Ratibořské knížectví: Porovnání verzí

Knížectví vzniklo roku 1172 jakooddělením panstvíz Ladislavovy části Polska. Úděl Ladislava II Vyhnance (Władysław II Wygnaniec) z rodu [[Piastovci|PiastovcePiastovců]] Měškase Inacházel hlavně ve Slezsku. KřivonohéhoDůvodem vzniku Ratibořského knížectví bylo vydělení dědictví, mladšíhokteré synaLadislav Vladislavapředal Vyhnancesvému amladšímu rozkládalosynovi, Měškovi I. Křivonohému (Mieszko I Plątonogi). Původně se knížectví rozkládalo kolem měst Ratiboř, [[Těšín]] a [[Kędzierzyn-Koźle|Kozlí]], ale již roku 1177/9 k němu bylo přičleněno [[Osvětimské knížectví|Osvětimsko]] a [[Bytomské knížectví|Bytomsko]]. Roku 1202 bylo celé knížectví sloučeno s [[Opolské knížectví|Opolským knížectvím]].

K obnovení samostatného knížectví došlo roku 1290, když bylo uděleno [[Přemek Ratibořský|Přemyslovi Ratibořskému]] (Przemysław Raciborski), nejmladšímu synu [[Vladislav I. Opolský|Vladislava Opolského]] (Władysław Opolski). Přemysl již roku 1292 složil lenní hold českému králi [[Václav II.|Václavovi II.]] a jeho syn [[Lešek Ratibořský|Lešek]] (Leszek Raciborski) opět roku [[1327]] složil lenní slib [[Jan Lucemburský|Janu Lucemburskému]]. Od té doby tedy knížectví patřilo pod [[Země Koruny české]].

Roku 1336 Lešek zemřel a Jan Lucemburský knížectví udělil [[Opavské knížectví|opavskému vévodovi]] [[Mikuláš II. Opavský|Mikuláši II.]] z [[Opavští Přemyslovci|vedlejší větve]] Přemyslovců, který byl manželem Anny, dcery Přemysla Ratibořského. Proti tomuto rozhodnutí protestovala ostatní Piastovská knížata z Horního Slezska. Tak došlo k sloučení Ratibořska s Opavskem, které trvalo až do roku 1377, kdy se Ratibořsko dostalo Mikulášovu synovi [[Jan I. Ratibořský|Janovi I.]], který mu vládl do své smrti mezi lety 1380 a 1382. Po něm nastoupil jeho syn [[Jan II. Opavský|Jan II. Železný]], který vládl až do své smrti v r. 1424.

Po smrti Jana V. roku 1493 se vlády nad knížectvím ujali společně jeho tři synové [[Mikuláš VII. Ratibořský]] (zemřel 1506), [[Jan VI. Ratibořský]] (zemřel 1506) a [[Valentin Hrbatý]]. Po smrti prvních dvou se vlády ujal samotný Valentin, který roku 1511 uzavřel dědickou smlouvu s [[Opolské knížectví|opolským knížetem]] Janem II. Dobrým z Piastovské dynastie. Valentinovou smrtí roku 1521 definitivně vymírají Přemyslovci i ve vedlejší linii.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Čapský | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Čapský | titul = Zlomený meč Valentina Hrbatého. Poslední z opavských Přemyslovců | periodikum = Dějiny a současnost | odkaz na periodikum = Dějiny a současnost | rok = 2006 | ročník = 28 | číslo = 2 | strany = 36-38 | issn = 0418-5129}}</ref>

[[Jan II. Opolský|Jan II. Dobrý]] knížectví sloučil s knížectvím Opolským a od toho okamžiku Ratibořsko sdílelo osud Opolska v rámci Zemí Koruny české. Roku 1532 se knížectví dostalo do rukou rodu Hohenzollernů (Jiří Hohenzollern-Ansbach). Roku 1742 připadlo knížectví Prusku. Roku 1840 byl obnoven titul ratibořského knížete v rámci Pruska pro rodinu [[Hohenlohe|Hohenlohe-Schillingsfürst]].