Dimitrij: Porovnání verzí

Přidáno 54 bajtů ,  před 4 lety
upřesnění k carevně-vdově i do textu
(→‎Osoby a první obsazení: možná je to historický omyl, ale postava opery se jmenuje "Marfa Ivanovna")
(upřesnění k carevně-vdově i do textu)
 
[[Soubor:Marie Cervinkova Riegrova 1895 Eckert.jpg|thumb|left|Marie Červinková-Riegrová, libretistka ''Dimitrije'']]
Libreto napsala v roce 1877 [[Marie Červinková-Riegrová]], dcera politika [[František Ladislav Rieger|Františka Ladislava Riegra]]. Bylo původně určeno pro skladatele [[Karel Šebor|Karla Šebora]], který na její libreto již napsal operu ''[[Zmařená svatba]]''. Červinková však nebyla spokojena ani se spoluprací, ani s výsledným zhudebněním svého předchozího díla, a když Šebor ani po dvou letech nezačal na ''Dimitrijovi'' pracovat, vyžádala si je od něj zpět.<ref name="Kuna">...</ref> <ref name="Šupka">O. Šupka: Opery Antonína Dvořáka VIII:Dimitrij, viz "Literatura"</ref>
 
Příběh vychází z epizody ruské historie, krátké doby panování (1605-1606) prvního z předstíraných pretendentů ruského trůnu známého pod jménem [[Lžidimitrij I.]], uprchlého mnicha, který se vydával za Dimitrije, syna cara [[Ivan IV.|Ivana IV.]], a s polskou vojenskou pomocí ovládl část Ruska po smrti cara [[Boris Fjodorovič Godunov|Borise Godunova]]. (''Dimitrij'' tedy začíná v okamžiku, kterým končí [[Modest Petrovič Musorgskij|Musorgského]] ''[[Boris Godunov (opera)|Boris Godunov]]''; Dvořák ani Červinková však toto dílo v té době neznali.) Libretistka vycházela především ze hry [[Ferdinand Břetislav Mikovec|Ferdinanda Břetislava Mikovce]] ''Dimitr Ivanovič'' (1856), který si bral za základ dramatický fragment [[Friedrich Schiller|Friedricha Schillera]] ''Demetrius'' (1804-05). [Odtud pochází i jméno carevny-vdovy Marfa, ve skutečnosti se jednalo o [[Marie Nagajová|Marii Fjodorovnu Nagajovou]].) Obě předlohy Dimitrije představují jako hrdinu, který je zprvu upřímně přesvědčen o svém právu a teprve v průběhu dramatu se dozvídá, že byl jen nástrojem cizích záměrů. Červinková doplnila další podrobnosti z ''Ruských dějin'' historika [[Sergej Michaljovič Solovjov|Sergeje Michaljoviče Solovjova]].<ref name="Kuna">...</ref>
 
Libreto ''Dimitrije'' má typické znaky "[[grand opera|velké opery]]" jak ve stavbě (řada příležitostí pro sborové pasáže různého charakteru a různé základní barvy - Rusové a Poláci -, scény církevní, vojenské i milostné, střídání masových scén s intimními), tak i v postavě hlavního hrdiny, který se stává nástrojem a posléze i obětí chodu dějin. Libreto není zcela bez vad, je však bohaté na dramatické situace svědčící Dvořákovu talentu, a v tom předstihuje libreta jeho dalších pokusů v žánru velké opery ''[[Vanda (opera)|Vandy]]'' a ''[[Armida (Dvořák)|Armidy]]''. Dvořák při skládání hudby libretistku často konzultoval a vyžadoval řadu úprav, z nichž nejvýznamnější bylo vypuštění posledního dějství (tradiční velká opera má pět dějství, ale Dimitrij netypicky jen čtyři). Obsah pátého dějství měla tvořit scéna pohřbu Xenie a finální konfrontace Rusů s Poláky; nakonec se však oba tvůrci dohodli ukončit operu Dimitrijovou smrtí na konci IV. aktu. Intenzivní práce na opeře trvala Dvořákovi více než rok (8. května 1881 — 23. září 1882).
''Dimitrij'' je opera náročná na výpravu, sbory i orchestr a byla zamýšlena pro nové Národní divadlo. Po jeho požáru (1881) se však musel Dvořák spokojit s inscenací v dosavadních, málo vyhovujících podmínkách. Nastudování Dimitrije bylo nejprve odloženo do sezóny 1882/83 a poté se spěchalo, aby se premiéra stihla v letním [[Nové české divadlo|Novém českém divadle]] před zimním přestěhováním do stísněných prostor [[Prozatímní divadlo|Prozatímním divadle]]. Atmosféře nepřispělo, že současně byla studována poslední [[Bedřich Smetana|Smetanova]] opera ''[[Čertova stěna (opera)|Čertova stěna]]'' a problémy s přípravou jedné z nich byly kladeny za vinu protekční přednosti druhé. Nakonec však byla inscenace ''Dimitrije'', připravená s velkým úsilím a značnými náklady, premiérována 8. října 1882 (''Čertova stěna'' byla uvedena až 29. října v nastudování značně ledabylém).
 
Úspěch ''Dimitrije'' u publika i kritiky byl značný. Premiéry se účastnila řada slavnostních hostí, mimo jiné vlivný vídeňský kritik [[Eduard Hanslick]], který se o ''Dimitrijovi'' vyslovil celkově velmi příznivě, možnost jeho uvedení ve Vídni - o které Dvořák velmi usiloval - však podmiňoval některými změnami, zejména odstraněním scény vraždy Xenie. Dvořák připomínkám vyhověl a vyžádal si od Marie Červinkové změnu libreta IV. dějství; ta ji provedla jen se zdráháním, protože s Hanslickovým názorem nesouhlasila. Vedle úprav ve IV. dějství Dvořák zkrátil předehru; tyto úpravy provedl v roce 1883 pro nové nastudování konečně v Národním divadle. Opět se k partituře vrátil o dva roky později, když doplnil předehru ke II. dějství a ve III. dějství doplnil Dimitrijovu árii ''Viděl jsem ji, Xenii jsem zřel'' pro představitele Dimitrije [[Antonín Vávra (pěvec)|Antonína Vávru]] (tomu byla tato role původně určena, avšak o premiéře byl nemocen). Vídeňské uvedení se však oddalovalo a po incidentech, jež doprovázely uvedení Dvořákova ''[[Šelma sedlák|Šelmy sedláka]]'', z něj definitivně sešlo. Ani na jiných zahraničních jevištích se Dvořákovi nepodařilo operu uvést, přes angažovanost řady příznivců včetně Františka Ladislava Riegra, což jej velmi mrzelo a na dlouho odradilo od skládání oper. <ref name="Šourek">...</ref> <ref name="Šupka">...</ref>
 
Roku 1892 byl ''Dimitrij'' představen na zájezdu Národního divadla při příležitosti Mezinárodní výstavy pro hudbu a divadelnictví ve Vídni. Zatímco Smetanova ''[[Prodaná nevěsta]]'' zde zažila bouřlivý úspěch a začátek své mezinárodní kariéry, ''Dimitrij'' propadl. Kritika mu vyčítala povahu [[Giacomo Meyerbeer|meyerbeerovské]] "velké opery" archaického stylu. Dvořák se proto k partituře Dimitrije znovu vrátil za doby svého pobytu v [[New York]]u; důkladnou revizi provedl 9. dubna až 31. července 1894 a nová verze byla poprvé představena v Národním divadle 7. listopadu téhož roku; menší úpravy skladatel provedl ještě v lednu 1895. Úpravy směřovaly k zestručnění orchestrálních pasáží a v úpravách zpěvních hlasů od melodického výrazu k deklamačnímu, tedy k "[[Richard Wagner|wagnerizaci]]" opery. Dvořák současně zakázal uvádět starší verzi. Nové zpracování však mělo malý úspěch a řada míst opery, například závěrečné finále, značně ztratilo na účinku.<ref name="Šupka">...</ref> <ref name="Kuna">...</ref>
 
Dvořák ještě na sklonku svého života povolil částečný návrat ke starší verzi ''Dimitrije'' pro nové nastudování v Plzni (premiéra 25. března 1904, první mimo Prahu). V roce 1906 pak inscenoval novou úpravu šéf opery Národního divadla [[Karel Kovařovic]]; znamenala v zásadě návrat k verzi z roku 1885 se zachováním některých úprav z roku 1894 a s řadou dalších úprav samotného Kovařovice. Tato verze také byla roku 1915 vydána a tvořila základ pro většinu dalších inscenací. Teprve muzikolog [[Milan Pospíšil]] vytvořil kritickou edici původní verze Dimitrije (tj. verze z roku 1882 s přídavky z let 1883 a 1885, ale se scénou Xeniiny vraždy). Ta byla využita k nahrávce z roku 1989 a poprvé uvedena v Brně roku 1990.
 
''Dimitrij'' jako jediná z Dvořákových vážných oper zůstal trvalou součástí repertoáru českých divadel. Klade ovšem značné nároky na orchestr, zpěváky i výpravu. V zahraničí je jeho uvádění raritou, stejně jako u ostatních Dvořákových oper s výjimkou ''[[Rusalka (Dvořák)|Rusalky]]''. Jeho historický námět byl v některých dobách nepohodlný (začátek německo-sovětské války přerušil běh inscenace roku 1941, v padesátých letech zakázal uvádění této opery v Národním divadle [[Zdeněk Nejedlý]]).<ref name="Šupka">...</ref>
 
== Inscenace Dimitrije ==
|[[Lžidimitrij I.|Dimitrij Ivanovič]], domnělý syn [[Ivan IV.|Ivana Hrozného]] || [[tenor]] || Václav Soukup || Carlo Raverta || Vladimír Florjanski
|-
|[[MarfaMarie SobakinováNagajová|Marfa Ivanovna]], cařice, vdova po Ivanu Hrozném || [[alt]] || [[Eleonora z Ehrenbergů]] || Eleonora z Ehrenbergů || Růžena Vykoukalová
|-
|[[Marina Mniszková|Marina]], dcera Jiřího Mníška, vojvody sandoměřského, choť Dimitrijova || [[soprán]] || [[Marie Sittová]] || Marie Sittová || [[Růžena Maturová]]
Živá nahrávka byla pořízena i z inscenace Státní opery Praha z roku 2004 (dirigent [[František Preissler]]), není však komerčně dostupná.
 
Existuje rovněž inscenace ''Dimitrije'' z roku 1981, kterou pro [[Československá televize|Československou televizi]] pořídil režisér [[Milan Macků]]. Účinkují (Marina) [[Eva Randová]] / Eva Zikmundová, (Xenie) [[Gabriela Beňačková]] / Marta Cihelníková, (Marfa) [[Ludmila Dvořáková]] / [[Libuše Márová]], (Dimitrij) [[Vilém Přibyl]] / [[Viktor Kočí]], [[Václav Zítek]], Antonín Švorc, Jaroslav Horáček, Oldřich Spisar a Jindřich Jindrák. Symfonický orchestr Československého rozhlasu řídí J. Štych. Opera je v tomto podání výrazně zkrácena. Ke zvukové stopě byla standardně použita předchozí nahrávka, zvláštností však je, že i přesto jsou všechny role obsazeny operními pěvci, byť jinými, než kteří nahrávku pořídili.<ref>[http://www.ceskatelevize.cz/porady/129774-dimitrij/ ''Dimitrij'' na stránkách České televize]</ref> <ref name="Šupka">...</ref>
 
== Odkazy ==