Bitva o Berlín: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
dopl. |
dopl. |
||
Řádek 6:
| obrázek = Bundesarchiv Bild 183-R77767, Berlin, Rotarmisten Unter den Linden.jpg
| popisek = Vlajka SSSR vlající před Braniborskou bránou
| komentář = Vlajka SSSR vlající z [[hotel Adlon|
| trvání = [[16. duben|16. dubna]] – [[2. květen|2. května]] [[1945]]
| místo = [[Berlín]], [[Německo]]
Řádek 60:
V dubnu [[1945]] zaujala německá [[skupina armád Visla]] pod vedením generála [[Gotthard Heinrici|Heinriciho]] spolu s některými jednotkami [[Skupina armád Střed|skupiny armád Střed]] obranné pozice podél řeky [[Odra|Odry]]. Nacistické Německo, které v té době postrádalo bojeschopné muže do obrany oblasti intenzivně mobilizovalo i jednotky [[Volkssturm]]u ([[Domobrana|domobrany]]) a [[Hitlerjugend]]. V jednotkách domobrany sloužily zejména starší muži, zatímco v Hitlerjugend převážně mladí chlapci, mnozí ve věku 12 - 13 let. Hitler při obraně oblasti disponoval 85 [[Divize (vojenství)| divizemi]] a řadou menších jednotek o síle asi 750 000 až milion mužů a chlapců, s asi 500 [[tank]]y a 1 000 samohybnými děly <ref name = "Ostfornt"> Charles Winchester: '' Ostfornt / Hitler 's & nbsp; War on Russia.' 'Osprey PBL., Oxford, 1998, s. 144 & nbsp; - & nbsp; 145 </ref>, 10 400 děly a minomety a přibližně 3300 letadly. Německou obranu na nejkratších přístupových cestách k [[Berlín]]u zajišťovala 9. armáda. Jeho představy o možnosti obrany však byly čistě iluzorní. Stále věřil, že při těchto bojích dojde k zastavení sovětského postupu kvůli roztržce mezi Spojenci, a že Berlín obsadí anglo-americká vojska, která se po kapitulaci Modelovy armády v [[Porúří]] zastavila zhruba 80 km od Berlína. Pro neustálé neshody s náčelníkem svého generálního štábu, který navrhoval začít jednat o míru odvolal [[Heinz Guderian|Heinze Guderiana]] a pokračoval v řízení operací ze svého bunkru, pod říšským kancléřstvím v Berlíně. Hitlerovy naděje na zlepšení vojenské situace Třetí říše se však nesplnily.
[[File:Bundesarchiv Bild 183-J31305, Auszeichnung des Hitlerjungen Willi Hübner.jpg|thumb|9. března 1945, [[Joseph Goebbels]] předává 16-letému Willi Hübnerovi železný kříž po znovudobytí města [[Lubań|Lauban]]]]
[[Sovětský svaz]] se rozhodl do předpokládané poslední bitvy vysadit zbytek svých sil. Sovětské ozbrojené síly totiž koncem války začaly pociťovat nedostatek lidských rezerv. Vojenské jednotky před bitvou byly doplněny materiálem, zbraněmi a především obrněnou technikou, oproti předešlým operacím však byly doplňky živé síly malé. [[9. dubna]] se po těžkých bojích vzdal [[Königsberg]] ve Východním Prusku. [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Rokossovského]] [[2. běloruský front]] tak mohl uvolnit většinu svých sil a začal se urychleně přesouvat na západ k řece Odře. Během prvních dvou dubnových týdnů jednotky [[1. běloruský front|1. běloruského frontu]] maršála [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukova]] uskutečnily přesun velké části svých sil, jeden z největších a nejrychlejších přesunů obrovského množství lidí a techniky ve [[druhá světová válka|druhé světové válce]], když se z oblasti od [[Frankfurt nad Odrou|Frankfurtu]] a [[Baltské moře|Baltského moře]], kde uvolnily pozice pro 2. běloruský front přesunulyi na jih před [[Seelowské výšiny]], odkud měly útočit přes Odru přímo na západ směrem na Berlín. Některým německým jednotkám se při tomto sovětském přesunu podařilo uniknout dírami ve frontové linii, šlo zejména o zbytky obklíčené 2. armády] generála [[Dietrich von Saucken|Dietricha von Saucken]] z [[Gdaňsk]]u do delty řeky Visly. Jižněji se [[1. ukrajinský front]] maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněva]] přesunul z [[Horní Slezsko|horního Slezska]] do oblasti [[Nisa|Nisy]]. Jeho úkolem bylo proniknout z jihovýchodu přes Odru a Nisu a v případě dostatečně rychlého postupu obchvatů k Berlínu z jihozápadu. Podobnou roli svěřilo nejvyšší velení i 2. běloruskému frontu maršála Rokossovského, který měl útočit na Žukovově pravém křídle a oblíčit Berlín ze severozápadu. Celkově tato sovětská vojska sečetla 2 062 200 vojáků, 41 000 děl, raketometů a minometů, 6 250 tanků, samohybných děl a také okolo 7 500 letadel.
== Bitva ==
===
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-092-29, vor Berlin, Volkssturm mit Panzerabwehrwaffe.jpg|left|thumb|Příslušník [[volkssturm]]u s [[panzerschreck]]em]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-E0406-0022-012, Sowjetische Artillerie vor Berlin.jpg|thumb|Sovětské dělostřelectvo před Berlínem]]
[[Soubor:Battle of Berlin 1945-a.png|right|thumb|Fáze od 16. do 25. dubna 1945]]
[[File:Battle of Berlin 1945-b.png|thumb|Německé protiútoky]]
Dne 14. dubna začaly první útoky, kdy jednotky [[Rudá armáda|Rudé armády]] prováděly průzkum bojem. [[bitva na Seelowských výšinách|Hlavní útok]] byl zahájen v noci [[16. duben|16. dubna]] ve 4 hodiny ráno.
Na úseku Žukovova 1. běloruského frontu v okolí předmostí u [[Kostřín]]a nejprve začala 35 minut trvající mohutná dělostřelecká příprava asi 9 000 tisíc děl a 1500 raketometů kaťuša. Šlo o jednu z nejsilnějších dělostřeleckých příprav srovnatelnou s palbou vedenou během nejtěžších bitev první světové války. Žukov soustředil 295 kanónů na 1 km. Jeho dělostřelci vypálili přes 7 milionů granátů, min a raket. Palba měla podle očekávání zcela zničit první linii německé obrany, Heinrici však takový krok nepřítele přepokládal a noc před útokem rozhodl tyto své pozice držené jednotkami 9. armády vyprázdnit, takže německé ztráty nebyly těžké. Druhou fází útoku byl netradiční postup sovětských úderných jednotek v pozadí se 140 svítícími protiletadlovými světlomety, které měly Němce oslepovat. Světlomety však nebyly efektivní a pouze usnadňovaly zaměřování a střelbu německým obráncům. Sovětský útok se v oblasti Seelowských výšin několik kilometrů za Odrou významně zpomalil. Obě strany se při tom snažily vést energické operace, sovětské útoky často střídaly lokální německé protiútoky. Němci zde měli ve vhodném terénu vybudovanou hluboce členěnou obranu opírající se o okolní pahorky. Navíc se jednotky [[Wehrmacht]]u, [[Waffen-SS|Waffen SS]], [[Volkssturm]]u i [[Hitlerjugend]] zarputile bránily, a to ze strachu jak z Rudé armády, tak i z [[Adolf Hitler|Hitlera]], který nařídil všechny „zbabělce“ na místě popravit. Svými lidmi byli věšeni a stříleni i němečtí civilisté, kteří se chtěli vyhnout „totální mobilizaci,“ či kteří vyvěsili bílé vlajky. [[17. dubna]] se sice Žukovovi podařilo prolomit německou obranu na Seelowských výšinách, ale při dalším postupu ho zastavily opevněné pozice Weidlingova LIV. tankového sboru. Zničující boje trvaly do [[19. dubna]], kdy začala německá obrana zahlcena silnějším nepřítelem kolabovat.
Druhý směr sovětského útoku maršála Koněva začal dále na jihovýchodě dvouhodinovou dělostřeleckou přípravou po níž následoval útok 5 vševojskových a 2 tankových armád pod krytím [[dýmovnice|kouřové clony]]. Už v odpoledních hodinách postavili sovětští ženisté několik 60 tunových mostů přes Nisu, po kterých mohla na předmostí na druhém břehu přejíždět i těžká technika. Sovětským jednotkám se podařilo prolomit pozice 4. tankové armády a 18. dubna se dostat ke [[Spréva|Sprévy]]. Stalin spokojený s takovým rychlým postupem dovolil Koněvovi otočit svá vojska na Berlín. Od Sprévy vyrazily Koněvova jednotky k Berlínu, kde začaly obkličovací manévr.
Rokossovského 2. běloruský front zaútočil přes Odru 20. dubna. Čelila mu německá 3. tanková armáda Hasso von Mantufela. Rokossovskij pronikl podél německého pobřeží severně od Berlína a na řece Labe se spojil s anglo-americkými vojsky. Následně změnil směr postupu a udeřil na město ze severu.
[[21. dubna]] a se jednotkám 3. gardové tankové armády generála [[Pavel Rybalko|Rybalka]] podařilo proniknout do oblasti [[Zossen]]u, sídla [[OKW|hlavního velitelství]] [[Wehrmacht]]u s největší telefonní centrálou v Evropě. Němci z oblasti před postupujícím nepřítelem unikli tak rychle, že vojáci, kteří se dostali do centrály ještě našli zvonící telefony<ref>Charles Winchester: Ostfornt / Hitler's War on Russia. Osprey Pbl., Oxford, 1998, s. 147</ref>.
Dne 22. dubna uspořádal [[Adolf Hitler]] poslední operační poradu, při níž bylo rozhodnuto stáhnout všechna vojska ze západní fronty a vrhnout je do bojů o [[Berlín]]. Týž den se německá 12. armáda generála [[Walther Wenck|Walthera Wencka]] obrátila na východ a začala se narychlo přemisťovat k Berlínu, kam se však nedostala. [[20. dubna]] v den Hitlerových 56. narozenin se sovětská vojska přiblížila k Berlínu natolik, že na něj mohla vést dělostřeleckou palbu. Vojáci 1. běloruského frontu město ostřelovali dokud se nevzdalo. Hmotnost munice vypálené sovětským dělostřelectvem během bitvy byla větší než celková tonáž leteckých pum, kterými západních spojeneci město za války bombardovali.
Dne 24. dubna se první [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukovovy]] jednotky dostaly do předměstí [[Berlín]]a, na jihu se [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněvovy]] jednotky přiblížily k letišti [[Letiště Berlín-Tempelhof|Tempelhof]] a překročily Teltowský kanál a obklíčení hlavního města se uzavřelo. Jednotky jižně od Berlína byly rozbity na několik menších částí. 9. armáda byla obklíčena v okolí [[Halbe]]. [[Walther Wencke|Wenckova]] 12. armáda, která se neustále pokoušela probít na pomoc Berlínu byla zastavena silnou obranou 1. ukrajinského frontu v oblasti [[Postupim]]i. Schörnerova skupina armád Střed byla z bojů o Berlín celkově vyřazena a pokoušela se stáhnout přes Československo, aby se vzdala anglo-americkým vojskům.
K obraně města měl generál [[Helmuth Weidling|Weidling]] k dispozici zbytky 9. a 3. pancéřové armády a jednotky sesbírané z řad policie, protiletadlového dělostřelectva, [[Hitlerjugend]] a [[Volkssturm]]u. Tato vojska o síle asi 85 000 mužů a ozbrojených členů Hitlerjugend byla obklíčena v prostoru o obvodu kolem 100 km Přípravy obrany Berlína začaly v už lednu 1945 po prolomení německé obrany na Visle. Berlínský úsek obrany se skládal z množství uzavřených obranných obvodů a města samotného. Pro řízení byl vytvořen zvláštní štáb a zmobilizováno bylo všechno práceschopné obyvatelstvo, jednotky Volkssturmu a množství válečných zajatců. Denně zde bylo při opevňovacích pracích zaměstnáno asi 100 000 lidí.<ref>Kolektiv autorov: ''Na Berlín!'' Naše Vojsko, Praha, 1953, s. 12</ref>
Obrana města se opírala o barikády, opevněné suterény pospojováné průchody mezi domy a minová pole. Město bylo rozděleno na úseky, obrana každého z nich byla organizována na principu operních bodů a ohnisek odporu, které se mohly navzájem podporovat palbou i přesuny živé síly. V centru města byla obrana nejkoncentrovanější, všechny křižovatky byly přeměněny na barikády. Pro obranu byla využita i síť městských průplavů a říčních ramen Sprévy. Podobně jako v jiných těžkých městských bitvách se bojovalo i v suterénech, kanálech a metru. Poté co Němci přišli o všechna letiště v Berlíně a jeho okolí, použili jako provizorní letiště ulici [[Unter den Linden]].
Mnozí nejvyšší nacističtí pohlaváři v obavách před přibližující se Rudou armádou Berlín opustili. Na rozdíl od Göringa či Himmlera, byl Hitler rozhodnut ve městě setrvat, což na mnohé působilo tím, že lze situaci ještě zvrátit.
[[25. dubna]] 1945 se na Labi u města [[Torgau]] poprvé setkali Sověti s americkými jednotkami na dříve určené demarkační linii. Byli to vojáci sovětské 58. gardové divize 5. gardové armády 1. ukrajinského frontu a vojáci americké 69. pěchotní divize 1. armády. První kontakt na americké straně navázal poručík Albert Kotzube velící 26 členné hlídce. První sovětský voják, jehož spatřili, byl průzkumník na koni. Při tomto prvním setkání se sovětští a američtí vojáci na sebe jen beze slova podívali a odešli. Oficiální slavnost se udála o 16. hodině odpoledne.
=== Dobytí Berlína ===
| |||