|
Po smrti Honoria v roce [[423]] vládl v letech 423 až [[425]] uzurpátor [[Johannes]]. V roce 425 byl poražen a císařem se stal [[Valentinianus III.]], synovec Honoria. Měl být posledním císařem [[Theodosiánská dynastie|theodosiánské dynastie]]. Protože byl zatím v dětském věku, měla vládní záležitosti na starosti jeho matka [[Galla Placidia]], avšak brzo došlo k bojům mezi různými veliteli. Velitel vojska [[Flavius Felix]] a ''[[Comes|comes Africae]]'' [[Bonifatius]] podporovali až do své smrti (někdy více, někdy méně) politiku Gally Placidie. Po smrti Bonifatia však říši vládl [[patricius]] a velitel vojska [[Aetius|Flavius Aetius]]. Valentinianus sídlil střídavě v Ravenně a v Římě. Na dobu jeho vlády připadá ztráta Afriky. Také severozápadní Hispánie připadla Svévům. Galii se Aetiovi i přes tlak Vizigótů a [[Burgundi|Burgundů]] podařilo uhájit. Burgundská říše na Rýně byla zničena v roce [[436]] Aetiovými hunskými pomocnými sbory. Kromě toho se mu v roce [[451]] podařilo zastavit hunského krále [[Attila|Attilu]], který vpadl s velkým vojskem do Galie, v [[Bitva na Katalaunských polích|bitvě na Katalaunských polích]]. V roce [[454]] však Valentinianus nechal Aetia zavraždit, jen aby se v následujícím roce stal sám obětí úkladné vraždy. V [[Dalmácie (provincie)|Dalmácii]] si zatím generál [[Marcellinus (vojevůdce)|Marcellinus]] vytvořil fakticky samostatnou říši.
Velký význam náleží definitivní ztrátě provincie Afriky dobytím [[Kartágo|Kartága]] a získáním tam ukotvené flotily v roce [[439]] Vandaly., Poněvadž Vandalovékteří (na rozdíl od ostatních Germánů) odmítli formální podřízenost císaři a založili tak první nezávislý stát na římském území. Naproti tomu Vizigóti, Svébové, Burgundi a Frankové byli federáti a vládli provinciálnímu římskému obyvatelstvu jménem císaře, což zachovávalo zdání pokračování římské vlády a také zvyšovalo možnost politických a vojenských intervencí Ravenny.
== Období stínových císařů ==
[[Soubor:Solidus ValentinianIII-wedding.jpg|thumb|300px|[[Solidus]] vyražený v [[Soluň|Soluni]] na oslavu svatby Valentiniana III. s dcerou [[Theodosius II.|Theodosia II.]], Licinií Eudokiíi]]
Stínoví císaři panovali obvykle jen krátkou dobu a sotva ještě dokázali aktivně čelit blížící se katastrofě západořímského státu. Západ ztratil rozsáhlá území ve prospěch Germánů, kteří vytvářeli státy ve státě a tím ZápadZápadořímskou říši zbavovali důležitých daňových příjmů, které byly nutné k udržování armády. Prvním z tzv. stínových císařů se po Valentinianově smrti stal 16. dubna [[455]] [[senát]]or, [[Petronius Maximus]]. Avšak jeho vláda trvala jen krátce a skončila násilně během dobytí Říma Vandaly pod vedením krále [[Geiserich]]a. Po něm nastoupil na císařský trůn Galoromán Eparchius [[Avitus]]. Předtím působil jako vyslanec mezi Římany a Vizigóty. V prvé řadě však musel uklidnit vztahy s [[Marcianus|Marcianem]], [[Byzantská říše|východořímským]] císařem, a také udržet v klidu velitele vojska [[Ricimer]]a, který se brzy stal skutečným vládcem Západu.
Po Avitovi nastoupil v dubnu [[457]] na trůn [[Maiorianus]] a zastával jej pak po čtyři roky. Po letech porážek se mu konečně podařilo získat kontrolu nad Itálií a velkou částí Galie. Vizigóti a Burgundi byli přinejmenším dočasně zpacifikováni. Také v části Hispánie byl nastolen mír. Ve vnitřní politice se mu podařilo naklonit si senát ústupky a lid zlepšenou hospodářskou situací. Poté, co ale selhala trestná expedice proti Vandalům, byl na začátku srpna [[461]] Ricimerem svržen a krátce na to zavražděn. Ricimer sám se však jako [[arián]] a Germán nemohl stát císařem.
Místo něho se bez pomazání [[papež]]e stal císařem ZápaduZápadořímské říše [[Libius Severus]]. Během jeho vlády byloVandalové obnovenoobnovili drancování západního pobřeží Itálie Vandaly. V Galii mezitím proti vládě v Ravenně povstal velitel vojska a Maiorianův přítel Maioriana, [[Aegidius]] a vytvořil galorománskou říši na severu země, která měla přetrvatpřetrvala až do roku [[486]]. Po čtyřech letech vlády (465) Libius Severus zemřel (údajně byl otráven Ricimerem). Na jeho místo nastoupil východní Říman [[Anthemius|Procopius Anthemius]] poté, co v letech [[465]]-[[467]] nastalo krátké [[Interregnum]] (mezivládí). Anthemius se snažil obnovit vládu a vystupoval proti Vandalům a především proti Vizigótům, kteří pod vedením [[Eurich]]a porušili smlouvu z roku 418 a zahájili systematické dobývání Hispánie. FlotileFlotila generála [[Basiliskos|Basiliska]], vyslanévyslaná proti Vandalům, sezpočátku nejprvedosáhla podařilvelkých fantastický úspěch.úspěchů, Nakonecnakonec ale Vandalové Basiliska porazili a vytlačili z Afriky. Z finančního a vojenského hlediska to byla naprostá katastrofa. Rovněž tažení proti Vizigótům zůstalo neúspěšné. Konflikt mezi Anthemiem a Ricimerem vyústil nakonec v občanskou válku, z které vyšel vítězně dodnes blíže neznámý [[Olybrius|Anicius Olybrius]].
== Poslední roky ==
Olybriovi však nebyl dopřán ani rok vlády. Na trůn nastoupil v dubnu nebo květnu [[472]] a již o sedm měsíců později zemřel. Sotva úspěšnější byla vláda jeho nástupce [[Glycerius|Glyceria]], který vládl v letech [[473]] až [[474]]. Přestože byl diplomaticky i vojensky talentovaný, musel se podrobit [[Ostrogóti|Ostrogótům]] a nakonec také veliteli vojska [[Julius Nepos|Juliu Nepotovi]].
Julius Nepos vládl v letech 474 až [[475]]. Konflikt s Vizigóty, kteří dobyli [[Provence]], chtěl řešit především diplomatickou cestou. Zatím Vandalové získali kontrolu nad celým západním [[Středozemní moře|Středomořím]]. Nakonec se pro něho zhoršila situace také v Římě: Jeho patron Orestes (který byl sekretářem hunského krále Attily), převzal velení vojska a vyhnal Nepota v roce 475 z Itálie.
Romulus Augustulus byl posledním západořímským císařem (ačkoliv Nepos zůstal až do své smrti v roce [[480]] posledním východní říšícísařem, uznaným císařemVýchodořímskou říší). Při svém nástupu na trůn mělmu bylo teprve 10 let. V roce [[476]] byl konečně sesazen germánským vojevůdcem [[Odoaker]]em. Na rozdíl od svého předchůdce Ricimera nedosadil Odoaker žádného loutkového císaře, nýbrž poslal senátorskou delegaci k císaři [[Zenon]]ovi do [[Konstantinopol]]e a nechal tam vyhlásit, že jeden císař je dostačující pro obě poloviny říše. Odoaker chápal svoji vládu pravděpodobně jako pokračování římské tradice a od Zenona obdržel nakonec také oficiální titul patricia a císařského místodržitele. Západořímská říše tím ale zanikla, jak konstatoval i comes Marcellinus, přičemž se ovšem aktu z roku 476 sotva dostalo zvláštní pozornosti. Ostatně v Konstantinopoli byl ještě jeden císař. Navíc zánikk Západufaktickému bylrozpadu ohlášenzápadní jižříše dlouhodošlo dopředujiž dříve (ztrátou důležitýchvětšiny částípůvodního říšeúzemí ve prospěch Germánů) a v posledních letech její existence se státní moc omezovala v podstatě už jen na Itálii. [[Soubor:Tremissis Julius Nepos-RIC 3221.jpg|thumb|300px|[[Tremissis]] s portrétem Julia Nepota]]
Mimoto nechal Odoaker nadále razit mince se jménem císaře Julia Nepota (až do roku 480), který stále ještě vládl v Dalmácii. V severozápadní Galii, vklíněn mezi Vizigóty a Franky a odříznut od zbytku říše, se dokázal udržet až do roku 486 římský místodržící [[Syagrius]], syn výše zmíněného Aegidia. Po dobytí jeho území Franky byl jimi popraven.
== Důsledky pro město Řím ==
Zánik západořímské říše byl patrný i ve městě Římě. Město, ve kterém kolem roku [[250]] n. l. žilo na 1 milion obyvatel, se po ztrátě funkcepostavení hlavního města říše zmenšilo asi na 400 000 obyvatel okolo roku [[400]]. Dvoutýdenní drancování Vandaly v roce 455 zmenšilo bohatství města a [[mor]] v roce 472 zdecimoval počet obyvatel. Nicméně také v 5. století byl Řím současníky považován za kulturní a politicky významnou metropoli. Členové císařské rodiny pobývali i přes přeložení rezidence do Ravenny častěji v Římě. Na začátku 5. století a po roce 439 se město zvětšilo díky přívalu uprchlíků z Galie a Afriky. Ještě v roce [[470]] je Řím popisován jako významné město s velkými stavbami a s rušnou divadelní scénou. Koloseum bylo využíváno minimálně do roku [[523]], velké lázně až do roku [[535]]. V roce [[534]] mělo mít město stále ještě kolem 100 000 obyvatel.
Válka východořímského císaře Justiniana I. proti Ostrogótům značíznamenala zlom v dějinách města: Mezi lety 535 a [[549]] byl Řím vícekrát obležen, životně důležité [[akvadukt]]y zničeny a velká část senátorů deportována. Zmínky o [[Římský senát|západořímském senátu]] zmizely brzo na to (někdy kolem roku [[580]]). Počet obyvatel dosahoval v následujících stoletích nejvýše 20 000. Na [[Forum Romanum|Foru Romanu]] bylo provozováno zemědělství. Antické stavby sloužily jako kamenolom nebo byly znehodnoceny různými stavebními úpravami. V Římě nastal [[středověk]].
== Literatura ==
| 