|
|}
'''Eocén''' (55,8 [[Annum|Ma]] - 33,9 Ma před současností) je geologická epocha v spadající do [[Geologická éra|geologické éry]] [[Kenozoikum|kenozoika]] a to do její nejstarší periody [[paleogén]]u, resp. neformální geologické jednotky [[Třetihory|třetihor]]. Název eocénu odvodil od řeckoho slova "Eos", jež znamená úsvit, a latinského slova "recent", znamenající současnost. Název, který lze přeložit jako "úsvit nových časů", poukazuje na to, že podle nálezů fosilií se právě v tomto období zrodila řada dodnes přežívajících skupin živočichů.<ref>[http://www.etymonline.com/index.php?allowed_in_frame=0&search=eocene&searchmode=none Etymologie slova "eocen"; Online Ethymology Dictionary]</ref>
== Geologie a klima ==
Rozložení kontinentů se v této době blížilo současnému. Na [[Jižní pól|jižním pólu]] se již rozkládala [[Antarktida]], od které se odtrhávala a na sever vzdalovala [[Austrálie]] a vzdalovala se od ní též [[Jižní Amerika]]. Na konci eocénu, na přelomu s pozdějším období [[oligocén]]em, se Austrálie odtrhla úplně. K [[Evropa|Evropě]] a [[Asie|Asii]] se přibližovala [[Afrika]], což způsobovalo uzavírání tropického oceánu [[Tethys]], ze kterého do dneška zbyla oblast [[Středozemní moře|Středozemního moře]] a [[Kaspické moře|Kaspického]] a [[Aralské jezero|Aralského jezera]]. Přibližování těchto [[Tektonická deska|tektonických desek]] způsobovalo další fáze [[Alpinské vrásnění|Alpinského vrásnění]], které probíhalo již od [[Druhohory|druhohor]]. K severu též putoval [[indický subkontinent]], jenž byl ale ve starším eocénu jen velkým ostrovem v oceánu, ve svrchním eocénu již ale ke konaktu s asijskou pevninou došlo a začal tak výzdvih mohutného pásemného pohoří [[Himálaj]]e a [[Karakoram]]u.<ref name=janis>{{Citace sborníku
| příjmení = Janis
| jméno = Christine
<ref name=paleomap>[http://www.scotese.com/newpage9.htm Mapa planety Země ve starším eocénu před 50 miliony let; Paleomap Project]</ref>
Evropu od Asie oddělovala [[Turgajská úžina]], jenž bránila migraci živočichů, přesto ale ve spodním a středním eocénu existovaly přechody jak mezi Asií a Evropou, tak Evropou a Severní Amerikou. [[Atlantický oceán]] se rozevíral a obě Ameriky, jež ale byly od sebeodsebe odděleny mořem, se vzdalovaly od Evropy a Afriky.<ref name=janis/><ref name=paleomap/>
Podnebí ve spodním eocénu se vyznačovalo významným oteplováním.<ref>[http://www.scienceworld.cz/aktuality/data-z-eocenu-ukazuji-ze-vyvoji-klimatu-porad-nerozumime-5017/ Data z eocénu ukazují, že vývoji klimatu pořád nerozumíme; ScienceWorld]</ref> Tropické deštné lesy se rozšířily daleko na sever i jih, za nimiž se až do blízkosti [[Polární kruh|polárních kruhů]] rozkládalo pásmo [[Paratropický les|paratropických lesů]], tedy teplomilných lesů se suchým a deštivým obdobím, podobným těm, jež dnes najdeme např. v [[Mexiko|Mexiku]]. Až do polárních oblastí zasahovaly neopadavé subtropické lesy a v samotných polárních oblastech existovaly zvláštní listnaté opadavé lesy. Stromy v těchto lesích byly úzpůsobeny k cyklu polárních dní a nocí, kdy na dlouhá období tmy v zimním období opadávaly stromům listy podobně jako to dnes dělají stromy v mírném klimatickém pásmu, které to ale dělají kvůli chladu. Podobný [[biotop]] je v dnešním světě zcela nepředstavitelný.<ref name=janis/>
Od středního eocénu se teploty začaly postupně snižovat a s nimi se též vysušovalo klima. Austrálie se v této době oddělila od Antarktidy, kterou obklopily cirkumpolární mořské proudy, které kontinent izolovaly od zbytku světa a ten se začal ochlazovat. Právě v nejpozdnějším eocénu se na něm začal tvořit ledovcový štít. Na severní polokouli se otevřel průliv do [[Severní ledový oceán|Severního ledového oceánu]], který v Atlantiku umožnil styk s jeho chladnými vodami. Spolu s dalšími možnými globálními vlivy, jako bylo kolísání obsahu [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] v atmosféře, vyvolaly tyto události globální ochlazení. Důsledkem bylo překreslení mapy biotopů po celé zeměkouli. [[Deštný les|Tropické deštné lesy]] se stáhly do blízkosti rovníku[[rovník]]u, na severu a v teplejších oblastech Antarktidy se rozšířil nový biotop smíšených lesů z jehličnanů a sezónně opadavých listnáčů, jaké známe i dnes. Díky ochlazení též došlo k poklesu mořské hladiny, čímž se odhalily nové pevniny a vytvořily se tak i některé významné migrační trasy fauny.c<ref name=chlupac/>
== Život ==
[[Soubor:Basilosaurus1DB.jpg|náhled|vlevo|''[[Basilosaurus]]'']]
Klima po celé období eocénu bylo výrazně teplejší než dnešek. Nejtepleji bylo ve spodním eocénu, kdy proces zvyšování teplot pokračoval již od předchozího období [[paleocén]]u. Později se pak postupně ochlazovalo až k výraznému chladnému pulzu na přelomu eocénu a následujícího [[oligocén]]u. S tím souvisel i rozvoj nebo naopak úpadek specifických ekosystémů. Až do konce období po souších celé planety převažovaly různé typy lesů. Jejich rozšíření vzhledem k zeměpisným šířkám se měnilo tak, že oblasti tropických a subtropických lesů se v souvislosti s postupným ochlazováním zužovaly kolem rovníku, zatímco v blízkosti pólů se objevovaly nové biotopy opadavých a smíšených lesů.
V předcházejícím období [[paleocén]]u se od sebe oddělila většina dnešních [[Řád (biologie)|řádů]] [[savci|savců]] a ti se v eocénu bohatě rozvinuli. Dobře zdokumentovaná je [[evoluce]] [[koně|koní]], či obecně [[Lichokopytníci|lichokopytníků]], kteří dosáhli nebývalé druhové diverzity. Rozvíjeli se [[sudokopytníci]], [[chobotnatci]], [[letouni]] či pravé i nepravé [[šelmy]] a [[primáti]].<ref name=chlupac>{{Citace monografie
| příjmení = Chlupáč
| jméno = Ivo
| jazyk = česky
}}</ref>
Před 50 miliony let se objevili též kytovci.<ref name=janis/> První jejich známí zástupci byli dravci rodu ''[[Ambulocetus]]'' dosahující třech metrů s končetinami ještě velmi podobnými nohám, natolik podobnými, že se u těchto živočichů předpokládá obojživelný způsob života.<ref>[http://www.amnh.org/explore/news-blogs/news-posts/a-walking-whale-ambulocetus A Walking Whale: Ambulocetus; American Museum of Natural History]</ref> Nejznámější z raných kytovců je obří rod ''[[Basilosaurus]]'' dosahující délek kolem 20 m, jenž byl v [[19. století]] považován za příbuzného [[Dinosauři|dinosaurů]], odtud i jeho řecký název odkazující na ještěry. I basilosauři měli ještě zakrnělé zadní končetiny.<ref>[http://www.intersurf.com/~chalcedony/Basilosaurus1.html Primitive Eocene Whales]</ref>
Jelikož se na tehdejších souších stále vyskytovalo jen málo otevřené, bezlesé krajiny, existovalo málo skutečně velkých druhů suchozemských savců. Na některých místech byli tedy největšími suchozemskými živočichy velcí nelétaví ptáci, např. rodu ''[[Diatryma]]'', dosahující výšky přes dva metry.<ref>[http://www.britannica.com/animal/Diatryma Diatryma; Encyclopedia Britanica]</ref> Pozdější ochlazování klimatu, se kterým souviselo též jeho vysušování, způsobilo rozšiřování otevřené krajiny, na které se rozvíjely traviny, do té doby prakticky neznámý biotop. Na otevřených stepích pak rychle postupovala evoluce koní a dalších větších savců.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = MacDougall
| jméno = J. Douglas
|
