Bitva o Berlín: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m opraveny spojovníky za pomlčky značka: editace z Vizuálního editoru |
dopl. |
||
Řádek 49:
== Boje o Berlín ==
===Postup k Berlínu===
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-092-29, vor Berlin, Volkssturm mit Panzerabwehrwaffe.jpg|left|thumb|Příslušník [[volkssturm]]u s [[panzerschreck]]em]]
Řádek 61 ⟶ 62:
Dne 22. dubna uspořádal [[Adolf Hitler]] poslední operační poradu, při níž bylo rozhodnuto stáhnout všechna vojska ze západní fronty a vrhnout je do bojů o [[Berlín]]. Týž den se německá 12. armáda generála [[Walther Wenck|Walthera Wencka]] obrátila na východ a začala se narychlo přemisťovat k Berlínu, kam se však nedostala. Dne 24. dubna se první [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukovovy]] jednotky dostaly do předměstí [[Berlín]]a, na jihu se [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněvovy]] jednotky přiblížily k letišti [[Letiště Berlín-Tempelhof|Tempelhof]] a překročily Teltowský kanál a obklíčení hlavního města se uzavřelo. Zároveň byla obklíčena německá 9. armáda, která se pokoušela marně dostat z obklíčení a pomoci berlínské posádce. K obraně města měl generál [[Helmuth Weidling|Weidling]] k dispozici zbytky 9. a 3. pancéřové armády a jednotky sesbírané z řad policie, protiletadlového dělostřelectva, [[Hitlerjugend]] a [[Volkssturm]]u. Obrana města se opírala o barikády, průchody mezi domy a minová pole.
=== Dobytí Berlína ===
[[Soubor:1945-05-01GerWW2BattlefrontAtlas.jpg|right|thumb|Frontové linie 1. května (růžově = spojenci okupovaná území; červeně = místa bojů)]]▼
[[Soubor:Destruction in a Berlin street.jpg|thumb|left|Zničená ulice v centru Berlína poblíž hlavní [[Unter den Linden]] 3. července 1945]]
[[File:Battle for Reichstag 1945 map-eng.png|thumb|Bitva o Reichstag.]]
▲[[Soubor:1945-05-01GerWW2BattlefrontAtlas.jpg|right|thumb|Frontové linie 1. května (růžově = spojenci okupovaná území; červeně = místa bojů)]]
Němci přišli asi o 1 milion mužů různých ozbrojených složek, navíc v dobývaném Berlíně zahynulo velké množství civilního obyvatelstva. Celkový počet nelze přesně stanovit, protože v Berlíně našly útočiště desetitísíce uprchlíků před frontou, především z východních částí Německa. {{Doplňte zdroj}}▼
První boje v předměstích začaly již 21. dubna. Vojska 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu začala přímý útok na město Berlín [[25. dubna]]. Do 29. dubna dobyla podstatnou část [[Berlín]]a a pronikla do středu města.
Brzy ráno [[29. dubna]] Hitler ve svém bunkru dopsal svou [[závěť]] a uzavřel manželství se svou dlouholetou milenkou [[Eva Braunová|Evou Braunovou]].
Téhož dne se rozhořely těžké boje o budovu velitelství [[Gestapo|Gestapa]] na [[Niederkirchnerstraße|Prinz-Albrechtstrasse]], kterou nejprve obsadily sovětské jednotky, ale protiútok SS je později přinutil ustoupit. Jižněji se jednotkám 8. gardové armády podařilo překročit [[kanál Landwehr]] a proniknout do parku [[Tiergarten]]. Berlínská posádka byla během celodenních bojů rozdělena na tři izolované oblasti.
== Zločiny ==▼
Ve stejný den bylo [[Rudá armáda|Rudou armádou]] obsazeno ministerstvo vnitra a Sověti byli od [[Budova Říšského sněmu v Berlíně|Říšského sněmu]] vzdáleni pouze 500 metrů. Obsazení ministerstva vnitra byla po získání Moltkeho mostu druhou fází útoku na Říšský sněm. Jeho obsazením byl pověře 79. střelecký sbor generála Perevertkina. Říšský sněm bránilo asi 5 000 vojáků [[Waffen SS]], armády a [[Volkssturm]]u. Těžké boje se rozpoutaly zejména před budovou, kde stálo několik 88 mm protiletadlových kanónů, které bránily přístup z Moltkeho mostu před tanky. 30. dubna vrhli Sověti do útoku proti říšskému Kancléřství 150. divizi. První dva útoky na Reichstag v průběhu dne uvázly, o třetí úspěšný se pokusili až po silném dělostřeleckém ostřelování budovy po 18. hodině. Jedním z důvodů neúspěchů předešlých útoků byla silná palba z 2 km vzdálené flakovej věže s 88mm kanóny poblíž Berlínské ZOO. Po tom co se sovětské pěchotě podařilo dostat dovnitř Říšského sněmu ho Němci zapálili, doufajíc, že z ní nepřítel ustoupí. V průběhu bojů se 4 vojáci Michail Minin, Gazi Zagitov, Alexandr Lisimenko a Alexej Bobrov kolem 22:40 dostali jako první sovětští vojáci s vlajkou na střechu budovy, kde ji vyvěsili na místě jedné z bronzových soch. Vzhledem k tomu, že vlajku vynesli ve tmě bez přítomnosti fotografů, tak jejich čin upadl do zapomnění.<ref>{{Citace elektronické monografie| příjmení = Osipov | jméno= Sergej | odkaz na autora = | titul = Jegorov i Kantaria nebili pervymi | url = http://gazeta.aif.ru/online/aif/1176/06_01 | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 08.06.2014 | vydavatel = gazeta.aif.ru | místo= | jazyk = po rusky }}</ref> Oficiální vlajku na střechu Říšského sněmu umístili kolem 3:00 ráno následujícího dne seržanti [[Michail Alexejevič Jegorov|Michail Jegorov]] a [[Meliton Kantaria]], kteří akt zopakovali za dobrého světla před fotografem. Poslední izolované skupinky Němců v budově se vzdaly až [[2. května]].
Když Keitel Hitlerovi sdělil, že Wenckova 12. armáda svádí těžké boje a do Berlína nedorazí, bylo rozhodnuto. Weidling ho také informoval, že obráncům dochází munice a během několika hodin jejich obranu Sověti přemohou. Adolf Hitler následně povolil přeživším obráncům pokoušet se probít na západ. V té době se již v blízkosti bunkru bojovalo. [[Adolf Hitler]] a jeho novomanželka [[Eva Braunová|Eva]], rozená Braunová, po poledni spáchali sebevraždu. Jejich těla byla následně spálena a zakopána blízko bunkru. Za Hitlerova následníka byl jmenován podle závěti admirál [[Karl Dönitz]], který začal formovat novou vládu ve [[Flensburg]]u poblíž [[Dánsko|Dánských]] hranic. Ještě týž den ve 22 hodin vztyčili dva rudoarmějci sovětskou vlajku na kupoli [[Budova Říšského sněmu v Berlíně|Reichstagu]]. 1. května 1945 se [[Joseph Goebbels]] pokusil dosáhnout zastavení palby, avšak [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] trval na bezpodmínečné kapitulaci. Vzápětí na to Goebbels a jeho žena otrávili své děti a spáchali sebevraždu. [[2. květen|2. května]] se generál Weidling rozhodl beznadějný boj ukončit a berlínská posádka se vzdala.
Za sovětské velení přebral kapitulaci Berlína generál [[Vasilij Ivanovič Čujkov|Vasilij Čujkov]], velitel obrany [[Stalingrad]]u. Boje v Evropě tím však ještě neskončily. Zbytky německých vojsk se stále pokoušely probojovat ze sevření sovětských vojsk na západ, kde se chtěli vzdát do rukou anglo-amerických vojsk.
== Sovětské zločiny na obsazeném území ==
{{Viz též|Zločiny Sovětského svazu za druhé světové války}}
[[Soubor:Graffiti inside the ruins of the German Reichstag building.jpg|thumb|Nápisy zanechané sovětskýymi vojáky na stěnách říšského sněmu]]
Příchod sovětských vojsk, která byla nacistickou propagandou zobrazena jako "[[židobolševismus|židobolševické]] krvežíznivé hordy" vyvolal masový útěk německého obyvatelstva, které se obávalo násilností, směrem na západ. Na mnoha místech se opakovalo brutální a necivilizované zacházení vojsk s civilním obyvatelstvem, podobné tomu které dříve nacisté aplikovali na okupovaných územích. Počet obětí rostl i proto, že velení nepořádalo evakuaci civilního obyvatelstva, proto aby tak podpořilo morálku bojujících vojsk, která nesměla ztratit pocit, že brání svou vlast a obyvatele.
Válka na východě od svého počátku překračovala morální bariéry dodržováné v dřívějších válečných konfliktech. Obě strany bojovaly brutálními způsoby bez ohledu na ztráty civilního obyvatelstva nepřítele v čemž je výrazně podporovala propaganda. Na sovětské straně byl až do konce války velkým stoupencem odplaty populární sovětský židovský novinář [[Ilja Grigorjevič Erenburg|Ilja Erenburg]]. Sovětští vojáci, kteří už čtyři roky dříve bojovali na vlastní půdě a viděli řadu měst a vesnic v troskách a byli svědky brutálních nacistických zločinů, nedokázali po svém vstupu na území nepřítele potlačit touhu po odvetě.<ref>[[Alexander Werth]]: ''Od Stalingradu po Berlín.'' Epocha, Bratislava, 1969, s. 384 – 385</ref>. To neplatilo jen pro obyčejné vojáky, ale i pro některé generály. Za tvrdé zacházení s nepřítelem se zasazovali zejména ti, kterých se válka osobně dotkla. Mezi ty, kteří na německém území neprojevovali žádné známky slitování patřil například generál [[Pavel Rybalko]], velitel 3. gardové tankové armády, jehož dceru nacisté násilně odvlekli do Německa.<ref>Charles Winchester: ''Ostfornt / Hitler's War on Russia.'' Osprey Pbl., Oxford, 1998, s. 147</ref>.Jiní jako například generál [[Ivan Čerňachovskij]], který později zahynul při bojích ve [[Východní Prusko|Východním Prusku]], před svými vojáky otevřeně řekl, že: "''Nesmíme mít žádné slitování před nikým, tak jak nikdo neměl slitování s námi.''" Na mnoha místech si sovětská vojska vybila vztek tak, že způsobila velké škody na německém majetku neodůvodněnou palbou zbraní. Běžné byly [[krádež]]e, [[rabování]], ale nejhorší dopad mělo [[Znásilnění|znásilňování]], které na mnoha místech nabylo masový rozměr. Od vstupu sovětských vojsk na německé území bylo znásilněno asi 1 až 2 miliony žen, často opakovaně.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Autobiografie prolamuje tabu o znásilněních Rudé armády
| url = http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=662549
| datum přístupu = 2010-3-7
| vydavatel = aktualne.centrum.cz
}}</ref> Na některých místech také došlo k [[masová vražda|masovým vraždám]].
Sovětské vedení proti těmto zločinům zpočátku nezasahovalo. Zacházení s provinilci bylo ponecháno na nižších velitelích, kteří proti vlastním vojákům zasahovali pouze sporadicky, zejména když se jejich řádění rozrostlo do větších rozměrů. Ostré zásahy byly obvykle ke znásilnění malých dívek a provinilci byli většinou zastřeleni. Teprve po německé kapitulaci byla zavedena různá opatření a vysoké tresty, které, spolu s přesunem okupačních vojsk do lépe kontrolovaných táborů, míru znásilnění snížily.
[[Soubor:Wilhelm Keitel Kapitulation.jpg|thumb|Wilhelm Keitel při podpisu kapitulace 8. května 1945]]
▲
Válka ještě zcela neskončila. Boje menší intenzity na území Německa a [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]] pokračovaly až do kapitulace ještě několik následujících dní. [[5. května]] v [[Praha|Praze]], přes kterou ustupovalo velké množství německých vojsk, vypuklo [[Pražské povstání|povstání]], ke kterému Stalin urychleně vyslal části 1. ukrajinského frontu.
[[7. května]] Němci, výrazně opovrhující Sověty, v [[Remeš]]i podepsali kapitulační akt se západními Spojenci. Jelikož nebyl přítomen žádný vyšší sovětský důstojník, opakoval se akt [[8. května]] 1945 za přítomnosti sovětských představitelů v Berlínském předměstí Karlshorst. Tím dnem oficiálně skončila [[Druhá světová válka|2. světová válka]] na evropském kontinentě. Poslední výstřely války padli [[11. května]] [[1945]] v [[Československo|Československu]] tři dny po kapitulaci.
Bitva o Berlín byla vyvrcholením bojů 2. světové války v [[Evropa|Evropě]], při níž vlastní rukou zemřel vůdce nacismu – [[Adolf Hitler]]. Pro [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalina]] bylo dobytí Berlína jeho největším vojenským triumfem. Pro prosté obyvatelstvo osvobozených zemí to bylo největší zadostiučinění za útrapy a strádání z let 1941-45.
== Reference ==
| |||