Jan Viklef: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Život: Doplnění o pálení Viklefových knih v Praze |
oprava roku 1979 -> 1379 značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 22:
V traktátu ''De eucharistia'' (asi 1379) vyslovil Viklef pochybnosti o dogmatu [[Transsubstanciace|transsubstanciace]] (přepodstatnění), tj. o učení, že při mešní oběti dochází k přeměně chleba a vína v pravé tělo a krev Ježíše Krista, a to takovým způsobem, že po proměňování zůstávají vnímatelné vlastnosti chleba a vína (barva, chuť, vůně) jako jakási naše iluze, ale podstata chleba a vína je nahrazena podstatou těla a krve Kristovy. Viklef vystoupil proti tomuto ztotožnění chleba ([[Hostie|hostie]]) s Kristovým tělem, chtěl se vrátit k duchovnějšímu chápání [[Eucharistie|eucharistie]], jaké dle něho bylo v církvi prvotní. Hrozil se představy, že kněz „dělá tělo Boží" nebo že věřící mohou tělo Kristovo drtit zuby. Viklef věřil, že chléb a víno zůstanou i po pronesení konsekračních slov zachovány (tzv. remanence) a Kristus je v hostii přítomen svátostně a duchovně („jako duše v těle").<ref>LANE, A. N. S. ''Dějiny křesťanského myšlení.'' Překlad Jiří Bartoň. 1. vyd. Praha: Návrat domů, [1996]. 286 s. ISBN 80-85495-47-3. [Viz str. 125.]</ref><ref>KAŇÁK, Miloslav. ''John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce.'' Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s. [Viz s. 26–27.]</ref><ref>MOLNÁR, Amedeo. ''Pohyb teologického myšlení: Přehledné dějiny dogmatu'': Skripta pro stud. účely Komenského evangelické bohoslovecké fak. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1982. 440 s. [Viz str. 142.]</ref>
Platné učení církve o eucharistii však bylo vyhlášeno papežem [[Innocenc III.|Innocencem III.]] jako [[Dogma|dogma]] o transsubstaciaci roku 1215 ([[Čtvrtý lateránský koncil|4. lateránský koncil]]) s obvyklým dodatkem, že každý, kdo by věřil a tvrdil jinak, je kacíř. Nepřátelé Viklefa, především z řad mnišských řádů, ho zasypávali obviněními z kacířství. Zatímco dříve byl často Viklefovi dáván titul ''venerabilis doctor'' („ctihodný doktor") nebo ''doctor evangelicus'' („evangelický doktor"), začíná být po roce
Viklefovy myšlenky někteří kněží ve zjednodušené podobě zprostředkovávali širší veřejnosti a podnikali kazatelské cesty po celé zemi ([[Lollardi|lollardi]]). V roce 1381 vypuklo veliké [[Anglické povstání roku 1381|selské povstání]] vedené [[Wat Tyler|Watem Tylerem]]. Viklef povstání zavrhoval, nicméně vina byla jeho odpůrci sváděna na něho, a to tím spíše, že v traktátu ''De blasphemia'' (1381) se dožadoval mínějšího soudu vůči rebelům. Bylo též poukazováno na nespornou shodu mezi hesly rebelů a Viklefovým učením o pravé a nepravé vládě.<ref>KAŇÁK, Miloslav. ''John Viklef: život a dílo anglického Husova předchůdce.'' Vyd. 1. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1973. 233 s. [Viz s. 28–31.]</ref>
| |||