Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy: Porovnání verzí

významným iniciátorům jejího vzniku.<ref name="Wunsch">{{Citace monografie

[[File:Plán Pražské asanace.jpg|thumb|Plán Pražské asanace (Václav Houfek)]]

Poslední čtvrtina 19. století je dobou naplnění obrozeneckých cílů a tužeb [[češi|českého národa]]. Dynamicky se rozvíjí české [[hospodářství]], [[průmysl|průmysl]], [[věda|věda]], [[technika|technika]]. Ve [[město|městech]] v tomto období rychle vznikají [[továrna|továrny]], [[obchodní dům|obchodní domy]], [[tržnice]], [[škola|školy]], [[divadlo|divadla]], [[nádraží]], [[banka|banky]] a [[záložna|záložny]]. Rozvoj průmyslu vytváří v Praze nové pracovní a podnikatelské příležitosti a vede ke koncentraci českého obyvatelstva. Tomu odpovídá intenzívní urbanistický a stavební vývoj Prahy jako historického správního centra Čech. Ekonomický [[potenciál]] a společenský [[význam]] českých [[podnikatel|podnikatelů]] usiluje o důstojnou [[reprezentace|reprezentaci]] v [[architektura|architektuře]] soukromých a zejména veřejných [[stavba|staveb]]. Rozvoj průmyslu, změny volební legislativy a početní převaha českých voličů se odrazily ve výsledcích voleb v roce 1861. Čeští zastupitelé zcela ovládli zastupitelské sbory v Praze. Rozhodování o veřejných věcech v Praze se stalo výlučnou záležitostí české střední vrstvy v duchu české nacionální politiky. Jedním z cílů pražských představitelů bylo vytvořit z Prahy moderní velkoměsto srovnatelné s velkoměsty Evropy.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Vznik velkého počtu stavebních parcel na okraji Prahy umožnil intenzivní výstavbu domů a vznik nových čtvrtí Prahy a samostatných měst. [[Představy|Představy]] o moderním městě na konci 19. století byla demonstrována zejména ve [[výstavba|výstavbě]] [[Vinohrady (Praha)|Vinohrad]] (do roku 1922 samostatné [[město]]). Z Vinohrad se oddělil jako samostatné město [[Žižkov]].<ref>{{Citace monografie

Názoru české měšťanské společnosti o architektonické [[forma|formě]] symbolizující tvůrčí [[potenciál]] českého [[národ|národa]] odpovídá [[novorenesanční sloh]] uplatněný v návrzích měšťanských domů i veřejných staveb, především těch nejvýznamnějších a symbolických jako je [[Národní museum]] a [[Národní divadlo]]. Jeho představiteli jsou [[architekt|architekti]] [[Josef Hlávka|Hlávka]], [[Josef Zítek|Zítek]] [[Josef Schulz|Schulz]] a [[Antonín Wiehl|Wiehl]]. [[Národní divadlo]] jako [[symbol]] dalo [[jméno]] [[generace|generaci]] architektů a [[umělec|umělců]], kteří v době vzniku divadla tvořili.<ref name="Žákovec">{{Citace monografie

}}</ref> Architektura je v této generaci vnímána jako [[gesamtkunstwerk]] a stavby jsou realizovány ve [[spolupráce|spolupráci]] architektů s nejvýznamnějšími [[malíř|malíři]] a [[sochař|sochaři]]: [[Josef Václav Myslbek|Myslbekem]], [[Maxmilián Pirner|Pirnerem]], [[Mikoláš Aleš|Alšem]], [[Bohuslav Schnirch|Schnirchem]], [[František Ženíšek|Ženíškem]], [[Stanislav Sucharda|Suchardou]], [[Josef Mauder|Mauderem]], [[Antonín Popp|Poppem]]. Podobně se rozvíjí i další historizující architektonické sloh [[novogotika]] reprezentovaný zejména [[Josef Mocker|Josefem Mockerem]]. Historizující slohy vycházejí z tradic českých dějin. Hrdinové, bájesloví a významné události české historie se objevují jako témata výzdoby budov.<ref>{{Citace kvalifikační práce

}}</ref> Výstavba nových nájemních domů a veřejných budov probíhá i v historickém centru Prahy. V důsledku toho jsou postupně odstraňovány historické domy, na jejichž místě vyrůstají novstavby. V devadesátých letech díky tomu existuje početná skupina českých vlastenecky orientovaných architektů a umělců respektovaných ve výstavbě nových budov, kteří mají i zkušenost a erudici na poli historických památek.<ref name="Žákovec" /> Ve své stavitelské praxi se setkávají s rizikem likvidace památek v důsledku stavebního rozvoje Prahy a dalších měst.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Tato jejich zkušenost sehrává významnou roli v počátcích organizované české památkové péče a je formulována v základním úkolu Komise „v poznání nebezpečí, kterým ohroženy bývají pražské památky stavební, umělecké a historické, a to regulací neb přestavbou, jakož i zanedbáváním, nevhodným umístěním, neb nesprávným opravováním.“<ref name="Herman">{{Citace monografie

}}</ref> Vznik Komise pro soupis pražských památek inicioval mj. právě architekt [[Antonín Wiehl|Wiehl]] a angažují se v ní i další architekti ([[Jan Koula|Koula]], [[Josef Mocker|Mocker]], [[Rudolf Kříženecký|Kříženecký]], [[Bedřich Münzberger|Münzberger]], Zeyer) a další umělci ([[Bohuslav Schnirch|Schnirch]]). Zároveň v 80. a 90. letech vznikají další české vědecké instituce zaměřené na akvizici, dokumentaci a prezentaci českých historických a uměleckohistorických památek - [[Muzeum hlavního města Prahy|Městské muzeum]] v Praze a [[Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze|Uměleckoprůmyslové muzeum]] v Praze, jejichž ředitelé patří k nejvýznamnějším činitelům Komise .<ref name="Uhlíková">{{Citace elektronické monografie

}}</ref>.

}}</ref> Asanace se měla dotknout zásadně židovského města [[Josefov (Praha)|Josefova]] a části [[Staré Město (Praha)|Starého Města]] a přilehlých oblastí Vltavského nábřeží Na Františku směrem ke [[Anežský klášter|Anežskému klášteru]]. Kritici radikální asanace lapidárně popisují rozsah, zdůvodnění, finanční a právní mechanismy v knize Pražské ghetto v závěrečné kapitole s výstižným názvem Konec ghetta (tak zněl i český překlad vítězného projektu asanace) "...Týkalo se této čáry: od Vltavy Platnéřskou ulicí, Linhartským nám., za radnicí č.pčp. 13 a 21-I., rovnou čarou rynkem, Dlouhou třídou, Rámovou a Haštalskou ulicí přes č-p. 761 a 764-I. Eliščinou třídou k mostu...."<ref>{{Citace monografie

}}</ref> <ref>{{Citace monografie

}}</ref> ale i spisovatelé. <ref>{{Citace monografie

}}</ref>V letech 1896 - 1899 byla proti asanaci a metodám městské rady zorganizována protestní shromáždění a vydána prohlášení významných osobností. Opakovaně na obranu památek vystoupil spisovatel [[Vilém Mrštík]] s Manifestem českému lidu (1896), se svým proslulým manifestem [[Bestia triumphans|Bestia triumphans]] v roce 1897 (ve kterém je zároveň velmi kritický ke členům Komise [[Jan Koula|Janu Koulovi]] a [[Josef Mocker|Josefu Mockerovi]], <ref>{{Citace monografie

}}</ref> na protestním shromáždění v Karolínu a na manifestační a protestní schůze pražského lidu, konané dne 16. dubna 1899 na Žofíně.<ref>{{Citace monografie

}}</ref>. Na tomto shromáždění vystoupili ještěv architekt Bohumil Štěrba s řečí O stavebním vývoji a programu veleobce Pražské<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Asanace Josefova a zejména Starého Města a Malé Strany tedy výrazně urychlila vznik Komise, která je ustavena půl roku po přijetí asanačního zákona. <ref name="Wunsch264">{{Citace monografie

Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy byla komise zřízená usnesením prezidia Městské rady ze dne 13. 6. 1893. Jejím posláním se mělo stát zajištění soupisu stavebních, uměleckých a historických památek v Praze. Členy byli [[konzervátor|konzervátoři]] [[památková péče|památkové péče]] v Praze, zástupci [[věda|vědeckých]] a [[umělec|uměleckých]] [[ústav|ústavů]] a [[odborník|odborníci]]. Iniciátorem vzniku komise byl městský radní Vladimír Per, který zpracoval návrh a předložil jej radě. Zdůvodnění kromě soupisu památek akcentovalo praktickou ochranu památek a prevenci jejich likvidace nebo poškození v souvislosti s dynamickým stavebním vývojem Prahy. Proto bylo navrženo ustavení sboru znalců, který by zpracoval úplný inventář pražských stavebních, uměleckých a historických památek. Komise měla následně jako odborný poradní orgán rady dohlížet na ochranu inventarizovaných památek.<ref>{{Citace monografiename="Herman" />

Významný podíl na vzniku a [[koncepce|koncepci]] činnosti Komise měl [[architekt]] [[Antonín Wiehl|Antonín Wiehl]], který se kromě své práce architekta a stavitele aktivně věnoval [[památková péče|památkové péči]], [[muzeologie|muzeologii]] a [[archeologie|archeologii]], o které měl mimořádný zájem od svých [[studium|studií]]. Byl [[člen|členem]] [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]], kde od [[počátek|počátku]] členství zasedal v [[Archeologie|Archeologické]] [[komise|komisi]]. V letech [[1892]] a [[1897]] byl jmenován pražským [[konzervátor|konzervátorem]]em [[památková péče|památkové péče]] pro levý [[břeh]] [[Vltava|Vltavy]] a [[okres|okresy]] [[Dubá]], [[Mladá Boleslav]] a [[Mělník]]. V roce [[1907]] se stal [[konzervátor]]em [[památková péče|památkové péče]] pro VI. – VIII. [[čtvrť]] [[Praha|Prahy]] a [[okres|okresy]] [[Karlín]], [[Český Brod]] a [[Mladá Boleslav]].<ref>{{Citace periodika

}}</ref>Od roku 1882 byl členem zakládajícího komitétu [[Muzeum hlavního města Prahy|Městského muzea]] a v tomto muzeu aktivně působil až do své smrti jako jeho jednatel. Proto také předsedal její první informační schůzi Komise dne 10. 6. 1893,<ref name="Wunsch" /> byl náměstkem jejího předsedy (do roku 1896) a jejím členem od roku 1899 do roku 1910. Podílel se na zpracování katastru pražských památek, pro který vyplňoval soupisné listy a doplňoval je kresbami.<ref>{{Citace monografie

Na schůzi Komise dne 29. 3. 1894 bylo schváleno její složení. Podle schváleného Řádu tvořilo komisi 16 členů. Dva zástupce měla Městská rada. Zároveň byly schváleny umělecké a vědecké korporace zastoupené v Komisi a počty jejich zástupců: „... Sbor obecních starších král. hlav. Města Prahy (tři), [[Muzeum hlavního města Prahy|Městské muzeum]], [[Národní muzeum|zemské muzeum]], [[Umělecká beseda|Umělecká Beseda]], Společnost přátel starožitností českých, [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]], Křesťanská akademie, [[Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze|Umělecko-průmyslové museum]], Spolek architektů a inženýrů, [[Archiv hlavního města Prahy|městský archiv]], stavební referát a stavební úřad (po jednom)....“<ref>{{Citace monografiename="Herman" />

* ing. Jan Herain<ref name="Uhlíková2">{{Citace elektronické monografie

}}</ref><ref name="Herain">{{Citace elektronické monografie

* Břetislav Jelínek<ref name="Jelínek">{{Citace elektronické monografie

* Josef Martin - [[Spolek inženýrů a architektů|Spolek inženýrů a architektů]]<ref name="Ženatý">{{Citace monografie

[[File:Václav Jansa (1859-1913).jpg|thumb|Václav Jansa (1859-19131859–1913) je autorem akvarelů zaniklých částí Prahy]]

Komise do svého čela zvolila předsednictvo (prezidium )

* Předseda: Vladimír Per - městský radní (zemřel 24. 11. 1896 na jeho místo zvolen obecní starší [[architekt]] [[Bedřich Münzberger]])<ref name="Wunsch254">{{Citace monografie

* Náměstek předsedy: [[Antonín Wiehl]] - stavební radrada, [[architekt]]

}}</ref>V období 1897 - 1898 se objevuje též označení 'redakční odbor'<ref>{{Citace monografiename="Wunsch254">

* prof. [[Jan Koula]] - [[architekt]], [[designér]], [[etnograf]] , muzejník, [[výtvarník]], organizátor výstav

* Jan Zeyer - [[architekt]]<ref>{{Citace monografie

* umělecký [[průmysl]]

* [[movitá věc|movité]] [[památka|památky]]

* III. [[Malá Strana|Malá Strana]]

* VI. [[Vyšehrad|Vyšehrad]]

* IX. [[Karlín]], [[Libeň]] [[Troja|Troje]] s končinami na severní straně pravého břehu Vltavy od řeky až k vrchu [[Žižkov|ŽižkovuŽižkov]]u

* X. [[Žižkov|Žižkov]], [[Vinohrady (Praha)|Vinohrady]] [[Olšany (Praha)|Volšany]] s končinami na jižní straně pravého břehu Vltavy od vrchu [[Žižkov|Žižkova]] až k řece.

}}</ref> Komise zahájila fyzickou inventarizaci památek a soupis architektonických a výtvarných prvků demolovaných domů pro jejich záchranu. (Výčet agendy uveden v části Činnosti komise 1897-18981897–1898).<ref>{{Citace monografie

* [[architekt]] [[Bedřich Münzberger]], obecní starší<ref>{{Citace monografiename="Wunsch254" />

* ing. Jan Herain<ref name="Uhlíková2" />{{Citace<ref elektronickéname="Herain" /> monografie

* Předseda: [[architekt]] [[Bedřich Münzberger]],obecní starší<ref>{{Citace monografiename="Wunsch254" />

'''Redakční odbor'''<ref>{{Citace monografiename="Wunsch254">

* prof. [[Jan Koula]] - [[architekt]], [[designér]], [[etnograf]] , muzejník, [[výtvarník]], organizátor výstav

* [[Bohuslav Schnirch]] - [[sochař]]

* Jan Zeyer - [[architekt]]

* Josef Martin - [[Spolek inženýrů a architektů|Spolek inženýrů a architektů]]

}}</ref> Pro finanční náročnost nebyl akceptován návrh na "monumentální vydání" soupisu památek. Proto se komise rozhodla, že získanou subvenci 3000 zlatých použije na zhotovení 30 kopií (imitací) Vyšehradského kodexu, které připravoval člen komise [[Ferdinand Josef Lehner]].<ref>{{Citace monografiename="Wunsch264">

*KALINA, Pavel. Praha 1310-14191310–1419: kapitoly o vrcholné gotice. 1. vyd. Praha: Libri, 2004, 237 s. ISBN 80-7277-161-2.

* [[Antonín Wiehl|Antonín Wiehl]]

* [http://http://www.muzeumprahy.cz/bretislav-jelinek Břetislav Jelínek na webu Městského muzea v Praze]