Otevřít hlavní menu

Změny

Odebrány 3 bajty ,  před 4 lety
Teorie o tom, že pevný sedmidenní týden se objevil díky rovnoměrnému rozdělení [[Doba oběhu|lunárního měsíce]] do jednotlivých čtvrtí, jsou sice dobře možné, ale neexistuje pro to přímý důkaz.
* Starověcí [[Babylonie|Babyloňané]] dodržovali sedmidenní týden, vycházející z [[Astronomie|astronomického]] pozorování a představ. Dny a božstva byly založeny na sedmi světelných tělesech neboli „světlech“ viditelných pouhým okem ([[Slunce]], [[Měsíc]] a pět viditelných [[Planeta|planet]]). [[Zoroastrismus]] používal kombinovaně 7 a 8 denní týdny (dělil tak 30 dní měsíce na 4 „týdny“). Vzhledem k časové posloupnosti je pravděpodobné, že hindský i hebrejsko-křesťansko-muslimský týden rovněž navazují na právě tento babylonský, ačkoliv zdůvodnění mohou mít vlastní.
* Hindská civilizace má sedmidenní pracovní týden, zmíněný v [[Rámájana|Rámájaně]], posvátného eposu napsaného [[sanskrt]]em okolo roku 400 př. n. l., kde ''Bhanu-vaar'' znamená [[Neděle|neděli]], ''Soma-vaar'' pak měsíční den atd.
* [[Hebrejština|Hebrejský]] (a později [[křesťan]]ský a [[muslim]]ský) sedmidenní týden odpovídá biblickému příběhu o stvoření, ve kterém Bůh vytvořil svět během šesti dnů a poté sedmý den odpočíval. Ovšem [[babylonské zajetí]] přišlo v době, kdy zemřel [[Jóšijáš]], který teprve prosadil s reformami [[monoteismus]]. [[Teorie vzniku Tóry]] a Bible z jednoho zdroje není vědecky přijímána a považuje se spíše, že jde o kompilaci textů, které vznikly i později, takže se sedm dnů mohlo dostat do textu babylónským vlivem. Vliv je vidět i například pro název [[šabat]], významný den týdne, který je odvozen od babylónské oslavy úplňku Měsíce (Shabbât).
* Hindská civilizace má sedmidenní pracovní týden, zmíněný v [[Rámájana|Rámájaně]], posvátného eposu napsaného [[sanskrt]]em okolo roku 400 př. n. l., kde ''Bhanu-vaar'' znamená [[Neděle|neděli]], ''Soma-vaar'' pak měsíční den atd.
 
==== ČínskýAsijský sedmidenní týden ====
Ve starověké Asii se používal týden o 5 či 10 dnech. Používání [[Čínský kalendář|čínského]] sedmidenního týdne (a také u [[Korejský kalendář|korejského]], [[Japonský kalendář|japonského]], [[Tibetský kalendář|tibetského]] a [[Vietnamský Nový rok|vietnamského]]) lze zaznamenat od roku 600 n. l.středověku, kdy se babylonský pojem sedmi „světel“ rozšířil do Číny. Dny byly přiděleny každému ze sedmi světel, ale týden neovlivňoval společenský život nebo úřední kalendář. Byl většinou používán pro astrologické účely a citovaný v několika buddhistických textech do té doby, než ho [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Jezuité]] v [[16. století]] znovu zavedli. Tak Japonci 19. století, když převzali sedmidenní západní týden, zároveň však převzali vlastní astrologický týden se jmény pro dny týdne, která odpovídají [[Angličtina|anglickým]] názvům (ve skutečnosti by byla lepší záchrana babylonských názvů, protože anglická jména vycházejí z názvu bohů [[Germánská mytologie|germánské mytologie]]). Naopak, japonské názvy odkazují na čínský Měsíc, Slunce a pět planet. Jediný rozdíl je tedy ten, že planety japonského týdne mají čínská jména založená na [[Pět elementů (čínská filozofie)|pěti elementech]] než na pohanském božstvu.
 
=== Pozdější vývoj sedmidenního týdne ===
Anonymní uživatel