Josef Ferdinand Bavorský: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 13 lety
m
typo
m (napřímení odkazu z redirektu)
m (typo)
[[Image:JosephFerdinand.jpg|thumb|'''Josef Ferdinand''', kurprinc bavorský na portrétu [[Joseph Vivien|Josepha Viviena]] z roku [[1698]].]]
'''Josef Ferdinand Leopold, princ asturijský a kurprinc bavorský''' ([[28. říjen|28. října]] [[1692]] – [[6. únor]]a [[1699]], [[Brusel]]) byl předčasně zesnulý dědic [[Španělsko|španělského]] krále [[Karel II. (Španělsko)|Karla II.]]
 
Josef Ferdinand byl syn [[Maxmilián II. Emanuel|Maximilána II. Emanuela]], [[kurfiřt]]a a [[vévoda Bavorský|vévody bavorského]], a jeho první ženy, Marie Antonie Rakouské, vnučky [[Leopold I.|Leopolda]] I. a pravnučky [[Filip IV.|Filipa IV.]]
 
Španělský král [[Karel II. Španělský|Karel II.]] jej ve své [[závěť|závěti]] zvolil za svého nástupce v čele španělské říše a jeho volba nalezla podporu ze strany [[Holandsko|Holandska]] a [[Anglie]]. Nakonec ji s velkou nechutí uznal i [[Ludvík XIV.]], který hodlal španělský trůn získat spíše pro svůj rod (ve smlouvě, kterou o této věci uzavřel v roce [[1698]] s [[Vilém III. Oranžský|Vilémem III. Oranžským]] za to považoval rozsáhlá území Španělska v [[Toskánsko|Toskánsku]], okolo [[Pyreneje|Pyrenejí]] a v [[Itálie|Itálii]]). Nástupnictví Josefa Ferdinanda nebylo pochutipo chuti také Leopoldovi I., který hodlal získat španělský trůn pro svého syna [[Karel VI.|Karla]] a navíc neměl dostat žádné kompenzace (proti spojené síle Anglie, Holandska a Francie se ovšem postavit nemohl a následnictví akceptoval). Nástupnictví ve Španělsku se zdálo vyřešeno, avšak ani ne sedmiletý [[kurprinc]] při pobytu v Bruselu nečekaně onemocněl jakousi žaludeční chorobou a zemřel.
 
Francouzi i rakouští [[Habsburkové]] okamžitě prohlásili, že druhá strana mladého následníka otrávila, aby si uvolnila cestu ke španělskému trůnu. Jelikož se žádný další přijatelný kandidát neobjevil (nová smlouva mezi Francií a Anglií sice přidělovala Španělsko Leopoldovu synu Karlovi a Itálii [[Filip V. Španělský|Filipovi z Anjou]], ale Leopold I. ji nikdy neuznal a podpis Ludvíka XIV. byl patrně jen taktický tah, neboť krátce po smrti Karla II. uznal za španělského krále Filipa) vypukly po smrti Karla II. [[války o dědictví španělské]].