Literatura českého národního obrození: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m náhrada chybné zkratky a pod. za správnou apod.; kosmetické úpravy
typos
Řádek 16:
Čeští obrozenci se v tomto období snažili pozvednout český jazyk na úroveň běžně používaného jazyka, tzn. že vytvářeli gramatická pravidla a snažili se dokázat, že češtinu lze používat jako každý jiný jazyk. Což vedlo k velkému zvýšení počtu překladů, které měly tuto rovnoprávnost dokázat. Překlady a tvorba gramatiky pak zabíraly našim spisovatelům většinu času, takže došlo k jakémusi potlačení vlastní tvorby. Jejich prvořadým cílem bylo zachránit [[čeština|češtinu]].
 
Jejich názory byly ovlivněny faktem, že vzdělávat se bylo možné pouze v [[němčina|němčině]], a faktem, že české země zdaleka nedosahovaly kulturní vyspělosti okolních zemí. To v nich vyvolávalo pocit nutnosti najít si nějakého spojence, jímž se stali Slované v čele s [[Rusko|Ruskem]]. Jejich rusofilství bylo zcela nekritické, odmítali si připustit fakt, že ruská společnost byla zastaralá a režim, který tam vládnulvládl, byl považován za despotický. Buditelé dokonce zacházeli tak daleko, že navrhovali všeslovanský stát s centrem v [[Rusko|Rusku]], a to dokonce i s těmi důsledky, že by byla přijata [[ruština]] jako všeslovanský jazyk. Tyto panslovanské ideály byly v naší společnosti velmi populární a jejich autoři v ně skutečně věřili. <br />
Tento stav se pomalu začal měnit v r. [[1830]], kdy v [[Polsko|Polsku]] došlo k ''listopadovému povstání'', '''1. generace národních buditelů''' bezvýhradně podporovala Rusy, ale nastupující tzv. '''2. generace národních buditelů''' podpořila Poláky. Tím začala roztržka mezi těmito generacemi.