Metanarace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 9 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q2359754) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3:
Podle Lyotarda každá kultura potřebuje své složky a rysy vyložit a obhájit tím, že je zařadí do svého „velkovyprávění“, jež jim dává smysl a jež všichni její účastníci znají a uznávají. Tak jsou podle Lyotarda např. metanarací [[křesťanství]] dějiny spásy a všechny křesťanské pojmy, instituce, obřady atd. se zdůvodňují a dostávají smysl tím, že se uvedou do nějakého vztahu k tomuto příběhu. Metanarací [[Marxismus|marxismu]] je podle něho třídní boj, takže marxistické pojmy, instituce a pod. dostávají smysl i oprávnění tím, že se ukáže jejich vztah k třídnímu boji.
Metanarace je tedy všeobecně sdílené vyprávění o minulém, jež dává smysl i oprávnění současnému, přítomnému. Lyotard kritizoval právě tuto legitimující, zdůvodňující funkci metanarace, jež má podle něho sklon k totalitě. Byl také přesvědčen, že právě postmoderní kritika a [[dekonstrukce]] znamená konec všech metanarací, jež ztrácejí svoji schopnost dávat smysl. Je ovšem otázka, zda se kultury mohou vyjadřovat a identifikovat nějak jinak než symbolickým vyprávěním. Jiný francouzský filosof, [[Paul Ricoeur]] se naopak domnívá, že mají-li se lidé se svojí kulturou identifikovat, potřebují k tomu právě vyprávění, které jim umožní vztah i k jejich společné historii. Pro české národní obrození byly takovým vyprávěním nejprve [[Spor o Rukopisy|Rukopisy]], později třeba [[Alois Jirásek|Jiráskovy]] ''Staré pověsti''. Dalo by se říci, že pro řadu současných věd je takovým vyprávěním [[evoluce]].
Domněnka o totalizující funkci velkých vyprávění je možná založena na dvojím významu slova: metanarace sice „totalizuje“ sebepochopení dané kultury, pomáhá vytvářet z jejích složek souvislý celek, to však má s totalitarismem moderních států jen velmi málo společného.
| |||