Bon Jovi: Porovnání verzí

Název kapely je odvozen od zkomoleného příjmení zakládajícího člena Johna Francise Bongioviho (Jon '''Bon Jovi'''), který kapelu v roce 1983 založil. Kapela působí nepřetržitě od roku 1983 až dodnes, ovšem v její historii se objevilo několik vln. V osmdesátých letech hrála roli při popularizování [[hard rock]]u a  [[heavy metal]]u jako jedna z  nejúspěšnějších kapel té doby. Již první hit z debutového alba ''[[Bon Jovi (album)|Bon Jovi]]'' „Runaway“ dosáhl úspěchu, když se dostal do žebříčku [[Billboard Hot 100]] na 39. místě a kapela získala první zlaté desky v Japonsku a v USA. Následovala alba ''[[7800° Fahrenheit]]'' (1985), které přineslo tři úspěšné singly, umístilo se na 37. pozici žebříčku [[Billboard 200]] a získalo ocenění zlaté desky; ještě úspěšnější bylo však třetí album ''[[Slippery When Wet]]'' z roku 1986, které přineslo dva singly „[[You Give Love a Bad Name]]“ a „[[Livin' on a Prayer]]“, které oba dobyly vrchol žebříčku Billboard Hot 100 a album získalo trojnásobné ocenění platinové desky ve Spojených státech. Úspěšná hard rocková osmdesátá léta završilo album ''[[New Jersey (album)|New Jersey]]'' z roku 1988, které na čtyři týdny obsadilo první místo Billboard 200 a na dva týdny žebříček [[UK Albums Chart]]. Album přineslo pět singlů, které se umístily do první desítky žebříčku Billboard Hot 100, což je nejvíce v historii. Nejúspěšnější byly singly „[[Bad Medicine]]“ a „[[I'll Be There for You (píseň, Bon Jovi)|I'll Be There for You]]“, album získalo sedminásobné ocenění platinové desky ve Spojených státech.

V devadesátých letech aktivita skupiny opadla. Na začátku mezi lety 1990 a 1991 kapela vůbec nevystupovala a členové vydávali svá sólová alba, totéž pak kapelu čekalo v letech 1997 až 1999. Přesto kapela stihla v průběhu čtyř let (1992-1996) vydat tři velmi úspěšná alba. V roce 1992 vydala kapela album ''[[Keep the Faith]]'', které získalo dvojnásobné platinové ocenění. Zvuk kapely začala ovlivňovat narůstající popularita [[grunge]], ale stále si udržovala rockový standard osmdesátých let. Kompilační album ''[[Cross Road]]'' z roku 1994 přineslo dva nové hity „[[Someday I'll Be Saturday Night]]“ a „[[Always (píseň, Bon Jovi)|Always]]“, který se stal obrovským hitem, po šest týdnů zůstal v Top 10 žebříčku Billboard Hot 100, získal platinové ocenění v USA a prodalo se ho více než 3 miliony kusů, což z něj činí nejlépe prodávaný singl skupiny vůbec. ''[[These Days (album, Bon Jovi)|These Days]]'' z roku 1995 rovněž získalo platinové ocenění, bylo to první album nahrané bez baskytaristy Aleca Suche, který v roce 1994 kapelu opustil.

Po pauze na konci 90. let kapela vydala album ''[[Crush]]'', jehož hlavní singl „[[It's My Life]]“ je označován jako jeden z nejúspěšnějších singlů kapely vůbec. Kapela významně změnila styl, dostala se více k [[pop rock]]ovému zvuku. To jim pomohlo oslovit novou generaci mladých fanoušků. V prvním desetiletí 21. století byla kapela opět aktivnější, když vydala dalších pět alb. Posledním vydaným albem je ''[[The Circle (album, Bon Jovi)|The Circle]]'' z roku 2009, po něm ještě kapela vydala další kompilaci největších hitů ''[[Greatest Hits (album, Bon Jovi)|Greatest Hits]]''. Za dobu svého působení kapela prodala celosvětově více jak 130 000 000 alb, byli připuštěni do [[UK Music Hall of Fame]] roku 2006 a v roce 2010 byli nominováni na přijetí do [[Rock and Roll Hall of Fame]].

Zakládajícím členem byl [[Jon Bon Jovi|John Francis Bongiovi]] (''Jon Bon Jovi''). Nápad na založení kapely dostal poté, co mu jeho bratranec [[Tony Bongiovi]] umožnil natočit ve svém nahrávacím studiu [[Power Station]] první demo nahrávku pro velké nahrávací společnosti. Tou demo písní byl první singl Bon Jovi, píseň „[[Runaway (píseň, Bon Jovi)|Runaway]]“, na které se kromě Jona podílel baskytarista [[Hugh McDonald (hudebník)|Hugh McDonald]], pozdější člen kapely Bon Jovi, bubeník [[Frankie LaRocka]] a klávesista [[Roy Bittan]]. Píseň zaznamenala neočekávaný úspěch, když se dostala na 39. místo singlového žebříčku [[Billboard Hot 100]].

Zpočátku na pozici kytaristy hrál pozdější člen [[Skid Row (americká skupina)|Skid Row]], [[Dave Sabo]]. Toho vzápětí vystřídal [[Richie Sambora]]. Ten se ke kapele přidal zajímavým způsobem. Jon Bon Jovi jeho přijetí popisuje takto: ''“Jednoho večera jsem byl na velkém koncertě, který pořádala jedna rozhlasová stanice. Když jsem šel z jeviště, jeden týpek mezi diváky mi řekl: ´Budu tvůj kytarista´. Já jsem se mu smál a šel jsem dál. Později jsem ho slyšel hrát a bylo vše jasné.”''

V návaznosti na úspěch kapely byli Jon Bon Jovi a Richie Sambora požádáni, aby pomohli jako producenti zpěvačce [[Cher]], při vydávání jejího [[eponymní album|eponymního]] alba ''[[Cher (album)|Cher]]'', se kterým se měla vrátit na scénu. Pomohli při psaní singlu „We All Sleep Alone“, ke kterému poté nazpívali [[doprovodné vokály v pozadí]]. Spolupráce pokračovala i nadále, oba produkovali její další album ''[[Heart of Stone]]'' (1989), které získalo multi-platinové ocenění.

Po prvních úspěších alba se Bon Jovi vydali na dlouhé turné po celém světě mezi lety 1989 a 1990. Celkem navštívili 22 států a vystoupili na 232 koncertech, z nichž nejzajímavější byl pro skupinu jistě koncert 11. června 1989 před úplně vyprodaným [[Giants Stadium|Giants Stadionem]] doma v New Jersey. V srpnu roku 1989 kapela navštívila tehdejší [[Sovětský svaz]], kde vedla festival ''Moscow Music Peace Festival''. Bon Jovi se tak staly první kapelou ze západu (společně s [[Ozzy Osbourne]]m, [[Skid Row (americká skupina)|Skid Row]], [[Mötley Crüe]], [[Scorpions]], [[Cinderella]]), jejíž vystoupení bylo oficiálně povoleno sovětskou vládou a jejich album ''New Jersey'' bylo legálně vydáno ruským státním nakladatelstvím [[Melodiya]], což se před tím nepovedlo žádnému západnímu umělci. Festival Monsters of Rock v roce 1989 byl zrušen poté, co rok před tím při vystoupení Guns N' Roses dva fanoušci zahynuli. Místo toho vystoupili na jiném rockovém festivalu v [[Milton Keynes]] společně s kapelami [[Europe]], Skid Row a [[Vixen]].

V říjnu roku 1994 vydala kapela Bon Jovi kompilační album největších hitů do té doby s názvem ''[[Cross Road]]''. Album obsahuje nejúspěšnější singly za posledních 11 let a dva nové singly, „[[Someday I'll Be Saturday Night]]“ a „[[Always (píseň, Bon Jovi)|Always]]“. Prvnímu singlu se vedlo nejlépe ve Spojeném království, kde obsadil sedmou pozici v žebříčku [[UK Singles Chart]]. Druhý singl „Always“ byl mnohem úspěšnější, protože se stal obrovským hitem, který se v Top 10 žebříčku Billboard Hot 100 udržel šest měsíců a na žebříčku vydržel i po celý rok 1995. Ve Spojených státech získal samotný singl dvě ocenění platinové desky, celkově se ho prodalo přes tři miliony kusů, čímž se stal nejúspěšnějším singlem v historii skupiny Bon Jovi. Kapela díky tomu obdržela ocenění World Music Award jako nejprodávanější rocková kapela roku.

V červnu roku 1995 vydala kapela šesté studiové album s názvem ''[[These Days (album, Bon Jovi)|These Days]]'', první album, které vydali Bon Jovi bez Aleca Sucha. Album bylo dobře přijato kritiky, kteří na jeho adresu poznamenali, že se kapela zase posunula v textech a zkouší nové hudební styly, přestože svůj výraz si bezpochyby zachovávají.<ref name="netmusic">{{Citace elektronické monografie | autor = | titul = BON JOVI: past, present & future | url = http://www.netmusiccountdown.com/inc/artist.php?artist=Bon+Jovi | vydavatel = Net Music Countdown | datum přístupu = 2012-07-11 | jazyk = anglicky}}</ref> Album skončilo na 9. místě hitparády Billboard 200 a získalo platinové ocenění. Mnohem úspěšnější bylo v Evropě, zde obsadilo čela hitparád ve Velké Británii, Německu, Švýcarsku, Finsku, [[Portugalsko|Portugalsku]], [[Irsko|Irsku]], Nizozemsku a Rakousku a obsadilo i první místo evropské obdoby Billboard 200 [[European Albums Chart]]. Čelo hitparády dobylo album taktéž v Japonsku a Austrálii. Celkově se prodalo přes 13 milionů kusů po celém světě.

V červnu roku 2007 vydala kapela své desáté album s názvem ''[[Lost Highway (album, Bon Jovi)|Lost Highway]]''. Album kombinuje prvky klasického rocku s country muzikou, při čemž vychází z předchozího úspěchu singlu „Who Says You Can't Go Home“. Album obsadilo první příčku žebříčku Billboard 200 a čela hitparád v několika evropských zemích ([[Dánsko]], Nizozemsko, Rakousko, Švýcarsko, Německo), v Česku debutovalo na deváté pozici. Na vrchol dosáhlo i v žebříčku v Kanadě. Jak ''Have a Nice Day'', tak ''Lost Highway'' získalo platinové ocenění ve Spojených státech. ''Lost Highway'' přineslo čtyři nové singly „[[(You Want To) Make a Memory]]“, „[[Lost Highway (skladba)|Lost Highway]]“, „[[Till We Ain't Strangers Anymore]]“ a „[[Whole Lot Of Leavin']]“.

10. listopadu 2009 vyšlo jedenácté studiové album kapely s názvem ''[[The Circle (album, Bon Jovi)|The Circle]]''. V tomto albu se kapela vrátila zpět k původnímu rock n' rollu, poté co předchozí ''[[Lost Highway (album, Bon Jovi)|Lost Highway]]'' vyznačovala kombinace s country muzikou. Album obsadilo čelo Billboard 200, opět dominovalo v Kanadě, Německu a Japonsku. Stejně jako předchozí dvě alba obsadilo ve Velké Británii druhou pozici. V Česku se umístilo na jedenácté pozici hitparády IFPI. Album přineslo tři nové singly „[[We Weren't Born to Follow]]“, „[[Superman Tonight]]“ a „[[When We Were Beautiful]]“. Album získalo ocenění zlaté desky ve Spojených státech.

[[Hugh McDonald (hudebník)|Hugh McDonald]] (narozený 28. prosince 1950 ve [[Filadelfie|Philadelphii]], [[Pensylvánie|Pennsylvania]]) je baskytarista hrající s Bon Jovi od roku 1994, v minulosti nahrál s Jonem Bon Jovim singl Runaway.

[[Alec John Such]] (narozený 14. listopadu 1956 v [[Perth Amboy]], New Jersey) je bývalý baskytarista skupiny, v roce 1994 ho nahradil [[Hugh McDonald (hudebník)|Hugh McDonald]]. Před příchodem do Bon Jovi měl za sebou již vystupování v kapelách [[Phantom's Opera]] a [[The Message]]. Po odchodu založil skupinu [[7th Heaven]] společně s [[James Young (americký hudebník)|Jamesem Youngem]] ze skupiny [[Styx (skupina)|Styx]].

* ''[[These Days (album, Bon Jovi)|These Days]]'' (1995)

* ''[[Lost Highway (album, Bon Jovi)|Lost Highway]]'' (2007)