Adolphe Appia: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Nová stránka: thumb '''Adolphe Appia''' (1. září 1862, Ženeva, Švýcarsko — 29. února 1928, Nyon, Šv… |
Bez shrnutí editace značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
||
Řádek 3:
== Život ==
Narodil se roku 1862 v Ženevě do rodiny lékaře a spoluzakladatele [[Červený kříž|Červeného kříže]] [[Louis Appia|Louise Appii]]. Zde také posléze začal studovat hudbu, v letech [[1882]] až [[1886]] pak navštěvoval konzervatoře v [[Paříž|Paříži]], [[Drážďany|Drážďanech]] a [[Lipsko|Lipsku]]. V německém [[Bayreuth|Bayreuthu]] se jako divák účastní [[Richard Wagner|Wagnerovy]] opery [[Parsifal]], kterýžto zážitek má na něj zcela zásadní vliv. Zajímá se o Wagnerovy opery i teoretické spisy, zároveň ale jejich inscenace považuje za iluzivní. Začíná své myšlenky písemně formovat a zároveň studuje technické a umělecké kreslení.
== Teoretické a scénografické práce ==
Appia definuje tři základní prvky divadelní inscenace: pohybujícího se trojrozměrného herce, vertikální scénu a horizontální podlahu. Zároveň vnímá jejich protichůdný charakter a nejednotu jejich vzájemné koexistence na jevišti. Zavrhuje obří výpravné malované kulisy a prosazuje jejich nahrazení trojrozměrnými scénami s použitím schodů, ramp a pódií. Oním jednotícím prvkem má podle něj být světlo, vizuální protějšek hudby… Zásadní složkou souladu všech těchto faktorů je pak podle Appii jediná osoba, která celé představení formuje – zde jsou položeny základy moderního pojetí invenční divadelní režie.
Tyto tři základní teoretické pilíře mají být navíc doprovázeny efektní scénou označovanou jako
Dále se ve svých dílech soustředí na synchronizaci zvuku, světla a pohybu, což prakticky provádí ve svých pozdějších inscenacích Wagnerových oper. Klade důraz na sladění pohybu herců na jevišti s rytmem a atmosférou právě přehrávané hudby. Zde jej ovlivnila především práce choreografa [[Émile Dalcroze|Émila Dalcroze]], tvůrce [[eurytmie]], čili způsobu fyzického vnímání hudebních rytmů. Hlavním prvkem pro režijní práci ovšem pro Appiu představuje světlo, jehož efekt nadřazuje nad působení hudby či textu. Herci, zpěváci a tanečníci mají svůj výstup zahajovat výrazným pohybem či gestem, sladit své působení zde s rytmem a posléze stejně výrazným pohybovým prvkem výstup zakončit. S každým pohybem a odehranou akcí se pak má světlo měnit.
|