Otevřít hlavní menu

Změny

Odebrán 1 bajt ,  před 4 lety
[[Soubor:Weekday_heptagram.ant.png|náhled|Týdenní [[heptagram]] použitý pro planety dnů týdne.]]
 
Sedmidenní týden bylmohl být ustanoven na [[Západní kultura|Západě]] a [[Východní svět|Východě]] různými cestami:
 
==== Hindský, babylonský a židovský sedmidenní týden ====
Teorie o tom, že pevný sedmidenní týden se objevil díky rovnoměrnému rozdělení [[Doba oběhu|lunárního měsíce]] do jednotlivých čtvrtí, jsou sice dobře možné, ale neexistuje zatím pro to přímý důkaz.
* Starověcí [[Babylonie|Babyloňané]] dodržovali sedmidenní týden, vycházející z [[Astronomie|astronomického]] pozorování a představ. Dny a božstva byly založeny na sedmi světelných tělesech neboli „světlech“ viditelných pouhým okem ([[Slunce]], [[Měsíc]] a pět viditelných [[Planeta|planet]]). [[Zoroastrismus]] používal kombinovaně 7 a 8 denní týdny (dělil tak 30 dní měsíce na 4 „týdny“). Vzhledem k časové posloupnosti je pravděpodobné, že hindský i hebrejsko-křesťansko-muslimský týden rovněž navazují na právě tento babylonský, ačkoliv zdůvodnění mohou mít vlastní.
* Hindská civilizace má sedmidenní pracovní týden, zmíněný v [[Rámájana|Rámájaně]], posvátného eposu napsaného [[sanskrt]]em okolo roku 500400 př. n. l., kde ''Bhanu-vaar'' znamená [[Neděle|neděli]], ''Soma-vaar'' pak měsíční den atd.
* [[Hebrejština|Hebrejský]] (a později [[křesťan]]ský a [[muslim]]ský) sedmidenní týden odpovídá biblickému příběhu o stvoření, ve kterém Bůh vytvořil svět během šesti dnů a poté sedmý den odpočíval. Ovšem [[babylonské zajetí]] přišlo v době, kdy zemřel [[Jóšijáš]], který teprve prosadil s reformami [[monoteismus]]. [[Teorie vzniku Tóry]] a Bible z jednoho zdroje není vědecky přijímána a považuje se spíše, že jde o kompilaci textů, které vznikly i později, takže se sedm dnů mohlo dostat do textu babylónským vlivem. Vliv je vidět i například pro název [[šabat]], významný den týdne, který je odvozen od babylónské oslavy úplňku Měsíce (Shabbât).
 
==== Čínský sedmidenní týden ====
Ve starověké Číně se používal týden o 10 dnech. Používání [[Čínský kalendář|čínského]] sedmidenního týdne (a také [[Korejský kalendář|korejského]], [[Japonský kalendář|japonského]], [[Tibetský kalendář|tibetského]] a [[Vietnamský Nový rok|vietnamského]]) lze vysledovat zpětzaznamenat dood roku 600 n. l., kdy se babylonský pojem sedmi „světel“ rozšířil do Číny. Dny byly přiděleny každému ze sedmi světel, ale týden neovlivňoval společenský život nebo úřední kalendář. Byl většinou používán pro astrologické účely a citovaný v několika buddhistických textech do té doby, než ho [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Jezuité]] v [[16. století]] znovu zavedli. Tak Japonci 19. století, když převzali sedmidenní západní týden, zároveň však převzali vlastní astrologický týden se jmény pro dny týdne, která odpovídají [[Angličtina|anglickým]] názvům (ve skutečnosti by byla lepší záchrana babylonských názvů, protože anglická jména vycházejí z názvu bohů [[Germánská mytologie|germánské mytologie]]). Naopak, japonské názvy odkazují na čínský Měsíc, Slunce a pět planet. Jediný rozdíl je tedy ten, že planety japonského týdne mají čínská jména založená na [[Pět elementů (čínská filozofie)|pěti elementech]] než na pohanském božstvu.
 
=== Pozdější použitívývoj sedmidenního týdne ===
Starověcí Egypťané používali týden o 10 dnech ([[dekan (astrologie)|dekan]]) a dělili tak měsíc s třiceti dny na 3 týdny. Starověcí Řekové ale přejali týden od Babyloňanů ([[Eudoxos z Knidu]]). Různé skupiny obyvatel [[Starověký Řím|Římského impéria]] postupně přebíraly týden, zvláště ty, které trávily hodně času ve východní části říše, kde se sedmidenní týden používal. V občanském životě byla v Římě (už od Etrusků) totiž obvyklá osmidenní období, která vznikla z každodenní praxe. Každý osmý den přicházeli totiž rolníci z okolí Říma do města na trh a vyřídit si své záležitosti. Tento osmý den se nazýval ''nundinae'' a dny celého osmidenního týdne se označovaly písmeny ''A'' až ''H''. Současně převzali sedmidenní týden i křesťané, dodržujíce tak biblické pokyny.
 
Jak se společenství raných křesťanů rozvíjelo, začalo se odlišovat od původní židovské společnosti např. i v tom, že zatímco u Židů připadl hlavní svátek na sobotu, u křesťanů na neděli.
 
Roku [[321]] n. l. římský císař [[Konstantin I. Veliký|Konstantin]] reguloval používání týdne kvůli problému používání různých dnů pro náboženské slavnosti a zavedl neděli jako den náboženského svátku a odpočinku pro všechny skupiny, nejen pro křesťany a jiné skupiny, které již neděli slavily.
 
Současně převzali sedmidenní týden i křesťané. Jak se společenství raných křesťanů rozvíjelo, začalo se odlišovat od původní židovské společnosti např. i v tom, že zatímco u Židů připadl hlavní svátek na sobotu, u křesťanů na neděli.
Židé ve 4. století si uchovali jako tradiční svátek ''sobotu'', jehož tradice uctívání byla 800 až 1700 stará, a pokračovali v jejím uctívání dále. Později po vzestupu [[islám]]u, se stal svátečním dnem pro toto náboženství ''pátek''.
 
Židé ve 4. století si uchovali jako tradiční svátek ''sobotu'', jehož tradice uctívání byla 800 až 1700 stará, a pokračovali v jejím uctívání dále. Později po vzestupu [[islám]]u, se stal svátečním dnem pro toto náboženství ''pátek''.
 
Sedmidenní týden se brzy stal zvykem pro [[Křesťanství|křesťany]], [[Židé|židy]] i [[Islám|muslimy]]. Následující evropská kolonizace a z toho vyplývající rozvoj globálního obchodu zavedl sedmidenní týden jako univerzální časový úsek i v kulturách, kde se do té doby nepraktikoval. Dvoudenní víkendové volno utvrdilo pondělní začátek týdne. Část normy [[ISO 8601]], týkající se datování týdne, definuje také pondělí jako první den týdne.
Anonymní uživatel