Česká konfese: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava překlepu |
m robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace |
||
Řádek 5:
===Obsah===
Konfese nese titul ''Vyznání víry svaté křesťanské všech tří stavův království českého Tělo a Krev Krista Pána pod obojí přijímajících'', je rozčleněna do 25 článků, její struktura se do značné míry podobá augšpurské konfesi.
Články české konfese:
* I. O slovu Božím v písmích svatých Starého i Nového Zákona obsaženém
* II. O Bohu - ''artikul se hlásí k Nicejskému ([[Nicejsko-konstantinopolské vyznání|nicejsko-konstantinopolskému]]) a [[Vyznání Quicumque|Athanasiovu]] vyznání.''
* III. O [[Trojice|Trojici]] svaté aneb o rozdílnosti osob v božství
* IV. O pádu prvních rodičů a hříchu přirozeném - ''tento a následující články spadají do tematického okruhu [[teologická antropologie|teologické antropologie]].''
* V. O svobodné vůli aneb o soběvolnosti člověka
* VI. O původu, příčině a velikosti hřícha.
* VII. O zákonu přikázání božských
* VIII. O [[Sola fide|ospravedlnění]] člověka před Bohem - ''velmi rozsáhlý oddíl''
* IX. O víře
* X. O dobrých skutcích - ''velmi rozsáhlý článek''
* XI. O církvi Boží - ''ideou církve ([[ekleziologie]])''
* XII. O klíčích církve a moci její úřední - ''konkrétní realizace církve - patrně vůbec nejzávažnější bod konfese - V mnoha ohledech jsou jeho pasáže velmi radikální: např. moc [[Petr (apoštol)|Petrových]] klíčů mají mít všichni služebníci církve, je odsouzena světská vláda církve včetně moci církevních soudů. Navíc se odmítá, aby církev učila a konala nejenom proti Písmu, ale i cokoliv, co Písmo nenařizuje výslovně. ''
* XIII. O velebných [[svátost]]ech od Krista Pána nařízených, též o užitcích a pravém jich užívání.
* XIV. O [[Křest|křtu]] svatém, první svátosti Kristově
* XV. O [[Večeře Páně|Večeři Páně]], druhé svátosti Kristově - ''"
* XVI. O pokání
* XVII. O zpovědi
Řádek 29:
* XX. O vrchnosti světské
* XXI. O manželství
* XXII. O památce svatých
* XXIII. O postu
* XXIV. O vzkříšení mrtvých a o posledním soudu
* XXV. O životu věčném
Patnáctý článek o [[večeře Páně|večeři Páně]] byl při projednávání konfese nejkontroverznější, výsledný text stojí na hraně mezi přijetím a odmítnutím reálné přítomnosti Krista v této svátosti (přesto v bratrských vydáních konfese byly jeho formulace ještě zeslabeny).
Ve zbylých článcích shledáváme umírněně protestantské názory.
Hlavními autory konfese byli novoutrakvističtí teologové [[Pavel Pressius]] a [[Matěj Dvorský z Hájku]], vedle nich text ovlivnili i jiní novoutrakvističtí učenci, za české bratry se podílel např. [[Jiří Strejc]].
Text konfese je velmi smířlivý, teologicky byl pevně zakořeněn v domácí duchovní tradici, přitom se inspiroval [[Melanchton]]ovým konzervativním luterstvím. Na žádost teologů Jednoty bratrské z něho byly odstraněny všechny odsudky radikálnějších proudů reformace.
Řádek 48:
Takový církevní řád nemohl král Maxmilián II. akceptovat, navíc již předtím prohlásil, že nemůže konfesi uzákonit s ohledem na papežského nuncia a na své španělské příbuzné. České nekatolické stavy proto souhlasily s tím, že konfesi mu pouze „dají na vědomí“. Dne 20. 9. 1575 císař získal od zemského sněmu přijetí Rudolfa II. za krále, 22. 9. se konala Rudolfova korunovace a poté se sněm rozešel pouze s ústním příslibem schválení české konfese. Na místo toho však následoval 5. 10. císařský mandát zakazující její tisk.
Česká konfese zůstávala společným východiskem českých protestantů v následujícím období, požadavky na její uznání panovníkem zazněly například na zemském sněmu roku 1583. Stala se i podkladem pro legalizaci českého protestantismu [[Rudolfův majestát|Rudolfovým Majestátem na náboženskou svobodu]] v roce 1609. Přitom bylo realizováno i církevní uspořádání podle návrhu z r. 1575, staroutrakvistická strana byla v období Majestátu již natolik oslabena, že tomu nemohla zabránit. Česká konfese byla základním dokumentem české utrakvistické církve v následujících letech, zůstávala beze změny v platnosti i v průběhu [[stavovské posvtání|českého stavovského povstání]], byť vláda [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]] přinesla [[kalvinismus|kalvinizaci]] utrakvistického církevního života.
Počátek pobělohorské [[rekatolizace]] znamenal opuštění principů české konfese, církevní správa byla podřízena arcibiskupovi, kněží vysvěcení v apoštolské posloupnosti se mohli začlenit do katolické církevní správy, zatímco ostatní museli opustit zemi. Ani mezi exulanty ani mezi domácími tajnými nekatolíky nepřetrvalo žádné společenství, které by se řídilo českou konfesí; kontinuitu si zachovaly pouze exilové pozůstatky Jednoty bratrské řídící se vlastním vyznáním; luteránští a staroutrakvističtí exulanti se přizpůsobili církvím hostitelských zemí.
Řádek 65:
* J. Matoušek, Kurie a boj o konzistoř podobojí za administrátora Rezka, Český časopis historický 37, 1931, s. 16-41, 252-292
* František Hrubý, Luterství a kalvinismus na Moravě před Bílou Horou, Český časopis historický 40, 1934, s. 265-309, 41, 1935 s. 1-40, 237-238
* František Hrubý, Luterství a novoutrakvismus v českých zemích, Český časopis historický 45, 1939, s. 31-44;
* Ferdinand Hrejsa, Dějiny křesťanství v Československu, VI, Za krále Maxmiliána II. 1564-1576 (Česká konfese), Praha 1950
* Křesťanská revue 42, 1975
| |||