Památková péče: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+pár jmen poválečného období
→‎V Česku: -medailonky osobností, +stručné doplnění, +odkaz na památková péče v Česku
Řádek 27:
 
=== V Česku ===
{{Podrobně|Památková péče v Česku}}
[[Soubor:Jan Vilímek - Josef Mocker HL.jpg|náhled|[[Josef Mocker]]]]
[[Soubor:Jan Vilímek - Josef Mocker HL.jpg|náhled|upright|[[Josef Mocker]]]]
[[Soubor:Groll08.jpg|náhled|upright|Prašná brána v roce [[1856]] před zásahem [[Josef Mocker|J. Mockera]], na fotografii [[Andreas Groll|A. Grolla]]]]
 
V 18. století obrátil kult národní minulosti poprvé pohled k historickým objektům na našem území a první oborovou institucí se stala dobrovolná [[Společnost vlasteneckých přátel umění]], založená [[1796]] (její Obrazárna dala základ dnešní [[Národní galerie v Praze|Národní galerii]]). V roce 1818 pak bylo založeno [[Národní muzeum]]. Památkám se však nevěnovala taková péče jako v současnosti a obdiv společnosti patřil pouze monumentům středověku. Barokem, rokokem i klasicismem se dále spíše opovrhovalo <ref>Péče o kulturní hodnoty v ČR, s.16</ref>.
Řádek 34 ⟶ 35:
Ve druhé polovině 19. století spolu s ekonomickým rozvojem, který doprovázel i rozvoj vzdělání a vědeckého výzkumu, již měli restaurátoři památek dost podkladů a informací o tom, jak památky daného slohu vypadaly a usilovalo se o to, aby toto dosažené poznání bylo promítnuto do rekonstrukce. Historická stavba se tak měla prezentovat ve slohově čisté podobě. Tento přístup je nazýván [[purismus|puristickou]] [[doktrína|doktrínou]].
 
Východiskem nového pojetí památkové péče se stalo dílo [[Aloise Riegl]]a. V praxi to znamenalo odklonění od purismu ke konzervační metodě, kdy je cílem zachovat památku v podobě "tak jak je". Tyto myšlenky a zásady se postupně v českých zemích setkaly s plnou odezvou. Zejména [[Praha]] se stala v období [[1905]] až do [[první světová válka|první světové války]] střediskem intenzivní aktivity v oblasti památkové péče. V roce [[1900]] byl založen dodnes aktivní [[Klub za starou Prahu]]. Odsud pochází i převratná idea, že nejen jednotlivá stavba, ale celá historická městská čtvrť může mít povahu uměleckého díla. Další významnou osobností byl [[Max Dvořák]] (1874–1921), autor ''Katechismu památkové péče'' (1916).
 
K významným osobnostem české památkové péče po druhé světové válce patřili [[Zdeněk Wirth]], k událostem vznik Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody (1968) a Českém národním komitétu [[ICOMOS]] ([[1965]]). Období i po roce 1989 ovlivnil [[Dobroslav Líbal]] a zápis českých památek [[Světové dědictví (Česko)|Světového dědictví]] na seznam [[UNESCO]].
==== Josef Mocker ====
{{Podrobně|Josef Mocker}}
([[1835]]–[[1899]]) Zásadní český architekt a restaurátor, jeden z nejvýznamnějších představitelů [[novogotika|neogotiky]] na našem území, příznivce [[purismus (architektura)|puristického]] přístupu restaurování památek a autor současné podoby velké části nejznámějších českých [[památka|památek]] <ref>[[Josef Mocker]]</ref>:
 
* [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha]]
* [[Prašná brána]]
* obě mostecké věže [[Karlův most|Karlova mostu]]
* [[Karlštejn]]
* [[Křivoklát]]
* [[Konopiště]]
a další...
 
==== Alois Riegel ====
{{Podrobně|Alois Riegl}}
([[1858]]–[[1905]]) Zakladatel moderně pojaté památkové péče. Na počátku 20. století definoval jako hlavní hodnotu památky stáří, jehož známky jsou každému patrné, a proto musí být cílem památkové péče je uchovat. Tento názor se postupně rozšířil i do ostatních zemí <ref name="p14"/>.
 
==== Max Dvořák ====
{{Podrobně|Max Dvořák}}
([[1874]]–[[1921]]) Významný [[dějiny umění|historik umění]] působící ve [[Vídeň|Vídni]], kde na tamní [[Vídeňská univerzita|univerzitě]] převzal po smrti [[Alois Riegl|Aloise Riegla]] místo profesora a vytvořil důležitá díla jako [[Katechismus památkové péče]] (1924) a [[Dějiny umění jako projev ducha]] (1936) <ref>[[Max Dvořák]]</ref>.
 
==== Poválečné období ====
K významným osobnostem české památkové péče po druhé světové válce patřili [[Zdeněk Wirth]], v Českém národním komitétu [[ICOMOS]] vzniklém v roce [[1965]] působí [[Jakub Pavel]] (spoluautor [[Benátská charta|Benátské charty]]) a [[Vladimír Novotný (historik)|Vladimír Novotný]], později [[Emanuel Hruška]], [[Karel Kibic]] a [[Aleš Vošahlík]]. Po roce 1989 se stal přední osobností [[Dobroslav Líbal]].
 
== Současná památková péče ==