Semjon Michajlovič Buďonnyj: Porovnání verzí

Narodil se ve vesnici Kozjurino v chudé rolnické rodině. V mládí pracoval v dělnických profesích, roku [[1903]] byl odveden ke 43. kozáckému pluku a sloužil v [[Mandžusko|Mandžusku]]. V roce [[1907]] studoval Vyšší důstojnickou jezdeckou školu v [[Petrohrad]]u, kde se účastnil poddůstojnického kurzu pro cvičitele koní, což hrálo v jeho další kariéře velkou roli. Po vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] Buďonnyj bojoval nejprve v [[Evropa|Evropě]], později v [[Persie|Persii]] proti [[Turecko|turecké]] armádě. Po [[Říjnová revoluce|Velké říjnové socialistické revoluci]] vstoupil do řad rodící se [[Rudá armáda|Rudé armády]], kde se postupně vypracoval na velitele [[1. jízdní armáda (SSSR)|1. jízdní armády]]. V jejím čele dokázal porazit [[Anton Ivanovič Děnikin|Děnikinovo]] jezdectvo a obsadit [[Krym]], ale v roce [[1920]] utrpěl porážku u Zamoscie při tažení do [[Polsko|Polska]]. V lednu [[1922]] byl jmenován zástupcem [[velitel]]e Severokavkazského vojenského okruhu, v srpnu [[1923]] se pak stal zástupcem hlavního velitele ozbrojených sil pro [[jezdectvo]] a od dubna [[1924]] působil ve funkci [[inspektor]]a jezdectva. V roce [[1932]] absolvoval [[Michail Frunze|Frunzeho]] vojenskou akademii. V listopadu [[1935]] se stal prvním [[Maršál Sovětského svazu|maršálem Sovětského svazu]], spolu s [[Michail Tuchačevskij|Michailem Tuchačevským]], [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Klimentem Vorošilovem]], [[Alexandr Jegorov|Alexandrem Jegorovem]] a [[Vasilij Bljucher|Vasilijem Bljucherem]] a byl jmenován velitelem [[Moskevský vojenský okruh|Moskevského vojenského okruhu]]. Období stranických a armádních čistek v letech [[1937]] - [[1938]] přežil jako blízký [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]]ův přítel bez obtíží, roku [[1938]] byl jmenován členem sovětské Hlavní vojenské rady. V době čistek také neblaze proslul jako člen vojenského tribunálu, který "soudil" maršála Tuchačevského a 7 dalších vysoce postavených sovětských důstojníků. Tehdy i projevil své nedostatečné vzdělání ohledně moderního vojenství, když prohlásil, že "Tuchačevského návrhy zavést ve velkém měřítku tanky do Rudé armády by pro nás byly velkou pohromou!". Když Sovětský svaz [[Zimní válka|napadl Finsko]], stal se jedním z předních velitelů sovětských jednotek; jeho velení je považováno za jeden z důvodů katastrofálních výsledků Rudé armády v zimní válce, jelikož nedokázal vůbec pochopit moderní válečnictví, teorii a ani praxi. V roce [[1940]] byl jmenován do funkce prvního náměstka [[Lidový komisař obrany|lidového komisaře obrany]], v témže roce se stal členem Ústředního výboru [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistické strany Sovětského svazu]].

 

 

Roku [[1947]] se stal náměstkem sovětského ministra zemědělství, přičemž měl na starosti obnovu [[Chov koní|chovu koní]]. V roce [[1953]] působil opět ve funkci inspektora jezdectva a roku [[1954]] byl jmenován náměstkem sovětského ministra obrany. V šedesátých a sedmdesátých letech se věnoval sepisování a vydávání svých pamětí. Zemřel 26. října roku [[1973]] v [[Moskva|Moskvě]].