Otto Dix: Porovnání verzí

Narodil se v [[Untermhaus]], v [[Německo|Německu]]u, což je nynější částí města [[Gera]] v [[Německo|Německu]]. Prvorozený syn Franze a Louise Dixových, pracovníka v továrně na železo a švadleny, která se v mladí věnovala psaní poezie, proto byl od mala v kontaktu s uměním. Trávil hodiny v ateliéru své sestřenice Fritz Amann, která byla malířkou, rozhodnutou podporovat jeho umělecké ambice. Díky podpoře a povzbuzování ve školeod třídní profesorkouprofesorky se v letech 1906 až 1910 stal učněm malíře Carla Senffa a začal s malbou svých prvních [[krajinomalba|krajin]]. Roku 1910 se dostal na Drážďanskou akademii krásných umění.

Když vypukla [[první světová válka]], sám se s nadšením přihlásil do služby. Byl přidělen k jednotce polnípolního artileriedělostřelectva v [[Dresden|Drážďanech]]. Na podzim 1915 byl přidělennasazen jako poddůstojník jednotky kulometčíků na [[západní fronta (první světová válka)|západní frontu]] a prošel částí [[bitva na Sommě|bitvy na Sommě]]. Byl několikrát těžce zraněn. Roku 1917 byla jeho jednotka převelena na [[Východní fronta (první světová válka)|východní frontu]], kde bojovala dokud [[Brestlitevský mír|neskončilo nepřátelství]] s Ruskem. NaPak západníbyl frontěpřevelen bojovalzpět ina vzápadní Německufrontu, tentokrátkde jakose součástzúčastnil tzv.[[Ludendorffova „Springofenzíva|jarní ofenzívy]] v roce offensive“1918. Byl vyznamenán [[Železný kříž|železným křížem]] (druhé třídy) a dosáhl hodnosti kapitána.

Válka jej velmi hluboce ovlivnila a sám později popisoval opakující se noční můry, ve kterých se plazí troskami zničených domů. Promítal své traumatizující zážitky v mnoha následujících dílech, včetně portfolia padesáti retuší nazvaných ''Válka'' (''Der Krieg''), vydaných roku 1924.

Koncem roku 1918 se vrátil do Gery, ale hned další rok se odstěhoval do Drážďan kde studoval Vysokou školu výtvarných umění Drážďany. Ovlivněn [[dadaismus|dadaismem]] začal měnit základní prvky svých prací, některé z nich představil na první „Dada[[Erste Internationale Dada-Messe|dadaistické výstavě]] roku 1920 v Fair“Berlíně. Také se zúčastnil exhibicevýstavy německých [[expresionismus|expresionistů]] v Darmstadtu[[Darmstadt]]u téhož roku.

V roce 1924 se připojil k [[Berlínská Secese|berlínské Secessi]], v těchto dobách vytvářel stále realističtější styl malování, k čemuž používal přesnější způsoby olejového malování s temperovými barvami v základní vrstvě, umění starých mistrů. Jeho obraz z roku 1923 ''Zákop'', který znázorňuje roztrhaná a rozkládající se těla vojáků po bitvě, způsobil tolik rozruchu, že [[Kolín nad Rýnem|kolínské]] [[Wallraf-Richartz-Museum & Fondation Corboud|Museum Wallrafa Richartze]] zakrylomuselo zakrýt obraz závěsem. Roku 1925 někdejšítehdejší starosta Kolína [[Konrad Adenauer]] zakázal prodejmuzeu obrazůkoupi obrazu a přinutil ředitelejeho muzeaředitele, aby odstoupil.

PřispělOtto Dix přispěl k výstavě ''[[Nová věcnost|Neue Sachlichkeit]]'' v Mannheimu[[Mannheim]]u roku 1925, která představovala práce malířů, jako jsoubyli [[George Grosz]], [[Max Beckmann]], [[Heinrich Maria Davringhausen]], [[Karl Hubbuch]], [[Rudolf Schlichter]], [[Georg Scholz]] a mnoho dalších. Dixova práce, stejně jako ta Grosze, jeho přátelpřítele a kolegůtaké veteránůválečného veterána, budilabyla extrémněvelmi kritickékritická dojmyvůči u modernítehdejší německé společnosti. aVěnovali častějipozornost upochmurnější obyvatelstránce života, ježzobrazovali seprostituci, stalinásilí, součástístáří „Lustmordu“,a smrt.

Mezi Dixovy nejvýznačnější obrazy patří triptych ''Metropolis'' (1928), kde zobrazil zvrácené činy [[Výmarská republika|Výmarské republiky]], kde neustávající hýření byla cesta k zapomenutí na prohranou válku a finanční krizi, tomu předcházel obraz ''Portrét novinářky [[Sylvie von Harden]]'' (1926). Jeho znázornění beznohých a zohyzděných válečných veteránů – běžný obraz berlínských ulic rokudvacátých 1920let – odhalilodhalilo ohavnou stranu války a nastínilnastínilo jejich zapomenutí tehdejší německé společnosti na krušnou válečnouněmeckou realituspolečností.

== Druhá světová válka a Nacisténacismus ==

Když se dostali v Německu k moci [[nacismus|nacisté]] , označilibyl jejOtto Dix označen za [[zvrhlé umění|zvrhlého umělce]] nechalia ho vyhoditpropuštěn z jeho místa učitele umění na [[Hochschule für Bildende Künste Dresden|Drážďanské akademii]]. Dix se později přestěhoval k [[Bodamské jezero|Bodamskému jezeru]]. Dixovy obrazy ''Zákop'' a ''Váleční mrzáci'' byly v roce 1937 vystaveny na státem sponzorované mnichovské výstavě "zvrhlého umění". Později byly obrazy spáleny.

Stejně jako všichni ostatní němečtí umělci, byl přinucen přidat se k nacistickémunacistické "Reichskammer der bildenden Kuenste", členství bylo povinné pro všechny umělce v říši. Musel zde přislíbit, že bude malovat pouze nevinné krajinky. Ale stále občas vytvořil jiný obraz, který kritizoval nacistické ideály.

Roku 1939 byl zatčen za údajnou podporu zinscenováníspiknutí útokus nacílem Hitlerazabití [[Hitler]]a (více v článku[[Georg Elser]] ), ale později byl propuštěn.

Během druhé světové války byl odveden k německé domobraně zřízené Hitlerem tzv. [[Volkssturm]]u. Byl zajat francouzskými jednotkami ke konci války a propuštěn únoru roku 1946.

Nakonec se vrátil do Drážďan, kde zůstal do roku 1966. Po válce byla většina jeho obrazů náboženských, alegorických nebo popisujících poválečné utrpení. Otto Dix zemřel v [[SingeniSingen]],u poblíž Bodamského jezera v [[Západní Německo|Západním Německu]], roku 1969.