Verze z 26. 2. 2007, 16:35 editovat Tomáš Páv (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 91 688 editací →‎Literatura: kat. ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 12. 3. 2007, 14:53 editovat zrušit editaci Dinybot (diskuse \| příspěvky) 42 548 editací m robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace Přejít na další porovnání →
Řádek 14: ==Život== Jeho životopis je neobyčejně chudý na převratné události. Přesné datum narození známo není, udává se datum křtu [[18. duben\|18. dubna]] [[1605]], ale narozen mohl být i o rok dříve. Narodil se v rodině bednáře v Marinu, vesničce v blízkosti [[Řím]]a. Nejspíše prošel základním hudebním vzděláním jako zpěvák v chrámovém sboru. Existují doklady o tom, že v roce [[1623]] zpíval v chrámu v [[Tivoli]], kde se o dva roky později stal varhaníkem. Ve svých dvaceti letech se stal kapelníkem v chrámu sv. Rufina v [[Assisi]] a v roce [[1628]] dosáhl již významného postavení v Římě jako kapelník chrámu sv. Apollináře, který patřil Collegiu Germanicu. Navzdory lákavým nabídkám (např. převzít místo kapelníka v [[Chrám sv. Marka\|chrámu sv. Marka]] v [[Benátky\|Benátkách]] po smrti [[Claudio Monteverdi\|Claudia Monteverdiho]] v roce [[1643]] nebo místo maestra na dvoře císařova syna Lepolda Wilhelma v [[Brusel]]u) zůstal Římu a tomuto chrámu věrný po celý život. V roce [[1637]] byl vysvěcen na kněze a patrně nikdy nepřekročil hranice [[Itálie]]. V letech [[1655]] a [[1656]] byl rovněž jmenován maestro di cappella del concerto di camera na dvoře královny [[Kristina Švédská\|Kristiny Švédské]], která v té době žila v Římě po své abdikaci. Proslul jako znamenitý hudební pedagog. Mezi jeho žáky patřili [[Marc-Antoine Charpentier]], [[Johann Kaspar Kerll]], [[Christoph Bemhard]] a patrně i [[Johann Philipp Krieger]]. Nepatřil mezi chudé hudebníky. Jeho dílo bylo vždy patřičně honorováno. Zemřel v Římě [[12. leden\|12. ledna]] [[1674]] jako relativně velmi bohatý muž.. ==Význam== Carissimi, jako pokračovatel v díle Monteverdiho, má významný podíl na rozvoji recitativu. Završil i vývoj [[madrigal]]ů, typické formy hudební [[renesance]], které se jeho přičiněním transformovaly do tvaru koncertní [[kantáta\|kantáty]]. Nejvíce však skladatele proslavila forma oratoria. Carissimi bývá často nazýván otcem oratoria, neboť byl prvním významným skladatelem této hudební formy tak typické pro celé barokní období. Svými díly jako je Jefta nebo Jonáš stanovil formální pravidla, která byla téměř po dvě století respektována skladateli nejen baroka, ale i [[klasicismus\|klasicismu]]. Nejen to, zásluhou Carissimiho dostala tato hudební forma i své jméno. První skladby tohoto druhu uvedli totiž skladatelé Giacomo Carissimi a [[Emilio de' Cavalieri]] v oratoriu (modlitebně) chrámu sv. Marcella v Římě. Řádek 32: Jeho dílo obsahuje: * 4 mše * okolo 100 motet * 14 oratorií mezi nimi např: ::* ''Baltazar'' ::* ''Jephta'' ::* ''Jonas'' ::* ''Judicium Salomonis'' * přibližně 150 kantát na světské náměty (např. ''A pie dun verde alloro, Ferma, Lascia chio parli'') Řádek 52: [[de:Giacomo Carissimi]] [[eo:Giacomo Carissimi]]▼ [[en:Giacomo Carissimi]] ▲[[eo:Giacomo Carissimi]] [[es:Giacomo Carissimi]] [[fr:Giacomo Carissimi]] [[it:Giacomo Carissimi]]▼ [[he:ג'אקומו קריסימי]] [[nlit:Giacomo Carissimi]] [[ja:ジャコモ・カリッシミ]] ▲[[itnl:Giacomo Carissimi]] [[ru:Кариссими, Джакомо]] [[sl:Giacomo Carissimi]]

Giacomo Carissimi: Porovnání verzí