Sardár '''Vallabhbháí Džhaverbháí Patél''' (hindsky: /ʋəlləbˈbʱaːi pəˈʈeːl/) ([[31. říjen|31. října]] [[1875]] – [[15. prosinec|15. prosince]] [[1950]]) byl [[Indové|indický]] právník a politik. Byl to jeden z vůdců indického[[indický národní kongres|Indického národního kongresu]] a jeden z otců zakladatelů samostatné indické[[Indie|Indické republiky]]. Sehrál klíčovou roli v boji [[Indie]]oza nezávislost a v procesu jejíjejího sjednocení a integrace v celistvou zemi. Přídomek '''Sardár''' v indštiněhindštině, perštině a urdštině znamená šéf nebo hlavní.
Patél se narodil na gudžarátském[[gudžarát]]ském venkově. Vystudoval a později praktikoval [[právo]]. Poté byl inspirován myšlenkami nenásilné politiky [[Mahátmá GándíGándhí]]ho a začal se politicky angažovat. Zorganizoval rolníky ve svém okolí k nenásilné civilníobčanské neposlušnosti proti opresivnímrepresivním britským složkám. Postupně získával na vlivu v Gudžarátu a poté i v měřítku celé koloniální Indie. Podporoval hnutí pro britskéstažení Britů opuštěníz Indie.
Po osamostatnění Indie se stal jejím prvním ministrem vnitra a zástupnýmmístopředsedou ministerským předsedouvlády (od roku [[1947]]). Zasloužil o zavedení jednotných celoplošných administrativních služeb. Do dějin se zapsal jako vynikající [[diplomat]], který dokázal dojít k dohodě mezi zprvu často znepřátelenými geograficky a názorově roztříštěnými částmi Indie.
