Odpor prostředí: Porovnání verzí

Lze dokázat, že při obtékání libovolného tělesa [[ideální tekutina|ideální tekutinou]] nebo při pohybu tělesa v [[Mechanický pohyb|klidné]] ideální tekutině nepůsobí na těleso odporová síla. Sledujeme-li např. pohyb [[koule]] v ideální tekutině, zjistíme, že [[proudová čára|proudové čáry]] jsou kolem tělesa rozloženy symetricky. Na zadní straně tělesa jsou [[proudnice]] stejně uspořádány jako na přední straně tělesa. Na základě této symetrie lze dokázat, že na těleso působí zepředu i zezadu stejná [[tlaková síla]] a [[výslednice sil|výslednice]] působících sil je [[nula|nulová]]. Závěr, že na těleso pohybující se ideální tekutinou nepůsobí odporová síla, je platný nejen pro kouli, ale pro těleso libovolného tvaru. Tento [[paradox|paradoxní]] teoretický jev bývá nazýván '''d'Alembertův paradox''' ('''d'Alembertovo paradoxon''').

 

Při pohybu tělesa ve [[viskózní kapalina|viskózní kapalině]] klade [[proudění|proudící]] kapalina odpor proti pohybu tělesa. Při nízkých [[Rychlost|rychlostech]] je odporová síla považována za přímo úměrnou rychlosti pohybu. Při vyšších rychlostech obvykle odporovou sílu považujeme za úměrnou druhé mocnině rychlosti.