Wikipedie

Evoluční psychologie: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Dinybot (diskuse | příspěvky)
42 548 editací
m robot: typografické a kódové korekce a náhrady přesměrování podle specifikace
Řádek 9:
Evoluční psychologie vychází z poznatků [[kognitivní psychologie]] a [[evoluční biologie]]. Dalšími obory, jejichž poznatky využívá jsou [[behaviorální ekologie]], [[umělá inteligence]], [[genetika]], [[etologie]], [[antropologie]], [[archeologie]], [[biologie]] a [[zoologie]]. Evoluční psychologie je také úzce svázána se [[sociobiologie|sociobiologií]], ale existují mezi nimi i zásadní rozpory včetně důrazu na doménově specifické mechanismy oproti doménově-obecným, významu míry inkluzivní zdatnostnosti či významu kladeného na [[kognice|kognici]] oproti [[chování]].
 
Termín evoluční psychologie zřejmě zavedl Ghiselin ve svém článku v časopisu Science v roce 1973. [[Jerome Barkow]], [[Leda Cosmides|Leda Cosmidesová]]ová a [[John Tooby]] jej popularizovali svojí velmi vlivnou knihou The Adapted Mind: Evolutionary Psychology and The Generation of Culture. Evoluční psychologie byla postupně aplikována v celé řadě oborů včetně [[ekonomie]], [[právo|práva]], [[psychiatrie]], [[politika|politiky]] nebo [[literatura|literatury]].
 
== Obecná evoluční teorie ==
 
Myšlenka, že organismy se skládají z množství částí, které mají různé funkce (tj. že živé věci jsou svým způsobem stroje) se táhne již od [[AristotelesAristotelés|Aristotela]]. Tato představa je základem moderní medicíny a biologie. Zatímco někteří považovali fakt, že organismy jsou evidentně uzpůsobeny svému prostředí za důkaz Boží existence, [[Charles Darwin]] a [[Alfred Russel Wallace]] přišli s teorií tzv. [[přírodní výběr|přírodního výběru]] v níž poskytly první vědecké důkazy o tom, že původ funkčního designu světa přírody není dílem nadpřirozeného tvůrce.
 
Evoluční psychologie je zakotvena na principech evoluční teorie. Mnohdy je chápána nejen jako jedna z psychologických disciplín, ale jako způsob jímž může být evoluční teorie použita jako meta-teoretický základ na němž lze zkoumat celý obor psychologie.
Řádek 21:
* [[různorodost|variablita]] značící stav v němž existuje celá škála geneticky odlišných variant určitého znaku v populaci
* [[dědičnost]] znamená, že daný znak je geneticky determinovaný a liší se v síle projevu v rámci populace (barva vlasů, inteligence, výška)
* [[výběr]] znamená, že určité dědičné znaky zůstávájí a šíří se v populaci, protože tyto znaky zvyšují reprodukční zdatnost organismu
 
Později Darwin svoji teorii popupravil po zjištění, že mnohé znaky, které jsou vybírány ve skutečnosti přežití organismusu ztěžují. Vezměme si takový klasický příklad pavího chvostu. Je metabolicky náročný, nešikovný a je to doslova "manget„manget na predátory"predátory“. Ale zároveň je to vábnička na samičky. A tak tento druh výběrového procesu nazval Darwin [[pohlavní výběr]].Pohlavní výběr může být rozdělen do dvou typů:
 
* Intersexuální výběr, který se vztahuje ke znakům, které jedno pohlaví obecně preferuje u druhého (např. paví chvost).
* Intrasexuální výběr odkazující k soutěži mezi členy stejného pohlaví o přístup k pohlaví opačnému (např. bojující svými parohy).
 
Darwin a Wallace se domnívali, že přírodní a pohlavní výběr a nikoliv nějaký nadpřirozený tvůrce vysvětlují proč organismy sestávají z množství funkčních mechanismů, které představují překvapivě komplexní prvky designu. Tato teorie má dva důležité důsledky pro povahu těchto mechanismů, včetně mechanismů v lidském mozku. Jednak z ní vyplývá, že všechny vrozené mechanismy musí sloužit nějké funkci, které v širším smyslu zvyšuje reprodukci organismu. A druhým důsledkem je, že nejlepší pochopení každého mechanismu je možné ve vztahu k prostředí v němž se vyvinul.
Řádek 32:
===Inkluzivní zdatnost===
 
Teorie [[Inkluzivní zdatnost|Inkluzivní zdatnosti]]i (v orig. inclusive fitness) byla navržena [[William D. Hamilton|Williamem D. Hamiltonem]] v roce 1964 jako revize evoluční teorie a jde o kombinaci přírodního výběru, pohlavního výběru a příbuzenského výběru. I svým názvem se odkazuje k součtu jedincova vlastního reprodukčního úspěchu s dopadny jedincových akcí na reprodukční úspěch jeho genetických příbuzných. Obecná evoluční teorie ve své moderní podobně '''je''' v podstatě teorií inkluzivní zdanosti.
 
Teorie inkluzivní zdatnosti vyřešila i otázku evoluce "altruismu"„altruismu“. Před-Hamiltonovský pohled na altruismus operoval [[skupinový výběr|skupinovým výběrem]]: představou, že se altruismus vyvinul ve prospěch skupiny, druhu. Problém je v tom, že pokud organismus ve skupině způsobí sám sobě náklady ovlivňující jeho zdatnost ve prospěch jiných členů skupiny (tedy např. jedná "altruisticky"), pak tento organismus redukuje vlastní schopnost přežití a reprodukce a tudíž redukuje i pravděpodobnost předání svých vlastních altruistických znaků. A co víc, organismus, který by z altruistického aktu pouze těžil ve prospěch vlastní zdanosti by pravděpodobnost vlastního přežití a reprodukce zvyšoval, tudíž by se zvyšovala pravděpodobnost předání jeho "sobeckého" chování.
 
Inkluzivní zdanost vyřešila "problém altruismu" demonstrací toho, že se altruismus může vyvinout příbuzenským výběrem vyjádřeným [[Hamiltonovo pravidlo|Hamiltonovým pravidlem]]:
Řádek 54:
* Barkow, Jerome; Cosmides, Leda; Tooby, John <cite>The Adapted Mind: Evolutionary Psychology and The Generation of Culture</cite> Oxford: Oxford University Press, 1992. ISBN 0195101073.
 
* Buss, D.M.; <cite>Evolutionary Psychology: The New Science of the Mind.</cite> Boston: Allyn & Bacon. 2003. ISBN 0205370713.
 
* Ghiselin, Michael T.; Darwin and Evolutionary Psychology. <cite>Science</cite> '''179''', 1973, s. 964-968. ISSN 00368075.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Evoluční_psychologie“