopis ==
Narodil se v Praze jako nejstarší přeživší z 11 dětí v německé rodině obchodního zástupce a společníka Ringhofferovy kotlárny Antona Zappa (1776-1856), původem z [[Jáchymov]]a<ref>Národní archiv, Pobytové přihlášky pražského obyvatelstva, hesla Karl Zapp(e)</ref>. V Praze na Novém Městě absolvoval piaristické gymnázium. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studoval učitelství dějepisu a jazyky. Tam se seznámil s [[Josef Jungmann|Jungmannem]], [[Václav Hanka|Hankou]] a dalšími osobnostmi českého obrození, což podstatně ovlivnilo jeho příklon k českému vlastenectví a literární tvorbu.
V roce [[1836]] se ve [[Lvov]]ě (dnes západní [[Ukrajina]], tehdy rakouská [[Halič]]) stal úředníkem v účetní kanceláři. Tady se také poprvé oženil, vzal si Honoratu (1825–1856) ze šlechtického rodu Wišniowských, také literárně činnou. Ze Lvova o životě místních obyvatel psal např. do časopisů [[Květy (časopis)|Kwěty české]], [[Vlastimil]], [[Česká včela]], [[Časopis Českého musea|Časopisu českého musea]].<ref name="Atlas 1">{{Citace monografie
| příjmení = Vavroušek
Řádek 56:
}}</ref>
 
Po mnoha letech se v roce [[1845]] s manželkou a třemi dětmi vrátili v roce [[1845]]vrátil do Prahy. Zap zde nastoupil do zaměstnání nejprve jako účetní. V roce [[1848]] se zúčastnil [[Slovanský sjezd|Slovanského sjezdu]] a Svatováclavských bouří. Od roku 1849 byl středoškolským profesorem, učil češtinu a dějepis. Podruhé se oženil s vdovou Barborou Wolfovou, rozenou Grimovou.
 
Odborně se zabýval starými českými památkami (například Týnským chrámem nebo klášterem Ostrovským), archeologií, historií a historickou topografií. Byl konzervátorem Vlastenského[[Národní muzeum|Českého muzea]] a členem jeho Archeologického sboru<ref>Karel Sklenář, ''Obraz vlasti'', Praha 2001, s. 234-237.</ref>. Zasloužil se o založení, uspořádání a redakci časopisu [[''Památky archeologické a místopisné'']], jež od počátku vycházely v jeho redakci i s jeho statěmi. Spolupracoval také úzce s [[Matice česká|Maticí českou]], která mu některé spisy pomohla vydat. Za nejdůležitější jeho práci je považována trojdílná, bohatě ilustrovaná ''Českomoravská kronika'' popisující historii do r. 1526, jejíž 1. díl napsal už ve Lvově.<ref>name="Atlas 1">Atlas 1, str.70</ref> Třetí díl nestačil dopsat, dokončili jej po roce 1874 [[Josef Kořán]], A.[[Antonín Rezek]] a J.[[Josef Svátek]]. Zapojil se také do činnosti Jednoty svatovítské pro dostavbu [[chrám svatého Víta|chrámu sv. Víta]]. Pro svůj zájem o umělecké památky je řazen spolu s [[Jan Erazim Vocel|Janem Erazimem Vocelem]] mezi české zakladatele [[Dějiny umění|Dějindějin umění]].
 
== Dílo ==