Otevřít hlavní menu

Změny

celkové úpravy hesla, napřímení odkazů, fix předložek
{{Infobox - kostel
| název = Pravoslavný katedrální chrám <br />svatých Cyrila a Metoděje
| šířka boxu =
| obrázek = CaM - chrám zvenku.JPG
| velikost obrázku = 300px
| popisek = Pohled na chrám Cyrila a Metoděje z &nbsp;Resslovy ulice
| církev = [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|Československá pravoslavná církev]]
| provincie = [[Česká církevní provincie]]
}}
 
'''Chrám svatých Cyrila a Metoděje''' (do roku 1783 ''kostel svatého Karla Boromejského'') je nyní pravoslavný katedrální kostel, hlavní [[chrám]] [[Metropolitní rada|Metropolitní rady]] [[Eparchie pražská|České pravoslavné eparchie]]. Vznikl ve 30. letech [[18. století]] jako [[Barokní architektura|barokní]] [[Římskokatolická církev|římskokatolický]] kostel [[Karel Boromejský|sv.&nbsp;Karla Boromejského]]. Za druhé světové války byl dějištěm posledního odporu českých parašutistů, [[Atentát na Heydricha|atentátníků]] na [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]]. Chrám je situován na rohu ulic ''Resslovy'' a ''Na Zderaze'' na [[Nové Město (Praha)|Novém Městě]] pražském. Ze severovýchodu zasahuje na dvůr ČVUT.
 
== Stavba ==
[[File:Praha,_sv._Cyril_a_Metoděj.JPG|thumb|left|280px|Chrám z &nbsp;[[Václavská (ulice v Praze)|Václavské]] ulice]]
Budova kostela je dílem [[Baroko|barokních]] [[architekt]]ů [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Kiliána Ignáce Dientzenhofera]] a [[Pavel Ignác Bayer|Pavla Ignáce Bayera]] z &nbsp;let 1730 až 1736. Jde o&nbsp;významnou jednolodní sálovou stavbu s&nbsp;postranními emporami, drobnou věžičkou v průčelí a sedlovou středchou. Původně byl zasvěcen patronu nemocných [[Karel Boromejský|sv. Karlu Boromejskému]]. Římsko-katolický chrám byl součástí sousedního ústavního domova pro kněze na penzi, který byl roku [[1783]] zrušen a proměněn v&nbsp;[[kasárna]] a skladiště. V&nbsp;roce [[1866]] se budova stala součástí [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]]. Dne [[29. září]] [[1935]] byl kostel slavnostně zasvěcen [[Cyril a Metoděj|sv. Cyrilu a Metodějovi]] a&nbsp;stal se sídlem [[Pravoslaví|pravoslavného]] [[Svatý Gorazd II.|biskupa Gorazda]] (občanským jménem Matěj Pavlík).
Jde o významnou jednolodní sálovou stavbu s postranními emporami, drobnou věžičkou v průčelí a sedlovou středchou. Původně byl zasvěcen patronu nemocných [[Karel Boromejský|sv. Karlu Boromejskému]]. Římsko-katolický chrám byl součástí sousedního ústavního domova pro kněze na penzi, který byl roku [[1783]] zrušen a proměněn v [[kasárna]] a skladiště. V&nbsp;roce [[1866]] se budova stala součástí [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]]. Dne [[29. září]] [[1935]] byl kostel slavnostně zasvěcen [[Cyril a Metoděj|sv. Cyrilu a Metodějovi]] a&nbsp;stal se sídlem [[Pravoslaví|pravoslavného]] [[Svatý Gorazd II.|biskupa Gorazda]] (občanským jménem Matěj Pavlík).
 
Kostel stojí na břidlicové skále, dneskterá se jevícídnes jeví jako tři až čtyři metry vyvýšená teraseterasa oproti niveletě ulice a protějším stavbám. Je to důsledek asanace staré Prahy, při níž v &nbsp;80. letech až 90.letech [[19. století]] došlo kke sloučení někdejší osady [[Zderaz (Praha)|Zderaz]] s&nbsp;přilehlým [[Nové Město (Praha)|Novým Městem]]odbourání skály a demolici okrsku zrušené státní trestnice (předtím kláštera augustiniánů bosáků) a k &nbsp;terénním úpravám, při nichž byla proražena dnešní Resslova ulice.
 
== Dějiny místa a kostela ==
=== Místo a pověst ===
Podle ústní tradice měl na místě dnešního chrámu stát malý kostelík, který dal vystavět kníže [[Bořivoj I.]] a zasvětit svému křtiteli, [[Svatý Metoděj|sv. Metodějovi]]. Ve skutečnosti místní jméno ''Na Zderaze'' bylo odvozeno z &nbsp;vlastního jména ''[[Zderad]]''<ref>Antonín Poldauf, Místní jména v &nbsp;Čechách IV, Praha 1958</ref> držitele pozemku, velmože a družiníka Přemyslovců, který byl roku [[1091]] zabit během obléhání Brna. Není jasné,kde přesně byl pochován. Zderadovo jméno se tradovalo i v &nbsp;pozdějších majetkoprávních listinách a přešlo do názvu osady [[Zderaz (Praha)|Zderaz]] a ulice ''Na Zderaze'', která přímo obklopuje kostel ze západní a jižní strany. Pověst o Cyrilu a Metodějovi byla tradována až do doby barokní.
 
=== Středověk ===
Od roku [[1115]] měl osada Zderaz na předměstí Prahy a při dálkové cestě mezi Pražským hraděm a Vyšehradem svůj kostel, pravděpodobně patronů [[Petr (apoštol)|svatého Petra]] a [[Pavel z Tarsu|Pavla]]. Když přešla do majetku bratrů Hrabiše a Slavka z &nbsp;rodu [[Hrabišici|Hrabišiců]], povolali před rokem [[1188]] rytířský řád křižovníků - Strážců Božího hrobu řehole svatého Augustina (se znamením dvojramenného patriaršího kříže), kteří vystavěli Zderazský [[klášter]] s raně gotickým konventním kostelem sv. Petra a Pavla (situovaným severovýchodně od kostela sv. Karla Boromejského) a s farním kostelem sv. Václava, dodnes stojícím na původní skále na nároží ulic Resslovy a Dittrichovy. Hrabišův syn Kojata pak svou závětí z roku 1227 odkázal zdejší pozemky klášteru.
 
Za [[Husitství|husitských válek]] byl Petropavelský kostel vážně poškozen, zachovala se pouze část kůru. Existence svatyně na místě dnešního chrámu sv. Cyrila a Metoděje však nebyla archeologicky prokázána.
 
=== Baroko ===
[[Soubor:CM interiér 1.JPG|thumb|left|280px|Interiér chrámu]]
Po [[Husitství|husitských válkách]] klášter živořil a rozprodal část pozemků na měšťanské domy. Nový konvent byl zbudován po roce 1642 augustiniány východně od dnešní Resslovy ulice. Ve volné části klášterní zahrady dal roku [[1705]] pražský [[Jan Josef Breuner|arcibiskup Jan Josef Breuner]] zřídit domov pro emeritní kněží, vedle něhož byl po orce 1730 vystavěn také římsko-katolický kostel [[Karel Boromejský|sv.&nbsp;Karla Boromejského]]. Stavba byla zahájena pod vedením projektanta [[Pavel Ignác Bayer|Pavla Ignáce Bayera]], avšak po jeho smrti v &nbsp;roce [[1733]] vedení stavby převzali nejprve architekt a stavitel [[Kristián Spannbruker]], a po něm [[Kilián Ignác Dientzenhofer]], který detaily projektu změnil a budovu roku 1740 dokončil. Kostel byl zasvěcen italskému světci a patronu nemocných a trpících, sv. Karlu Boromejskému, [[milán]]skému [[arcibiskup]]ovi z &nbsp;let 1538–1584. Kamenosochařskou výzdobu vytvořil sochař [[František Devoty]], dochovaly se například alegorické sochy Víry a Spravedlnosti nad hlavním vchodem.
po [[Husitství|husitských válkách]] klášter živořil a rozprodal část pozemků na měšťanské domy. Nový konvent byl zbudován po roce 1642 augustiniány východně od dnešní Resslovy ulice.
Ve volné části klášterní zahrady dal roku [[1705]] pražský [[Jan Josef Breuner|arcibiskup Jan Josef Breuner]] zřídit domov pro emeritní kněží, vedle něhož byl po orce 1730 vystavěn také římsko-katolický kostel [[Karel Boromejský|sv.&nbsp;Karla Boromejského]]. Stavba byla zahájena pod vedením projektanta [[Pavel Ignác Bayer|Pavla Ignáce Bayera]], avšak po jeho smrti v roce [[1733]] vedení stavby převzali nejprve architekt a stavitel [[Kristián Spannbruker]], a po něm [[Kilián Ignác Dientzenhofer]], který detaily projektu změnil a budovu roku 1740 dokončil. Kostel byl zasvěcen italskému světci a patronu nemocných a trpících, sv. Karlu Boromejskému, [[milán]]skému [[arcibiskup]]ovi z let 1538–1584. Kamenosochařskou výzdobu vytvořil sochař [[František Devoty]], dochovaly se například alegorické sochy Víry a Spravedlnosti nad hlavním vchodem.
 
Kostel byl spojen s &nbsp;domovem pro vysloužilé římsko-katolické [[kněz|kněží]], a jeho pohřební fumkci měla patrová podzemní [[Krypta]] s &nbsp;výklenky pro kněžské hroby plnila funkci kněžského pohřebiště.
 
==Zrušení kostela ==
Kostel i domov byly zrušeny [[12. leden|12. ledna]] 1783 v &nbsp;rámci reforem [[Seznam rakouských arcivévodů a císařů|císaře]] [[Josef II.|Josefa II.]] vnitřní zařízení z &nbsp;velké části rozprodáno. NapíkladNapříklad hlavní oltář byl přestěhován do kostela v &nbsp;[[Kozmice (okres Benešov)|Kozmicích]] u&nbsp;[[Benešov]]a. Budovy byly přeměněny roku 1785 na vojenské skladiště a kasárna. Od roku 1869 byl komplex užíván Českou technikou jako [[České technologické centrum]]. Uvažovaný projekt na aulu pro matematiky se neuskutečnil. Roku 1885 byla terénní úroveň Resslovy ulice snížena, což zvýšilo niveau kostela a bylo třeba na terase přistavět zídku s &nbsp;mříží.
 
=== 20. století – pravoslaví ===
Když stál [[Svatý Gorazd II.|biskup Gorazd]] v &nbsp;roce [[1921]] u &nbsp;zrodu [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|České pravoslavné církev]], začal společně s &nbsp;církevními představiteli hledat vhodný existující, avšak nevyužívaný kostel pro svounovou katedrálu. [[29. červenec|29. července]] 1933 československá rada ministrů na žádost České pravoslavné [[eparchie]] ([[diecéze]]) poskytla české církvi k &nbsp;dlouhodobému užívání někdejší římsko-katolický kostel sv. Karla Boromejského na rohu ulic ''Resslova'' a&nbsp;''Na Zderaze''. Pronájem zahrnoval povinnost četných úprav, které Česká eparchie na kostele provedla, včetně nového vchodu a renovací interiéru.
 
Obřad [[Svěcení|vysvěcení]] prvního pravoslavného chrámu v &nbsp;Praze se konal [[28. září]] [[1935]] na svátek českého světce [[Svatý Václav|sv. Václava]]. Původní datum [[14. říjen|14. října]] 1934 bylo odloženo z pietních důvodů, neboť byl spáchán atentát na krále [[Alexandr I. Karađorđević|Alexandra I.]], který patřil mezi významné [[mecenáš]]e české pravoslavné církve (podílel se materiálně například na výstavbě pražského [[Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (Žižkov)|chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech]]). Vysvěcení provedl biskup Gorazd za asistence srbského [[metropolita Dositej|metropolity Dositeje]], zakarpatského [[biskup Damaskinos|biskupa Damaskina]] a ruského [[biskup Sergij|biskupa Sergije]]. Katedrála byla zasvěcena svatým Cyrilu a Metodějovi, kteří původně přinesli slovanské křesťanství na [[Velkomoravská říše|Velkou Moravu]], a od nichž církev v českých zemích vzešla. Ostatky obou svatých, mučedníka [[sv. Averk]]a a srbského arcibiskupa [[sv. Arsenij]]e, jsou pohřbené pod [[oltář]]em. Jako první obraz byla na severní stěnu lodi umístěna olejomalba ''Snímání z kříže'' od jihoslovanského malíře [[Cetković]]e, datovaná letopočtem 1927.
 
[[Soubor:Krypta-pamatnik.jpg|thumb|left|280px|Památník parašutistům v &nbsp;kryptě kostela]]
[[Soubor:CM pomník.JPG|thumb|left|280px|Památník parašutistům a duchovním, kteří zde v roce 1942 zahynuli, je umístěn na vnější straně kostela z ulice Resslova, jsou na něm patrné zářezy od kulek z &nbsp;německých samopalů]]
 
Od svého vysvěcení byla pražskými deníky katedrála sv. Cyrila a Metoděje spojována s minulostí obou byzantských misionářů sv. [[Cyril a Metoděj|Cyrila a&nbsp;Metoděje]]. Zmiňovali, že Metoděj byl přímo na tomto místě, když předsedal bohoslužbě, při níž byl pokřtěn první český [[Bořivoj I.|kníže Bořivoj I.]] a&nbsp;jeho žena [[Svatá Ludmila|Ludmila]], podle východního církevního ritu. Tisk dále psal, že Česká pravoslavná církev považuje knížete a jeho manželku za&nbsp;členy svých řad, stejně jako svatí Cyril a Metoděj patří k církvi. Prvním knězem pověřený funkcí [[farář]]e byl otec [[Petr Kauer]], společně s&nbsp;[[Vladimír Petřek|Vladimírem Petřekem]] jako jeho asistentem. [[11. srpen|11. srpna]] [[Vladimír Petřek|1937]] otec Petr zemřel a byl nahrazen otcem [[Václav Čikl|Václavem Čiklem]] [[31. leden|31. ledna]] 1938.
Za [[Protektorát Čechy a Morava|německé nacistické okupace]] se chrám sv. Cyrila a Metoděje významně zapsal do novodobých československých dějin, kdy byl dějištěm posledního odporu skupiny příslušníků českého [[Zahraniční odboj|zahraničního odboje]], kteří se podíleli na organizaci atentátu [[Zastupující říšský protektor|zastupujícího říšského protektora]] [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]]. Po dokončení [[Operace Anthropoid|''operace Anthropoid'']] [[27. květen|27. května]] 1942, ve spolupráci s domácím [[Odboj během druhé světové války|nekomunistickým odbojem]] poskytl [[Jan Sonnevend]] a jeho pravoslavný farář [[Vladimír Petřek|ThDr. Vladimír Petřek]] sedmi českým a slovenským parašutistům úkryt v [[krypta|kryptě]] pod chrámem. Byli to: štábní kapitán [[Adolf Opálka]], kpt. [[Jozef Gabčík]], kpt. [[Jan Kubiš]], kpt. [[Josef Valčík]], por. [[Josef Bublík]], por. [[Jan Hrubý]], por. [[Jaroslav Švarc]].
 
Původně zde měla skupina pobýt jen nakrátko, ale jeden z &nbsp;parašutistů pod nátlakem úkryt prozradil ještě předtím, než mohli uniknout. Dne 18. června byla katedrála obklíčena 800 přísluníky [[Gestapo|gestapa]]. Rozkaz zněl dostat parašutisty živé. Tři z &nbsp;nich zemřeli při obraně hlavní lodi katedrály. Poté, co&nbsp;byla gestapem chrámová krypta objevena, následovalo její dobývání. Tam zbylí čtyři Češi bojovali až do posledních čtyř kulek, které si&nbsp;nechali pro sebe. Z&nbsp;vnější strany chrámu i v&nbsp;interiéru (na zábradlí a na podlaze kůru kostela) jsou dodnes patrné zářezy od kulek z&nbsp;německých zbraní.
 
Biskup Gorazd se jako pokus o &nbsp;ukončení nacistického teroru, který následoval po atentátu, rozhodl pro sebeobětování, jak známe z&nbsp;životopisů svatých [[mučedník]]ů. Napsal několik dopisů předsedovi vlády, ministrovi školství, a do kanceláře říšského protektora, kdy vzal veškerou odpovědnost na sebe a byl připraven podstoupit jakýkoli trest, třeba i smrt. Dne 25. června byl uvězněn. Represálie na civilním obyvatelstvu však pokračovaly a byla zničena obec [[Lidice]] (10. června 1942). Všichni muži byli zastřeleni, ženy byly poslány do koncentračních táborů a děti deportovány do říše na převýchovu. Celá vesnice byla vypálena a srovnána se zemí.
 
Soud se členy České pravoslavné církve se konal [[3. září]] [[1942]], v &nbsp;němž byli biskup Gorazd, farář Čikl, a předseda rady starších Sonnevend odsouzeni k &nbsp;trestu smrti zastřelením následujícího dne. Dr. Petřek byl popraven [[5. září]]. Za napomáhání parašutistům bylo 263 Čechů uvězněno, transportováno do [[Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen|KT Mauthausen]] a [[24. říjen|24. října]] zastřeleno, včetně devíti členů katedrální kongregace: Marie Čiklová, manželka děkana, Marie Gruzinnova, sekretářka biskupa Gorazda, Marie Sonnevendová, manželka předsedy rady, Ludmila Rysová, členka sboru, Václav Ornest, kostelník, jeho manželka Františka Ornestová a dcera, Miluše Ornestová, členka sboru a sdružení mládeže, Karel Louda, člen sboru a Marie Loudova, také členka sboru a sdružení mládeže. Celkem pravoslavná církev ztratila 13 osob.
 
Říšský protektor pro Čechy a Moravu vydal výnos [[27. září]] 1942, jímž se okamžitou platností uzavíraly všechny české pravoslavné kostely a&nbsp;zabavuje jejich majetek. Pravoslavní kněží byli odvlečeni na [[nucené práce]] v &nbsp;Německu, čímž byla tehdejší česká pravoslavná církev prakticky zničena.
 
=== Po roce 1945 ===
S koncem války v &nbsp;roce 1945 byla zdevastovaná katedrála navrácena zbylým věřícím pravoslavné církve. První bohoslužba se konala [[13. květen|13. května]] [[1945]] na nádvoří před budovou chrámu, na&nbsp;němž započaly rekonstrukční práce. [[17. červen|17. června]] 1945, při třetím výročí "[[Heydrichiáda|heydrichiády]]", se v &nbsp;přeplněné katedrále konala první komemorativní bohoslužba za oběti teroru. Katedrála byla znovu vysvěcena [[5. červenec|5. července]] [[1947]], neboť útokem gestapa v roce 1942 byla znesvěcena. Roku 1946 byl byt umučeného kostelníka Václava Ornesta přeměněn v&nbsp;[[kaple|kapli]] jako památník biskupa Gorazda a byl vysvěcen [[12. listopad]]u 1947. Dne [[28. říjen|28. října]] 1947 byla odhalena bronzová pamětní deska, ozdobená plastikami portrétů parašutistů, kteří zahynuli v &nbsp;katedrále a&nbsp;biskupa Gorazda, umístěná na vnější zdi katedrály. Biskup Gorazd byl [[4. září]] 1987 [[Kanonizace|svatořečen]].
 
=== Současnost ===
[[Soubor:Praha, sv. Cyril a Metoděj Boží hrob.JPG|náhled|vlevo|280px|Symbolický [[Boží hrob]] v &nbsp;chrámu]]
Po roce 1989 byla katedrála zrenovována, také díky nové komunitě věřících z &nbsp;Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Vnitřek je vyzdoben podle zásad [[ikonografie]] pravoslaví, s &nbsp;obnoveným ikonostasem a ikonami. Pravidelně [[18. červen|18. června]] je každým rokem sloužena vzpomínková bohoslužba na paměť obětí „heydrichiády". Roční vzpomínková akce vyvrcholila ve vyhlášení pravoslavné katedrály svatých Cyrila a&nbsp;Metoděje za ''[[Národní památník hrdinů heydrichiády – Místo usmíření]]''. To se uskutečnilo při příležitosti 60. výročí, původního vysvěcení kostela na první českou pravoslavnou katedrálu [[28. září]] [[1995]].
 
V &nbsp;současnosti chrám funguje [[Katedrála|katedrální]] [[Eparchie pražská|pražské eparchie]] [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|pravoslavné církve]]. [[Bohoslužba|Bohoslužby]] se zde konají: večerní – každou sobotu od 17 hodin a nedělní v 9.30 hodin. Kromě toho se konají bohoslužby podle církevního kalendáře. Duchovním správcem chrámu je dr. [[Jaroslav Šuvarský]], ten je evidován jako agent StB, ev. č. 2019, 201988, s krycím jménem ASPIRANT.
 
V &nbsp;květnu 2012 byl částečně nově vymalován interiér chrámu bílou barvou.
 
== Místo smíření ==
== Galerie ==
<gallery>
Soubor:CaM zvenku.JPG|Chrám svatých Cyrila a Metoděje s&nbsp;přilehlou budovou
File:Praha,_sv._Cyril_a_Metoděj_2.JPG|Chrám z [[Resslova (ulice v Praze)|Resslovy]] ulice
Soubor:Cyril a Metoděj - portál.JPG|Portál chrámu
File:Praha,_sv._Cyril_a_Metoděj.JPG|Chrám z [[Václavská (ulice v Praze)|Václavské]] ulice
* Růžena Baťková a kolektiv: ''Umělecké památky Prahy'', díl 2., (Nové Město, Vyšehrad). Academia Praha 1999, strany 95 - 97.
* Jaroslav Šuvarský a Eva Šuvarská, ''Národní památník obětí heydrichiády – Místo usmíření'', Pravoslavná Katedrála svatých Cyrila a Metoděje, Praha, 22
 
*
== Reference ==
<references />
 
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat|Orthodox cathedral of Saints Cyril and Methodius (Prague)}}